close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dawn of emotions 5.

18. září 2012 v 21:00 | T-KAY |  Dawn of emotions



Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel

S rádiem puštěným na plné obrátky dojel Vin na místo určení. Když si představil, co chlapec u něj ve sklepě musí prožívat, musel se jen připitoměle usmívat. Byl svině. No a co. Alespoň si vyvrátil myšlenky co ho předtím přepadaly, když ho viděl spícího v posteli.
Z myšlenek ho teď vytrhlo skučení pneumatik. Vystoupil a opřel se o kapotu svého miláčka. Ve vteřině kolem něj zabrzdily smykem další dvě auta jeho "kamarádů". První u něj byl Brian.

"Adama přiveze James. Neriskovali sme aby jel sám. Ještě by pláchnul," zasměje se černovlasí muž a sleduje již přijíždějící auto s oním mužem, který Vinovi dlužil peníze. A že to bylo docela dost.


James, další z kompliců Vina vystoupil radši už se zbraní v ruce, kdyby se pokusil někam pláchnout. Adam byl docela mladý chlápek. Vinovi připomínal chlapce u něj ve sklepě. Následoval další úsměv.
"No tak konečně!" zamračil se místo pozdravu Vin a čekal až k nim James muže dovede. Ten držel v rukou kufřík s penězi.
"Tak co...máš to přesně?" zahřímal netrpělivě a pokynul Brianovi, aby od něj kufřík vzal.

Adam mu ho neochotně podal a těkal pohledem na každého zvlášť. Měl strach, aby si to nerozmysleli a on tím pádem nedopadl jako všichni ostatní, co se s touhle partou zapletli.

"Jsem rád, že si rozumíme." zasmál se Vin a hodil kufřík do auta. Pak všichni nasedli a rozjeli se pryč s Vinem v čele. Jezdil zásadně sám. V autě nikoho dalšího neztrpěl. Ale všichni měli vysílačky, tak se mohli domlouvat i tak.
"Ty hele Vine...co ta tvoje děvka?" ozval se hlas z vysílačky. Byl to Lucas. Vin se zasmál.
"Myslím, že momentálně si dost užívá...if you know what I mean!" ozvaly se další hlasy, jak se všichni rozesmáli.

Všichni věděli co je Vin zač, ale neměli mu to za zlé. Však oni taky nebyli nejsvatější. Sice ne taková zvířata jako Vin, ale přeci jen také měli své úchylky.

"Hele nezajedem někam? Slyšel sem že na letišti sou dneska závody," ozve se znovu Lucas. Všichni přitakali a zvýšili rychlost.
Asi po půl hodince dojeli na letiště a opravdu. Bylo zde už mnoho aut a i motorek. Všechno luxusní značky. Ale co hlavně, tak kolem každého auta se rojila hejna kurev.
Když zastavili na volných místech, hned se k nim přihnal týpek s doutníkem a oháknutej do luxusních hadrů s kurvou po boku. Srdečně je vítal a s každým si podal ruku. V pozadí se už jezdily závody, nebo nějaká ta rvačka. Co bylo společné, tak všichni si poměřovali výkony motorů. Všude řvala hlasitá hudba ze stage s Djem a panovala výborná atmosféra. Kluci stáli u svých aut a kecali s nově příchozími. Po každém už se plazila nějaká ta děvka, ale Vin to nějak nevnímal. Myslel na pokušení co má doma.
Když nad ním přemýšlel víc, jakoby se mu promítl obraz bezvláného těla připoutaného ke zdi. Usmál se.

"Nad čím dumáš? Jdeme se bavit!" zasmál se Lucas objímající hubenou blondýnku kolem pasu. Vin jenom zavrtěl hlavou.
"Dneska si to užijte beze mě já...mám zábavu doma," mrknul na ně a jenom mávnul na rozloučenou.
Nasedl do auta a vyjel pryč. Tahle akce tu bude několik dní tak se sem může kdykoliv vrátit. Vydal se domů.
Vzal si něco málo k jídlu a zamkl hlavně peníze do sejfu. Potom až sešel tiše do sklepa. Nic se neozývalo. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Pohledem zavadil o jedno určité místo na zdi, kde měl svou kořist. Nevypadal, že by vnímal. Asi ho to dostalo. Přišel k němu a vypl vibrátor.

"Dělej prober se děvko!" profackoval ho a za vlasy mu zvedl hlavu.
"Dělej!" křikl znova. Bill však nereagoval.
Bolestí omdlel a nejradši by se už asi ani neprobouzel. Štiplavé rány na tvářích ho však bohužel pro něj probraly a on omámeně otevřel oči. Vypadal jako pod vlivem drog. Přitom jenom umíral na bolest a zadržovanou erekci. Bylo mu mizerně. Cítil se nechutně špinavý. Snažil se něco zamumlat, ale přes roubík a zesláblé svaly z něj nevyšlo nic.

"Tak co pobavil ses?" uchechtnul se Vin a sundal mu roubík i všechno ostatní.

Bill se složil na zem a zapřel se rukama o podlahu. Ztěžka vydechoval a neopovážil se ani podívat na něj. Bylo mu špatně a chtělo se mu zvracet. Třásl se po celém těle neschopen slova. Vin ho s mírným úsměvem lovce sledoval, ale nakonec ho vzal něžně do náruče a odnesl ho znovu do "jeho" pokoje. Ani ho nijak nepoutal. Zatím. Věděl, že by stejně nebyl schopen někam sám odejít. Navíc nahý. I když věci se pořád válely po zemi. Bill chtěl už kolikrát něco říct, ale nakonec jenom na prázdno otevřel pusu.

"Něco ti řeknu...dneska už ti dam pokoj a zítra se projedeme," zablesklo se Vinovi v očích.

Chce se s ním vytáhnout právě na akci na letišti. Budou mu ho všichni závidět. Tím si byl jístý. Bill dostal ještě větší strach než do teď měl. Netušil ani v nejmenším, co se mu mohlo honit tou jeho hlavou. Ale nic hezkého to asi nebylo. Jenom slabě přikývl a nechal se přikrýt. Ve vteřině spal. Nevěřil snad ani tomu, že jej nepřipoutal, nic. Ale stejně cítil, že je tak slabý, že by asi ani ke dveřím na druhou stranu pokoje nedošel, natož pak dolů k telefonu.

Vin, když viděl že spí, jen protočil očima a vyšel z pokoje. Zamkl za sebou a spokojeně si šel pro pivko a zasedl k televizi. V kapse mu zavrněl mobil. Bylo to od toho týpka z firmy, co mu vyráběl oblečky pro jeho hračky, že má hotovo a do zítra mu to pošle. Vin se usmál a nacvakal děkovnou zprávu. Bill se bude divit. A on vlastně taky, protože netušil, jak si s tím vyhrál. Dal mu jasné pokyny, že chce něco přiléhavého, nejlépe z latexu černé barvy a vysoké boty na platformě. No, byl zvědavý. A na zítřek se náramě těšil.

Druhý den se Vin vzbudil brzy. Dal si rychlou sprchu a oblékl se. Pak udělal malou snídani a šel za chlapcem. Ještě vlastně ani nevěděl jeho jméno. A zatím mu to bylo nějak jedno. Odemkl dveře a vešel dovnitř. Položil misku i s čajem na stolek a sedl si vedle něj. Pořád spal. Všechno ho bolelo. Celé tělo. Cítil se tak strašně ponížený. Že to víc snad ani nešlo, jak si mylel. Ze spaní mu uniklo několik slz zpod zavřených víček.

Zase se ale objevil ten divný pocit, když ho pozoroval. Strašně moc mu chtěl otřít slzy a utěšit ho, ale to by byl za slabocha a to nechtěl. Navíc ho hlodalo svědomí, když se včera vrátil a viděl ho bezvládně viset na tom kříži. Zakroutil hlavou aby už po několikáté zahnal tyhle divné myšlenky a odešel z pokoje. Pro jistotu ho zamkl. Věděl, že oknem se ven nedostane to bylo přišroubované, takže nešlo vůbec otevřít.

Chtěl vejít do svého pokoje, když vtom zazvonil zvonek. Rychle tedy sešel ze schodů a mířil ke dveřím, za kterými díky sklu poznal svého svého dodavatele oblečků. Otevřel.

"No myslel jsem, že nepřijdeš. Budu od tebe potřebovat ještě jednu službu," uvítal ho svým stylem.
"No zadarmo to nebude. Navíc ukaž mi ten poklad, pro který jsem dělal tenhle obleček," řekl natěšeně John.

Vin se jen usmál a spolu s Johnem vycházeli schody a mířili k pokoji hraček. I když věděl, že si v tomhle domě může dělat cokoliv, potichu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Jonh ho sledoval. Takhle se Vin nikdy nechoval z toho, co si pamatoval. Ta kurvička musí mít fakt něco do sebe, když na ní bere ohledy. Poté potichu vešli dovninř.
Bill stále spal, ale tentokrát se třásl po celém těle. Jeho svaly ho začaly zrazovat a i když se ve spánku pohnul sebemíň, tak ho všechno zabolelo, ale Bill neměl sílu se vzbudit.

"Cos mu udělal, že je takhle zřízenej?" zeptal se potichu John.
"Co myslíš. Kroužek vybrátor, kříž a roubík... domysli si to," pokrčil rameny Vin.
"Jak dlouho ho máš?" zajímal se John.
"Sotva tři dny. Našel jsem ho venku. No vlastně spíš se nechal chytit, když poslouchal to, co nemá," šeptl Vin a pohledem zabloudil na to černovlasé klubíčko. Nevědomky se usmál a hned na to svraštil čelo. John ho pozoroval.
"Ehm... Vine musíme si promluvit," řekl John. Jemu jedinému tohle chování Vin toleroval.

Vin se na něj podíval načež hned přikývl. Proto opustili 'Billův' pokoj, který hned zamkl a odešli do obýváku, kde se posadili na pohovku.

"Tak co mi chceš?" zeptal se Vin narovinu.
"Marku nejsem blbej. Vidím to," řekl John a jako jediný ho mohl oslovovat jeho civilním jménem. Nikdo jiný ho neznal.
"Co vidíš?" zeptal se ho Vin.
"To jak na toho kluka koukáš. Tenhle pohled jsem u tebe viděl jednou, ale víckrát už ne," odpověděl John.
"Jakej pohled sakra?" křiknul Vin.
"Ten, kterým ses na něj koukal, když spal. Marku nezapírej. Známe se přece dlouho," John se posadil do křesla a vyčkával. Vin vzdychnul a zavřel oči.
"Nevím, čím to je, sakra. V jednu chvíli mám chuť mu strašně ublížit a ublížím mu a jindy mě moje chování mrzí a nejradši bych si nafackoval. Ten kluk má v sobě něco, co ve mně probouzí toho slabocha. Proto mu pokaždé když o něm přemýšlím jinak než o hračce a kurvě, ublížím. Nemůžu se před ním ukázal jako ten největší slaboch," řekl Vin tiše. John se slabě usmál.
"Ty se do něj zamilováváš a to není slabost. Proč myslíš, že je láska pro slabochy?" zeptal se ho.
"Protože to tak je. Jakmile se člověk zamiluje, stane se z něj pomatenej blázen, kterej se bojí o toho druhého. To nejsem já," odpověděl mu klidně Vin.
"Ale byl jsi Marku. Byl jsi takový. Tenkrát kvůli Lenni," odporoval mu John.
"Do hajzlu! Lenni do toho netahej! To bylo něco jinýho. On je kluk. Nemůžu se zamilovat do kluka a ještě k tomu do kurvy!" řekl naštvaně Vin.
"Nezpomeň, že tu kurvu si z něj udělal ty sám. Venku takový nejspíš nebyl. Nejspíš tam má někde rodinu, která se o něj bojí. Shánějí ho a kdo ví co ještě," namítal John.

Vin si musel přiznat, že má pravdu. Ale nechtěl si přiznat fakt, že by se mohl zamilovat do kluka. A to i když si s pár chlapečkama užíval. Ale pořád to byly jeho hračky a nevyvolávaly v něm to, co to malé rozklepané klubíčko nahoře.

Zatímco se oba muží dole bavili, konečně se vzbudil Bill. Rozhlídl se kolem. Včerejší den měl absolutně rozmazaný, takže nechápal, jak se octl v posteli v tom pokoji. Pamatoval si příšernou bolest a tlak v podbříšku, který byl opravdu nepříjemný, jelikož uvolnění toho tlaku mu bylo odepřeno a nakonec si jako poslední pamatoval, jak se mu vibrátor pravidelně otíral o prostatu a pak omdlel.
Doufal, že takové utrpení už nikdy nezažije. Bylo mu zle z toho ponížení, které mu jeho věznitel způsoboval.
Opatrně se posadil na posteli a pohled mu spočinul na nočním stolku, na kterém ležela miska s cereáliemi a čaj. Trochu se usmál, ale hned jeho úsměv povadl. Věděl, že pokud to nesní, bude potrestán a to už znovu nechtěl. Proto se opatrně pustil do jídla.


Autor: T-KAY & Iveth Biersack
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama