close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dawn of emotions 16.

18. září 2012 v 21:30 | T-KAY |  Dawn of emotions



Na rady Sama by nejradši nebral zřetel, ale dlouho už vzdorovat nevydržel. Přijel totiž Brian a to bylo jasno.

"Billi pojď... zlato on tu bude i zítra," konejšil ho Brian a smutně pozoroval, jak Bill vrtí hlavou a neustále pozoruje Vinovu tvář.
"On se teď někdy probere a já...musím u toho být! Nemůžu si jen tak odjet!" křikl Bill a upřel na Briana pohled. Zdál se mu nějaký divný.
"Briane je ti něco? Si bledý," zvedl se ze své židličky a obejmul ho.
"Ne nic nic... jenom sem špatně spal... prosím pojeďme domů," to už Bill povolil a napoled políbil Vina na nehybné rty.
"Lásko já se zítra vrátím, dobře? Prosím prober se mi," vzlykl Bill a z těžkým srcem se nechal odvést do auta a následně domů.
"Kde je Tom?" ptal se hned černovlásek, když odemkl dveře. Brian se rozhodoval, zda-li to Billovi říct, ale asi ano.
"Víš Tom... měl nehodu... ne je v pořádku jenom... počkali si na něj tři pitomci od Carlose a zmlátili ho. Kdybych tam nebyl, tak nevim," přizná barvu Brian a pousměje se.
"Bože proč se to děje mě!" vykřikl Bill a kopl do sedačky.
"Jo a Bille myslím že bys měl vědět že... Tom se k nám přidal... už má za sebou úspěšnou předávku a myslím, že má talent... je to fakt frajer," neuvědomil si, jak pitomě se u toho musí tvářit.



Vzpomněl si na ten polibek a přejel mu mráz po zádech. Bill si ho prohlížel, ale jenom s úsměvem zavrtěl hlavou a šel za Tomem do pokoje, kde ho dřív Brian uložil ke spaní. Ale už nespal.

"Bille," usmál se a natáhl k němu ruku, když si k němu sedl.
"Ahoj ty blázne! Jak je ti?" dal mu pusu na čelo Bill a smutně se pousmál.
"Brian mi všechno řekl, zlato. Proč se k nim chceš přidat?" Tom sklopil pohled do peřiny.
"Víš Bille asi... bude lepší, když to budeš vědět hned. On Brian...on...no..." začal Tom nerozvážně a nenacházel slova. Brian stál ve dveřích a usmíval se.
"Tomi nenamáhej se a odpočívej," šeptnul Brian, když si sedl k němu na kousek postele.

Tom se na něj něžně usmál a stiskl jeho ruku. Brian mu jí stiskl a políbil. Bill to sledoval a pochopil.

"Nemusíte mi nic vysvětlovat," šeptnul jenom a usmál se při odchodu.


Nechal je tam tokat a šel si dát horkou vanu. Pomohlo mu to přesně, jak předpokládal. Bylo mu najednou fajn a byl uvolněný. Udělal ze sebe člověka, oholil si nožky a umyl hlavu. V županu a s ručníkem na hlavě se odporoučel udělat si něco na jídlo. A těm dvěma taky. Slyšel, jak se Tom směje a bylo mu krásně.

"Vidíš Marku? A my...my budeme taky šťastní," šeptl si pro sebe a usmíval se. Cítil vnitřní klid. Byl vyrovnaný. Až se divil.

Dodělal jídlo a nachystal na stůl.

"Hrdličky poďte jíst!" křikl na ně a tím je vyrušil z dalšího, zkoumavého polibku. Pro oba to bylo nové. Oba z toho byli nesví. Ale oběma se to velmi líbilo.
"Jasně mami!" křikl na oplátku Tom, i když ho zabolelo břicho.
"Nepřepínej se tolik," pokáral ho Brian a pomohl mu vstát.
"Už to tolik nebolí...děkuju Briane," zadíval se mu do očí a pohladil ho po tváři.
Společně se najedli u jednoho stolu a povídali si. Bill si připadal, jakoby zase byli jedna velká rodina. S jedním chybějícím článkem.

"Marku," vydechl nevědomky tiše a nimral se v jídle. Brian to zaslechl a podíval se na Billa.
"Zítra tě odvezu za ním do nemocnice, ale dneska se prospi prosím ano?" chytl ho za ruku Brian a povzbudivě se usmál. Tom se do toho nepletl, protože měl strašný hlad.
"Děkuju Briane," pousmál se a konečně se taky pustil do svého jídla.

Potom, co ho Carlos držel bez jídla a vody asi dva dny tak ano, měl hlad. Najedli se a pak si šel Bill lehnout. S myšlenkami na Vina, usnul. Tom přemluvil Briana, aby tu zůstal přes noc, že budou spát u něj v posteli. Ten chvíli protestoval, ale nebylo mu to k ničemu dobré. Stejně nakonec po společné sprše se k němu Tom tulil v posteli a pomalu usínal. Brian si pomalu uvědomoval, co za štěstí ho potkalo. Políbil Toma na čelo a usmál se. Usnul až jako poslední.

Druhý den se Bill vzbudil až odpoledne a to už cítil jak se bytem nese příjemná vůně palačinek. S úsměvem se zvedl a šel po čuchu do kuchyně. Tam seděl Brian a Tom dělal vážně palačinky! Bill se zasmál.

"Trénuješ na ženu do domácnosti?" rejpl si do něj a schytal pohlavek od Toma.

Brian se rozesmál a následně na to všichni. Najedli se a pak Brian odvezl Billa za Vinem. Čím blíže nemocnici byli, Bill měl divný pocit, že se něco stane. Bohužel ale nevěděl, jestli to bude dobře nebo špatně. Ale pevně doufal, že přijde a Vin bude vzhůru a bude se usmívat. Obejme ho a řekne mu, jak ho miluje. Pousmál se.
Žádný zázrak se však nekonal a Vin pořád ležel jako skamenělý, napojený na přístrojích a bez jediné známky života. Bill si k němu sedl a chytl ho za ruku.

"Lásko jsem u tebe, slyšíš? Jsem tady zase a nehnu se od tebe ani na metr," políbil ho a usmál se.
"Mám pro tebe novinku... tvůj kamarád se zamiloval," pronesl laškovným tónem, až se zasmál.

Všechno mu řekl a usmíval se. Když však viděl, že se nic neděje, znovu se mu ve tváři usadil obláček neštěstí. Jeho srdce ale stále věřilo na zázraky. A přeci sám Sam říkal, že Vin bude v pořádku. Že se vzbudí a bude jako dřív. A Bill byl odjakživa takový, že chtěl mít všechno hned a okamžitě. A když to neměl, tak se vztekal. Ale ne teď. Tady šlo o život jeho jediné lásky a on musel být trpělivý.

Už tu seděl zase několik hodin. Celou dobu na Vina mluvil a držel ho za ruku. Najednou ucítil stiskl. Pohledem vystřelil k jeho očím a všiml si, jak se jeho řasy zachvěly.

"Lásko zaber... notak," špital si pro sebe a v duchu Vina popoháněl k tomu, aby se probral. Bylo na čase.
"No tak, lásko, ty to zvládneš," měl zase na krajíčku.

Celý den nebrečel, ale už nemohl. Pak se vše uklidnilo a Vin vypadal zase jako mrtvý. Ale Bill cítil, že dnes už se probere. Musí! Ale pořád se nic nedělo. Slopil hlavu k podlaze a po tvářích mu začaly téct slzy. Začínal být už zoufalý. Teď i Tomovi záviděl, že je Brian v pořádu a můžou být spolu.
Nepřestával držel Vinovu ruku a čelem se opřel o kraj postele.

"Lásko, už mě netrap. Prober se prosím," vzlykal.


Najednou jako by ho někdo nahoře slyšel. Sice koukal do země, ale k jeho uším se donesl zvuk kňourání. Jelikož měl Vin stále v puse a krku trubici podporující dýchání, na moc se nezmohl. Bill rychle zvedl hlavu a uviděl to, co si nejvíc přál. Vin se začal probírat. Rychle vyběhl na chodbu a začal hledat Sama.

"Bille, co tu lítáš?" ozval se Samův hlas za jeho zády.
"Same, rychle, on se probírá," vyjekl Bill a štěstím skoro brečel.
"Tak pospěš. Nebude mu příjemné mít něco v krku," usmál se Sam a společně s Billem se vydali k Vinovu pokoji.

Když vešli Vin měl pootevřená víčka. Snažil se si zvyknout na množství světla v místnosti. Sam se opravdu od srdce usmál, když viděl, že Bill opravdu mluvil pravdu. Několikrát se mu stalo, že se příbuzní pacientů domnívali, že se jejich nejbližší probral, ale byly to jen reakce podvědomí. Bill ho skoro porazil, jak se hnal k posteli.

"Jsem tady, Marku," šeptl a stiskl mu ruku.
"Ahoj marode. Jdu ti vyndat tu dýchací trubici z krku. Bude to trochu bolet, ale chlap jako ty něco vydrží," zasmál se tiše Sam a začal mu opatrně z krku vytahovat tu trubici.

Vin musel sevřít víčka, bylo to velmi nepříjemné a když byla trubice venku, trochu se rozkašlal. Bill okamžitě sáhl po sklenici vody, přiložil jí Vinovi k ústům a trochu mu nadzvedl hlavu. Vin se napil a trochu si oddechl.

"Nechám vás o samotě," usmál se Sam a pomalu bral zpátečku.
"A..hoj," zasýpal Vin. Hlasivky ho stále moc neposlouchaly a byly podrážděné.
"Ani nevíš jak jsem rád, že ses probral," řekl Bill, objal ho a po tvářích mu telky slzy štěstí.


Vin se usmál. Pomalu zvedl ruku a pohladil Billa po paži.


"Slyšel jsem tě," pošeptal Vin.
"Opravdu?" zeptal se Bill a utíral si slzy.
Vin přikývl. "To tys mě držel při životě," stále šeptal.


To Billa odrovnalo a začal brečet nanovo. Vin ho stále hladil. Nehodlal přestat. Skoro o něj přišel.


Jejich krásnou chvíli přerušilo otevírání dveří a dvojí smích. Bill zvedl hlavu z Vinova hrudníku a podíval se, kdo dorazil. I když nemusel. Tomův smích by poznal vždycky.


"No konečně ses probral," zasmál se Brian, přišel k Vinovu lůžku a stiskl mu ruku.
"To je fakt, Bill byl zralej na blázinec," zasmál se i Tom.
"Hej!!!" vyjekl Bill a poba propaloval pohledem.

Vin se jen uchcechtl.

"Jo Vine. Máme novej přírůstek do party," oznámil mu Brian.
"Nepovídej," šeptl Vin.
"No fakt. Tady Toma," řekl Brian a položil dlaň Tomovi na záda. Ten se pod tím dotekem zachvěl.
"No nevím. Neprošel mou zkouškou," ušklíbl se Vin. Samozřejmě, že si tu zkoušku teď vymyslel, ale chtěl ho postrašit.
"Zkouškou?" vyjekla dvojčata najednou.

To už se Vin zasmál. Věděl, že jsou dvojčata, ale bylo komické jak něco dokázali říct ve stejnou chvíli.

"Hej nedělej fory. Žádná zkouška neexistuje. Maximálně první obchod a v tom se osvěčil. A doslova bravůrně," zakabonil se Brian.
"No jo. Je zamilovanej. Brání si ho," zasmál se Vin a otočil se na Billa.


Bill to pochopil rychle a začal se smát. Pochopil co myslel tou zkouškou. Byl rád, že Vin neztratil ani trochu ze svého smyslu pro humor.

"No, až se odsud dostanu, tak si ho vezmu na nějakej obchod já sám," oznámil nakonec Vin.
Brian si povdechnul. Věděl, že Tom musí přesvědčit i Vina. Ale to pro nováčka nebude problém.

Jako by jim to někdo nepřál, se po hodině jejich veselého rozhovoru otevřely dveře a vešel Sam.

"Tak bando, poklusem pryč. Za prvé skončily návštěvní hodiny a za druhé pacient potřebuje klid," řekl Sam z úsměvem.

Brian s Tomem se taky usmáli a ihned odešli. Horší to bylo s Billem.

"Nechci odejít," objímal Vina.
"Hvězdičko, zítra je taky den. Neboj jen se oba vyspíme a než se naděješ už tu u mě budeš sedět," usmíval se Vin.
"Ale já nechci. Chci tu být s tebou," zakňoural Bill.

Vin se usmál. Bill mu občas připomínal malé dítě. Hladil ho ve vlasech a šeptal uklidňující slůvka.

"Hvězdičko, musíš se pořádně vyspat. Jestli jsi tu toho moc nenaspal, tak utíkej do mého domu, zalez si do mé postele a budu pořád u tebe. Co ty na to?" nabídl mu Vin.
"To můžu?" zeptal se Bill a podíval se na něj svým dětským pohledem.
"Samozřejmě. Brian má klíče a odveze tě tam. Klidně mu to řekni," usmál se a vtiskl mu polibek na čelo.
"Miluju tě, Marku," usmál se konečně Bill a políbil ho.
"Já tebe, hvězdičko," polibek mu opětoval.



Autor: T-KAY & Iveth Biersack
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama