Jubilejní dvacátý díl..... no snad se vám bude líbit..... pak přijde postelový vzrůšo ale i to nepostelový :)

Tom celou dobu upřeně hleděl před sebe a nemluvil. Vyhovovalo mu, že ani Patrick mlčel. Jediné zvuky v autě vydávali přeživší, kteří tiše štěbetali a diskutovali o tom, jak asi vypadá hlavní město. Břicho ho pořád bolelo, ale už ne tolik, jako po probuzení. Nechápal to. Křečovitě sevřel volant v rukách a snažil se z paměti vypudit ten sen.
Asi po čtyřech hodinách jízdy stanuli konečně před branou Hlavního města. To už tom promluvil, ale jen do vysílačky, kde rozdával úkoly. Přemýšlel nad tím, jak tu modřinu skrýt před Billem. Netušil. Taky netušil jak to vysvětlí.
Když zastavili v garážích, Tay se ujal civilistů a odváděl je na registraci. Ostatní pak vrátili auta na místa, kde si je předtím vzali a nakonec se rozešli. Tedy až na Jenn a Toma. Dredáč stál u Billova auta a uvažoval nad tím, jestli nastoupit, nebo ne. Jenn ho pozoroval, až se nakonec k němu vydala.











