
Bill: Jemně ho pohladím po zádech. "Jsi v pořádku?"
Richie: "J-jo... to jen ten prach. Jsem astmatik," řekl jsem ztěžka a snažil se v klidu dýchat. Pomalu jsem se uklidňoval, ale stále jsem občas zakašlal.
Bill: Obejmu ho. "Já to nevěděl." Asi mi o tom zapomněl říct.
Richie: "Nemluvil jsem o tom," řekl jsem už klidně. "Billí, co se včera stalo? Nechtěl jsem tě rozplakat," obejmu ho taky.
Bill: "Prosím, neřeš to.. jen.. nějaké ošklivé vzpomínky na jednu noc v hotelu a.. ty se tomu.. tomu klukovi.. podobáš a.. a tak."
Richie: "To mě mrzí. Nechci ti nikoho připomínat," pohladil jsem ho po vlasech. V tuhle chvíli mi s ním bylo krásně. Opravdu krásně.
Bill: "Nevěděl jsi to. Už to neřešme, prostě mi ruply nervy, už jsem v pohodě," usměju se.
Richie: "Dobře. Nemáš chuť na kafe?" zeptal jsem se a doufal, že mou nabídku přijme. Byl bych strašně rád.
Bill: "Proč ne, dnes jsem ho ještě neměl," usměju se.
Richie: Pustil jsem ho a vstal. "Tak pojďme," nabídl jsem mu ruku, kterou díky bohu přijal.
Bill: "A.. kam?" Trochu znervozním. Nebylo by dobré, kdyby nás spolu někto viděl.
Richie: "Znám jednu opustěnou kavárnu. Nikdo o ní neví a novináři už vůbec ne. Rád tam chodím," usmál jsem se.
Bill: "Tak dobře," znovu se usměju a nechám se vést, netuším kde by to mohlo byt.
Richie: Cesta tam trvala trochu dýl, ale nekonec jsme tam dorazili. Znali mě tam, takže to bylo v pohodě. Objednal jsem si svoje oblíbené. "Co si dáš ty?" zeptal jsem se.
Bill: "Nevím, to co ty," řeknu a rozhlídnu se po kavárně, líbí se mi.
Richie: Usmál jsem se a objednal mu to samé. "Billí, mrzí mě, že to tak skončilo. Fakt jsem ti nechtěl nijak ublížit. Tohle je pro mě všechno nové," naklonil jsem se přes stůl, ale jen tak aby to slyšel jen on.
Bill: "Neublížil si mi, opravdu za nic nemůžeš, nech to tak, dobře?" povzdychnu si, nechci se k tomu tématu vracet.
Richie: "Promiň, mám pusu rychlejší než mysl," usmál jsem se omluvně. "Víš... jsi první kluk, co se mi líbí. Já nevím, jak se chovat, abych nevypadal jako blbec," řekl jsem nejistě.
Bill: "Úplně přirozeně, to postačí," stydlivě se usměju a mírně se začervenám. Jsme přesně tam, kde včera, než jsme odešli do hotelu.
Richie: "Přirozeně? No já nikdy ani holky moc nebalil. Jsem snad ten nejstydlivější kluk, co znáš. Kluci z kapely si ze mě kvůli tomu dělaj srandu," usmál jsem se rozpačitě.
Bill: Zasměju se. "Tak to jsme na tom podobně, akorát že ze mě si srandu nedělaj, protože vědí, jak to se mnou je."
Richie: "A jak to s tebou je?" zeptal jsem se. Jsem strašně zvědavej člověk, co rád všechno ví. xD
Bill: "No, myslím to, že holky se mi nelíbí.. a tak. A že to držím v tajnosti."
Richie: "Já myslel, že jsou to jen drby. Proč se to snažíš utajit?" zajímal jsem se. Tak pěknej
kluk a tohle tají. Mohl by si vybírat.
Bill: "A proč to tajíš ty?" vrátim mu otázku.
Richie: "No... já... nic netajím. Nikdy mě kluci nepřitahovali, teda až teď ty," přiznal jsem. Trochu přitom zrudnu. Sakra.
Bill: "Ach tak," zamumlám, teďz jaksi nevím, co říkat.
Richie: "Řekl jsem něco špatně?" bože jestli jo tak se půjdu odstřelit. A Jay by mou mrtvolu s radostí zakopal několik mětrů pod zem.
Bill: "Ne, nic, jen přemýšlím," usměju se.
Richie: "Nad čím?" usměju se taky. Ach ta moje zvědavost. Opravdu jsem někdy s tímhle i na facku.
Bill: "Nad tím, že.. jsem první," začervenám se.
Richie: "No... u mě ano.." usmál jsem se rudej až na zadku :D
Bill: Vtom nastane trapné ticho. Nesnáším to, je to to nejhorší, co se může stát.
Richie: Tohle ticho je nepříjemné. Nesnáším ho. Ale co, pokusím se ho nějak zabavit. "Billí, co kdybys mi o sobě něco pověděl? Včera jsem povídal já," usmál jsem se.
Bill: "Hmm a co bys chtěl vědět?"
Richie: "No... tak všechno. Nebo víš co? Řekni mi o sobě to, co uznáš za vhodný." řekl jsem. Snad mi něco poví.
Bill: "Když já nevím, kde začít," zasměju se nervozně a doufám, že Tom mě nezačne shánět, i když po tom mém včerejším stavu bych se ani nedivil. Jenže mobil jsem nechal doma. To bude průser.
Richie: "Kdekoliv. Víš jsem hodně zvědavá osoba." zasmál jsem se. Jsem trapnost sama, ale to neva.
Tom: Bill je venku nějak dlouho. Zavolám mu. Ale vyzvánění se ozýva zezhora. Jdu se kouknout, jestli tu někde není. Já svoje dvojče jednou zabiju, fakt že jo. On nechal telefon doma.
Bill: Fakt mi to neulehčuje. Nakonec se ale rozpovídám a kecám asi půlhodiny bez přestávky. Mluvím o všem, co mě napadne až se dostanu ke jménu Andy a zaseknu se.
Richie: Nechtěl jsem ho přerušovat. Ale když řekl jméno Andy, tak se zasekl a nechtěl pokračovat. "Ublížil ti hodně?" chytil jsem ho za ruku, co měl položenou na stole.
Bill: "Ublížil. Ale.. necháme to tak, nechci o něm znovu mluvit."
Richie: "V pořádku. Billí vím, že je to brzo a možná mi neuvěříš, ale já ti nechci ublížit. Ani bych to nedokázal," naklonil jsem se k němu víc. Koukali jsme si zpříma do očí.
Bill: "Ja vím, že ne. On.. byl jeden velký omyl a já.. nedával jsem si pozor, byl jsem úplně nezkušený a příliš důvěřivý. Nechme to tak."
Richie: "A co já? Taky jsem omyl?" chtěl jsem vědět, jak to bere. Protože já to beru vážně. Já se do něj doslova zamiloval.
Bill: "To jsem neřekl. Nech to tak, prosím. Ublížil mi, zneužil mě a odkopl." Koukám do země.
Richie: "Já takový nejsem," šeptl jsem a lehce mu dýchl na rty. Trochu jsem přitom přivřel oči. Jeho vůně byla omamující a jeho rty tak lákavé.
Bill: "Ja vím." Prudce se mi rozbuší srdce, když cítim na tváři jeho horký dech.
Richie: Naklonil jsem se k jeho uchu. "Mohl bych tě políbit?" zašeptl jsem tiše otázku a čekal na jeho reakci.
Bill: Koukám na něj s pootevřenými ústy, jsem jeho horkým dechem úplně paralizovaný, najednou mi je strašně horko.
Richie: Pořád čekám. Nechci dělat nic, co by se mu nelíbilo. Opatrně ho pohladím po tváři a kouknu mu do očí.
Autor: T-KAY & Dark Princess








ale notááááák bože xD jak dlouho?! jak dlouho! Richane neser mě už ale!
notáák *-* C'mon guys!
uplně je vidim jak tam sedí spolu :3 miláčci ^^