
Bill: "Ale.. ale.. vždyť ho skoro vůbec neznám," zaskučím a strčím hlavu pod polštář.
Tom: "Tak co jste dělali na tom hotelu? Co jsem zjistil tak pochybuju, že by tě tam zatáhl pod záminkou... no ty víš." teď už u mě vyhrála zvědavost. Chci se taky hlavně ujistit, že ty informace jsou pravdivé.
Bill: Všechno mu teda povím. I tak by mi nedal pokoj, dokud bych mu nevyklopil úplně všechno.
Tom: "Políbil tě?" divím se. Jeho kamarádíčci mi řekli, že je na holky. Ale asi ne tolik, jak si myslej. Nejspíš to pro ně bude velký překvapení.
Bill: "No.. dá se to tak říct."
Tom: "A?" jsem zvědavej. Jako nějaká klepna, ale říkali jsme si všechno. Tak snad mi to poví.
Bill: Neodpovím, pomalu vstanu a vleču se do koupelny.
Tom: "No tak Bille. Co? Líbilo?" řeknu, ale nechám ho. On mi to stejně řekne.
Bill: Zamknu se v koupelně, i když to normálně nedělám. Zachytím se rukama o umyvadlo a podívám na svůj odraz v zrcadle. Mám červené oči, rozmazané líčení a jsem úplně bílý, vypadám jako strašidlo.
Tom: Já to z něj dostanu. Musím nějak sehnat číslo na blonďáka. Ale to nebude problém.
Bill: Jsem v koupelně už asi půlhodinu. Bez slov, bez jediného zvuku. Jen koukám do zrcadla a přemýšlím o všem, co se včera stalo.
Richie: Vzbudím se někdy odpoledne. Teda byl jsem vzbuzen. Neměl jsem na nic náladu ale
Izzy mi řekl, že jdeme do studia. V hlavě jsem měl pár slov a než jsme vyrazili napsal jsem je na papír. Pak to ukážu Jayovi.
Tom: Jdu udělat něco k obědu. Na snídani je pozdě, ale nebudeme ohladu. Přece jen Bill vypadá jako by týdny nejdel. Ale to já taky ale né tak strašlivě.
Bill: Když vylezu z koupelny, jdu se do pokoje převléct a chci nenápadně odejít z domu, cestou ale zakopnu a natáhnu se na zemi jako chromá žába, samozřejmě se zvukovými efekty.
Jay: "Give me just one night with you, every day of your life, one kiss every morning..." mumlál si pod nos při čtení toho partu, co mi dal Richie. "Richie, ty si byl včera v noci s tím Kaulitzem!" vyletím na něj.
Tom: Uslyšel jsem ránu. "Bože Bille, co to provádíš?" usměju se na něj a zvednu ho. Torchu zadržuju výbuch smíchu. Nechci se mu moc smát.
Richie: "Já jsem ti řekl, kde jsem byl. To stačí ne? Navíc nám pořád jedna písnička do alba chybí tak myslím, že tahle by byla perfektní," vysvětlím. Ale neřeknu mu pravdu. S Billem jsem sice byl, ale ne tak, jak jsem si představoval. Navíc Chris se mnou začal souhlasit, že je to ta pravá písnička, co našemu albu chybí.
Bill: Sakra, tohle mi nevyšlo. Zřejme si všimne, že jsem teple oblečený, aby mi venku nebyla zima.
Jay: "Mě neoblbneš, neumíš lhát."
Tom: "Pojď dělám jídlo. Přece nebudeš ohladu. Pak běž klidně na vzduch." usměju se.
Richie: "Nelžu ti. Ale jestli ten text nechceš, tak prosím. Snažil jsem se zbytečně," řekl jsem naprosto klidně.
Bill: Povzdychnu si a přikývnu. Jdu za ním do kuchyně a sednu si za stůl.
Jay: Prevrátím očima a nic na to neřeknu.
Tom: Dodělám poslední věci a pak mu nandám. "Dobrou chuť," popřeju mu. Snad to bude poživatelný. Ale co, náhodou se mi to povedlo.
Richie: "Takže jak? Bereš ten text nebo ne?" zeptám se.
Bill: "Děkuju," zamumlám a pustím se do toho. Nesním ale ani polovinu už i tak malé porce a trochu odsunu talíř.
Jay: "No jo, no jo, fajn."
Tom: "No tak Bille. Najez se. Přece nebudeš ohladu," pobízím ho. Opravdu sněl dost málo. Zase nepotřebuju, abychom byli v novinách, protože Bill nejí.
Richie: Oddechl jsem si. Tohle bylo o chlup. Pak si mě ale odtáh Chris dál a řekl mi, že se na mě vyptával Kaulitz. Bill to být nemohl, takže Tom.
Bill: "Už nemůžu." Podívám do země. Sotva jsem do sebe natlačil tu trochu, vůbec nemám chuť do jídla.
Jay: Sleduju Chrise jak se vykecává s Richiem. Ale já to z jednoho nebo druhého vytáhnu.
Tom: "No dobře. Nebudu tě nutit." dojím. "Já jdu dolů, trochu si zabrnkat a vymyslet nějakou hudbu, jo?" řeknu a vstanu od stolu.
Richie: Chris mi všechno řekl. Docela jsem koukal. Svěřil jsem se Chrisovi, ale požádal jsem ho, aby nikomu nic neříkal. Hlavně Jayovi ne.
Bill: Přikývnu a odejdu. Nevezmu si sebou vůbec nic, mobil nechám na stole. Chci jít na místo, kde mě nikdo nebude vyrušovat. Nakonec jsem přišel až k staré školce, kam jsme chodili s Tomem. Dnes je už zavřená, velký dvůr je neudržovaný a všude po zdech jsou graffity. Přelezu vratký plot a procházím se po místě, ke kterému se mi váže spousta vzpomínek. Pousměju se když najdu starou houpačku, kterou jsem úplně zbožňoval. Sednu si na ní a rozhlížím okolo sebe. Kdokoliv mě tu může z ulice vidět, ale v tuhle dobu tudy stejně nikdo nechodí.
Richie: Nakonec Jay dopsal zbytek písničky. Zkusili jsme, jak to bude znít a musel jsem si pogratulovat. Byla úžasná. Kdybych to mohl vykřičet do světa, že je to písnička pro něj. Musím sehnat jeho číslo. Ale nevěděl jsem jak. Když jsme skončili, odtrhl jsem se od nich a šel se projít. Ani jsem neměl ponětí, kam jsem šel. Došel jsem k jedné školce. Hodně stará a neudržovaná. Postavil jsem se k plotu a sledoval tu stavbu a v hlavě jsem měl Billův uslzený obličej. Zavřel jsem oči.
Bill: Právě jsem vstal, že půjdu pyeč, když jsem si u plotu, přibližně tam, kde jsem přelézal, všiml Richieho. Znovu se mi prudce rozbušilo srdce. Ne, teď se s ním nechci potkat. Pomalu jsem se přesouval ke vchodu a dával si pozor, aby si mě nevšiml, jenže potom jsem zatáhl za kličku a dveře s rachotem spadli na zem.
Richie: Doslova jsem nadskočil. Otočil jsem se za zvukem a všiml si Billa. Nevěděl jsem, co mám říkat. Bál jsem se promluvit, jen abych se na něj mohl dívat.
Bill: Koukali jsme na sebe pár minut. Potom jsem kývl hlavou směrem k budově a vešel jsem dovnitř.
Richie: Chvilku jsem se rozmýšlel, jestli tam mám jít. Ale nakonec jsem se odhodlal. Přelezl jsem plot a šel za ním. "A-a-ahoj," koktal jsem. Nechtěl jsem ho znovu vylekat.
Bill: Z pohledu na místnost, ve které jsem se ocitl, mi naskočila husí kůža. Všechno bylo tak, jak jsem si to pamatoval, všechno tu zůstalo. Jen některé věci byly rozházené a porozbíjené. Bylo to trochu strašidelné. "Ahoj," šepnu a otočím se k němu.
Richie: Kouknul jsem se okolo sebe. Bylo to tu strašidelné. "Co tady děláme?" zeptal jsem se potichu a podíval se mu do očí.
Bill: "Když jsem byl malý, nebylo to tu tak děsivé," pousměju se a přejedu rukou po malé stole, za kterým jsem si vždcky kreslil. Tím pohybem jsem rozvířil hrubou vrstvu prachu, až jsem se rozkašlal.
Richie: Je tu opravdu moc prachu a já jako astmatik tu mám problémy dýchat. "To ti.... věřím," řekl jsem ztěžka. Tolik prachu. Začal jsem nezadržitelně kašlat.
Bill: Vyděšeně se na něj podívám. Bylo by asi zbytečné ptát se ho, co mu je. Tak ho chytím za zápěstí a vytáhnu ho ven na vzduch.
Richie: Cítil jsem jeho sevření. Ale nějak jsem ho nevnímal. Potřeboval jsem ven, nepřestával jsem kašlat. Až po chvíli jsme byli venku a já pomalu přestával kašlat.
Autor: T-KAY & Dark Princess








fuuuu ale notak chlapci sejděte se někde na příjemnějším místě >.< že budou spolu žejo žejo!*-*