Bill: "Ale.. ale.. vždyť ho skoro vůbec neznám," zaskučím a strčím hlavu pod polštář.
Tom: "Tak co jste dělali na tom hotelu? Co jsem zjistil tak pochybuju, že by tě tam zatáhl pod záminkou... no ty víš." teď už u mě vyhrála zvědavost. Chci se taky hlavně ujistit, že ty informace jsou pravdivé.
Bill: Všechno mu teda povím. I tak by mi nedal pokoj, dokud bych mu nevyklopil úplně všechno.
Tom: "Políbil tě?" divím se. Jeho kamarádíčci mi řekli, že je na holky. Ale asi ne tolik, jak si myslej. Nejspíš to pro ně bude velký překvapení.
Bill: "No.. dá se to tak říct."
Tom: "A?" jsem zvědavej. Jako nějaká klepna, ale říkali jsme si všechno. Tak snad mi to poví.
Bill: Neodpovím, pomalu vstanu a vleču se do koupelny.
Tom: "No tak Bille. Co? Líbilo?" řeknu, ale nechám ho. On mi to stejně řekne.
Bill: Zamknu se v koupelně, i když to normálně nedělám. Zachytím se rukama o umyvadlo a podívám na svůj odraz v zrcadle. Mám červené oči, rozmazané líčení a jsem úplně bílý, vypadám jako strašidlo.
Tom: Já to z něj dostanu. Musím nějak sehnat číslo na blonďáka. Ale to nebude problém.
Bill: Jsem v koupelně už asi půlhodinu. Bez slov, bez jediného zvuku. Jen koukám do zrcadla a přemýšlím o všem, co se včera stalo.