close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

One night with you 4.

18. července 2012 v 13:06 | T-KAY |  One night with you


Jay: No co... já se to stejně dozvím. To si můžeme bejt diva jistá. Ale zase se vrátím za Lenou. Je to kus ženský a myslím, že se jí líbím. Takže bych mohl i zabodovat.

Richie: Sakra kde je tak dlouho? Nervozně přešlapuju u lavičky, kde mě nechal čekat. Trvá mu to déle než jsem si myslel.

Bill: Konečne se dostanu k Richiemu. "Promiň, zdržel mě Jay."

Richie: "Neudělal ti nic?" zeptám se rychle. Zároveň se koukám, jestli mu opravdu něco neudělal. Ale nic nevidím.

Bill: "Ne, neboj. Ale má dost upito, takže by jsme měli jít, dokud se sem nedovalí," usměju se.

Richie: Přikývl jsem a vydali se do nejbližšiho hotelu. Zaplatil jsem jeden pokoj a dostali jsme klíč. Zamířili jsme tam. Jen co se za námi zavřeli dveře, trochu jsem si oddechl. Budeme mít klid.

Bill: Já narozdíl od Richieho trochu znervozním. Snažím se zahnat vzpomínky na Andrease. Pohled mi padne na velkou postel. Jednu postel. Prudce se mi rozbuší srdce. Vnitřní hlas na mě znovu křičí, přímo vříská, abych odešel, dokud ještě můžu. Kousl jsem se do spodního rtu a už jsem skoro začal vymýšlet výmluvu, když ke mně přistoupil Richie.

Richie: Znervozněl. Poznal jsem to na něm. Přišel jsem k němu a otočil ho čelem k sobě. "Děje se něco?" zeptal jsem se potichu.

Bill: "Ne.. ne, nic," usměju se a vysvleču si jeho bundu, jaksi mi je horko.

Richie: Nechce se mi věřit. "Opravdu ne? Vypadáš nervozně," hlesl jsem. Nechci ho znervozňovat. Chci, aby se choval v mé přítomnosti stejně, jako by byl se zbytkem jeho kapely. Ale ne aby měl strach.

Bill: Zavrtím hlavou, abych myšlenky na Andrease definitivně zahnal, potom se uvolněně usměju. "Jsem v pohodě."


Richie: "Dobře," usměju se a posadím se na postel. Je tu útulno. Rozhlídnu se okolo. Možná by to mohlo nahánět strach to, že jsme tu sami. Ale nevím.

Bill: Sednu si půl metru od něj. Co si to nalhávám? Jsem nervozní jako stará panna před svadbou! Vůbec bych tu neměl byť, není to správné, ale když...

Richie: "To tu budeme v tichu?" usmál jsem se, ale z nějakého důvodu jsem se k němu nepřiblížil. Možná že jsem neměl odvahu. Nebo to dělal ten pohled na něj. Jako by se mě bál a já nechápal proč.

Bill: Posbírám poslední zbytky sebavědomí a podívám na něj. "Co kdybys mi o sobě něco řekl? Já o tobě nevím vůbec nic," usměju se.

Richie: Ufff... "No tak co bys chtěl vědět?" Nevím jestli to nebude unavující. Přece jen můj život není tak zajímavý.

Bill: "Nevím.. cokoliv," řeknu, trapnější situaci jsem ještě nezažil.

Richie: "No tak moje jméno není Richie, ale Christopher. Richie je až druhé..." pověděl jsem mu snad všechno. Byl kouzelný, jak se občas tvářil. A hlavně poslouchal.

Bill: Celou dobu, co vypráví ho ani jednou nepřeruším. Usmívám se a sleduju jak se jeho rty pohybují, ke konci ani nevnímám slova, které z nich vycházejí, jsem jím úplně unesený.

Richie: Po chvíli mu o sobě snad všechno řeknu a sleduju ho. Během mého vyprávění se ke mě přisunul. Ale nastalo ticho. Pozoruje mě a mě to nevadí. Vyčkávám.

Bill: Nastalo ticho. Ale ne to trapné ticho. Napětí v místnosti by se dalo krájet, já jsem stále jako v tranzu pozoroval Richieho rty, které se z mě neznámeho důvodu zastavily, jeho samotného jsem vůbec nevnímal.

Richie: Pozoroval jsem ho a začal se k němu přibližovat. Zbývaly milimetry, jenže já se bál. Bál jsem se jeho reakce. Přivřenými víčky jsem ho sledoval.

Bill: Přisunu se trochu blíž. Snažím se zahnat dotíravé vzpomínky. Cítim jak se mi rozbuší srdce a roztřese spodná ret, jsem nervozná jako ještě nikdy.

Richie: Přibližoval se, opravdu jen kousíček zbýval. A ten kousíček jsem zkrátil já a dotknul se jeho rtů. Lehce jako dotek motýlích křídel, nechci ho vyděsit.

Bill: Celý ztuhnu, nedokážu se ani pohnout.

Richie: Zase se rychle oddálím a pozoruji ho. Teď momentálně mám strach, aby neodešel nebo něco jiného. Vypadá vyděšeně. Snad jsem něco nepokazil.

Bill: Přivřu oči, jsem úplně paralizovaný. Nevím, co udělat nebo říct, nedokážu myslet.

Richie: Sakra já to podělal. "Já... promiň... já.. neměl jsem.." koktám... Nechci ho vyděsit ještě víc. Nevím jak se mu omluvit.

Bill: Přiložím mu prst na ústa, abych ho umlčel a stydlivě se usměju.

Richie: Jsem zmatený. Nevím, na čem jsem. Teda až na to, že má prst na mých rtech. Jen ho pozoruju a čekám, až na mě začne křičet...

Bill: Přisunu se blíž k němu. Opatrně jako bych se bál, že mě kousne. Zdá se mi, jako by se moje prudce bijící srdce ozývalo po celé místnosti.

Richie: Nejsem schopný se pohnout. Bojím se hýbat, abych ho nevyplašil. Zároveň se bojím i promluvit. Kdo ví, co se teď stane.

Bill: Chystám se přisunout se ještě blíž, když se mi vtom před očima objeví vzpomínka až bolestivě jasná.

Flashback

"Andy.. Andy, ne tak rychle," šeptám vyděšeně, když se mi podaří odtáhnout se od něj. Neposlouchá mě, dál ze mě strhává oblečení a nepříjemně, bez kouska citu mi skoro až okusuje krk.

Konec flashbacku

"Promiň," šeptnu a vyběhnu z pokoje.

Richie: Bože... rychle jsem se vzpamatoval a vyběhl za ním. "Bille, počkej. No tak Billí," doběhnu ho a chytím ho za loket. Ale ne tak, aby se otočil. Jenom zastavil. "Co se děje Billí?" zeptám se jemně.

Bill: Celý se třesu a nejsem schopný slova. Mám co dělat, abych potlačil slzy, které se mi tlačí do očí, neotočím se k němu, nemůžu, nezvládl bych to.

Richie: "Billí, prosím promluv. Já se omlouvám, neměl jsem to dělat. Promiň mi to," šeptám a stále ho držím za loket.

Bill: "Ne.. ne.. to ne ty," podaří se mi ze sebe ztěžka dostat.

Richie: "Tak co se děje? Udělal jsem něco špatně? Klidně mi to pověz," vím, že bych na něj neměl tlačit, ale...

Bill: "Ne.. jen.. já.." zlomí se mi hlas, nejsem schopný pokračovat.

Richie: Bože.... opatrně jsem ho přitáhl k sobě a objal. Hned se ke mě přivinul. "Neplakej Billí," šeptal jsem a hladil ho po zádech.

Bill: Nekontrolovatelně se třesu, srdce cítím až někde v krku, jako by chtělo vyskočit, násilím zadržuju slzy.

Richie: Třásl se. Jednou rukou jsem ho jemně hladil ve vlasech a druhou po zádech. Snažil jsem se ho uklidnit.

Bill: Vůbec mi to nepomáhá, spíš naopak. Snažím se odtáhnout od něj.

Richie: Povolím objetí a zůstanu stát. Stále ho ale pozoruji. "Omlouvám se," řekl jsem a sklonil hlavu k zemi.

Bill: "Ne.. ty si nic.. neudělal," šeptnu a odtáhnu se od něj.

Richie: "Vylekal jsem tě. Promiň," oponuju mu. Teda aspoň to tak cítím, že jsem toho příčinou.

Bill: Jen zakroutím hlavou.


Autor: T-KAY & Dark Princess
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveth Biersack Iveth Biersack | Web | 24. července 2012 v 0:56 | Reagovat

fuhuuuu díky Dangeru sem na tohle zapomněla oO fuuuu Richie jen dotoho!! <3 optej Jay?může bejt vtipný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama