
"Teď mě vykuř a pořádně. Nechci tě trestat," přikázal mu a čekal.
Bill, ač nerad si před něj klekl a třesoucí se rukou uchopil jeho nemalou chloubu. Pomalu začal pohybovat rukou. Přece jen to nikdy nedělal. Maximálně sobě. I když o sobě věděl, že je gay, opravdového partnera na vztah ani na sex neměl.
"Víc neumíš?" podíval se na něj zeshora Tom.
Bill nasucho polknul a hned na to si vsunul Tomovu chloubu do pusy. To Toma donutilo zavzdychat. Netušil, že to bude až tak dobré, a to už měl před Billem pár chlapců. Bill měl tu zvláštnost, že jako jediný z Tomových děvek měl piercing v jazyku.
"Oh bože, přidej," uteklo Tomovi z úst a trochu Billovi do pusy přirazil.
Bill ho musel chytit za boky a trochu ho klidnit, aby se neudusil. Přece jen to dělal poprvé. Když už napral tu jistotu, že to dělá dobře, začal sát jeho penis a tím se dočkal odezvy v podobě Tomových hlasitějších vzdychů. Jednou rukou povolil sevření Tomova boku a přesunul jí na jeho varlata, která začla hníst. Tom měl co dělat, aby se udržel na nohách, jak to bylo dokonalé. Když k tomu všemu Bill přidal ještě jazyk, netrvalo dlouho a vyvrcholil mu do pusy. Už už to chtěl vyplivnout, ale Tom ho zarazil.
"Spolkni to," přikázal mu.
Bill se mu koukal vyděšeně do očí a neměl se k tomu. Viděl ale v Tomových očích, že svůj příkaz myslel smrtelně vážně, tak poslechl a tak polknul. Chvíli se tvářil, jako by spolkl šťovík, ale nakonec se zatvářil normálně. Nepřipadalo mu to už nechutné. Navíc Tomovo sperma mělo jakousi nasládlou chuť.
"Tak jsi hodný chlapec," usmál se Tom a zvedl ho na nohy. "Teď na postel," zněl další příkaz.
Bill tušil, že to příjde, ale doufal, že ne tak brzo. Do očí se mu nahrnuly slzy. Bál se bolesti. Slýchával, že poprvé to bolí. A nejen poprvé ale celkově začátky. Tom si toho všiml. Trochu znejistěl, ale ne na tak dlouho, aby si toho Bill všiml. Chvíli se rozmýšlel, pozorujíc Billa jak se pokládá na jeho postel.
"Vstaň. Dnes už tě nechám být. Předvedl jsi mi výtečnou práci, tak můžeš jít. Ale příště už to tak nebude," řekl Tom nakonec a přešel k oknu.
Bill překvapený jeho slovy se chvatně postavil, došel ke dveřím, u kterých se ještě otočil a špitl tiché díky, a odešel do pokoje, který mu Tom po dobu, co tu bude, přidělil.
Trochu se mu ulevilo, když zavřel dveře teď už jeho pokoje a posadil se na postel. Věděl, že ho to čeká a pořád se bál. Bál se bolesti, která to celé provází. Bál se toho, že bude vzlykat a křičet bolsetí a Tom ho za to potrestá. Bál se všho s tím spojené.
Jeho myšlenky po chvíli přerušilo klepání a následně vstup Jakea do jeho ložnice.
"Neměl bys spát? Vidím, že jsi vyvázl bez úhony. To je dobře. Tom není tak zlý, jako vypadá," usmál se na něj Jake a pokládal mu na stolek tác s ovocem.
"Musel jsem ho uspokoji pusou," hlesl Bill a trochu mu zrůžověli tváře.
"Jenom? Hmm... ty jsi panic co?" zajímal se mladý sluha a posadil se vedle něj.
Bill mlčky přikvýl.
"Aha.. to chápu. Neboj. Pokud tom ví, že jsi panic, nezpůsobí ti zbytečnou bolest, až s ním budeš mít styk," uklidňoval ho Jake a pohladil ho po zádech.
"Jak to myslíš zbytečnou bolest?" zvedl k němu pohled Bill.
"No... to že si tě připraví. A to tak, že se to bude líbit i tobě," vysvětlil mladý sluha.
"Jsem děvka. Mě se to nemá líbit. Jen plním příkazy," hlesl Bill a znovu svůj pohled zabodl do koberce pod jeho nohama.
"To ano, ale i když si děvka, tak bude chtít, abys z toho něco měl. On není zlý. Tedy pokud neposlechneš nebo uděláš něco, co se mu nelíbí. Jinak je naprosto hodný ke všem. Ti co tu byli před tebou měli ze začátku taky strach, ale pak i sami chodili do jeho ložnice, aniž by pro ně Tom posílal. Všichni si ho oblíbili a odměnou pro ně byla svoboda a malá pomoct v začátcích jejich normálního života. Nemusíš se bát maličký. Pokud si ho neznepřátelíš, budeš se mít jako v bavlnce," utěšoval ho Jake a přitom se usmíval.
Sám Jake byl taky kdysi děvka, kterou si Tom koupil. Jenže nedokázal od něj odejít. Nedá se říct, že se do něj zamiloval, ale nedokázal odejít z toho domu a začít svůj nový život. Tom mu tedy nabídl práci sluhy v tom obrovském domě a Jake se mu odvděčoval tím, že uklidňoval jeho přírůstky svými slovy. Pokaždé se mu to povedlo a k byl Tom i ti ostatní spokojení. Proto také šel za Billem. Toho chlapce si oblíbil a hlavně byl jediný ke komu Tom zavolal doktora. Jindy, u těch ostatní , jim jen dal pár dní na to, aby se uzdravili sami a bylo to potom v pořádku. Sám Jake musel uznat, že Bill mě v sobě jakési kouzlo. Ta jeho křhkost nebyla předstíraná, jako u některých. On křehký opravdu byl.
"Bille, kolik ti je?" zeptal se do ticha pokoje Jake.
"Bude mi osmnáct," hlesl Bill pozorujíc stále strukturu koberce pod ním.
"No vidíš. Tom není o moc starší. Je mu skoro 25 a vidíš jaké má jmění. Všechno zdědil po rodíčích, které postihla nilská horečka. Nikdo v tu dobu nevěděl jak se lečí a oni na to zemřeli. Ty máš rodiče?" vyzvídal mladý sluha.
"Mám. Dokonce mám i sestru. Jenže mě pravděpodobné prodali tomu Adamovi nebo jak se jmenoval. Prý si od něj půjčili moc peněz a neměli na zaplacení dluhů. Tak mě prodali. Moje vlastní rodina," řekl Bill plačtivě.
Do očí se mu nahrnuly slzy, dnes už podruhé, ale tentokrát je nechal vyklouznout zpod víček. Nechával je stékat po tvářích. Bylo mu nanic.
"Ale nevíš to jistě, nebo ano?" ozval se Jake.
"Řekl mi to ten Adam než mě šel prodat. Co jsem si měl myslet. Určitě je to pravda," vzlykl Bill.
Jake ho konejšivě objal a trochu s ním pohupoval, jen aby ho uklidnil.
"Já zas slyšel, že Adam rád říká těm, co prodává takové věci. Aby si mysleli, že jsou všem ukradení. Jak dlouho jsi u něj byl?" vyzvídal dál.
"Asi půl roku," zaštkal Bill.
"Kdo ví. Třeba tě toho půl roku hledali. Ale jelikož má Adam dlouhý prsty a spoustu peněz, tak mohl podplatit policii a ti by tvůj případ smetli ze stolu. Možná se Toma přimluvím, aby se podíval," uklidňoval ho Jake a hladil ho ve vlasech spletených do tenkých dredů.
"To bys udělal?" zeptal se Bill s nadějí v očích.
"Zkusti to můžu. A ty se ničeho neboj. On je hodný. Neublížil by ti," usmál se na něj mladý sluha.
Pak vstal a opustil jeho ložnici. Zamířil ale okamžitě do té Tomovy. Tiše zaklepal a vešel jakmile zaslechl tiché vyzvání. Potichu za sebou zavřel dveře a podíval se na Toma, který stále stál u okna a pozoroval okolí.
"Tak jak?" zeptal se Tom.
"Má jen strach. Jako každý nový. Navíc je panic, ale to víš určitě taky. Bojí se té bolesti, snad to chápeš," řekl Jake. On jediný mu mohl tykat. Ani jeden nevěděl kdy se tak stalo, ale už jim to příslo normální.
"Vím že je panic. Viděl jsem ten strach. Taky proto jsem ho nechal jít," přiznal Tom stále pozorujíc okolní krajinu.
"Tak proč jsi mě k němu poslal?" divil se mladík.
"Viděl jsi ty slzy? Já je viděl a to mě zastavilo. Dám mu trochu času a pak..." uvařoval dredatý muž.
"Tome, on se tam rozvzlykal. Viděl jsem ty slzy o to se neboj. Netlač na něj a získáš si ho," usmál se Jake a přešel k Tomovi.
"Děkuju, že jsi tady. Nikdy nepochopím, co tě tu drží," usmál se Tom a Jakea objal.
"To nikdy nepochopíš," hlesl Jake a cítil se v jeho náruči v bezpečí.
Po dlouhé chvíli ticha se od sebe odsunuli a mladý sluha si šel dělat svou práci. Tom se uložil do peřin a po chvíli spokojeně usnul.
Jake ještě šel zkontrolovat mladého černovláska a když zjisti, že usnul, rychle opustil jeho pokoj.
Když se dalšího rána Bill vzbudil, už ho na stolku čekala snídaně. Nikde neviděl toho, kdo mu to přinesl, ale byl rád. Tušil, že mu to určitě nedonesl Tom. I když byl podle Jakeova vyprávění hodný, tohle asi nedělal. Takže nabyl toho názoru, že to byl sám mladičký sluha. V hlavě mu probíhalo vše, co se minulou noc stalo. Od Tomova uspokojování po rozhovor s Jakem. V uších mu znal jak uklidňující slova mladého sluhy, tak slova Toma, které mu říkaly, že dnešní noc bude zlomová v jeho mladičkém životě.
Po snídani se vydal do koupelny a dopřál si uvolňující sprchu a když vyšel oblékl se do věcí, které našel ve skříni v rohu místnosti. Měl opravdu na výběr. Od krásných oblečků, po normální oblečení. Proto raději zvolil normální tepláky a tílko. Vyšel z pokoje a zamířil tam, kde by mohl být vychod z domu na nádhernou zahradu, kterou viděl oknem pokoje. Lákalo ho to se tam zajít podívat.
Jelikož neměl vyslovený zákaz vycházení, využil toho a šel k zadnímu vchodu.
Jak se domníval, byl to vchod do nádherné zahrady za domem. Vyšel na vernadu a rozhlížel se kolem. Ani doma nemohl vidět takovou krásu, jako v téhle zahradě. Nadechl se čerstvého vzduchu a vykročil mezi keře. Netušil ale, že ho pozoruje pár hnědých očí z okna v prcním patře.
Tom neodolal a i když věděl, že je černovlásek vzhůru a tak se nepozorovaně postavil k oknu a rozhlížel se po své nádherně udržované zahradě. Jako malý jí miloval. Rád se tam schovával před rodiči a hrál si tam. Jenže to už odvál vítr minulosti. Vyrostl z něj mladý muž udržijící otcovu firmu v chodu.
Proto si mohl dovolit takové maličkosti, jako byl teď právě Bill. Dva miliony byly pro něj naprosto zanedbatelná částka, oproti těm, které mu vynášely firemní obchody.
**
Nastal večer a Bill byl opravdu nervozní. Tom si nenechal zavolat a on se bál, že něco provedl. Už hodinu se přehraboval ve skříni a vybíral ten nejvhodnější obleček. Jake seděl na posteli a pozoroval ho. Nevinně se culil, protože tohle přesně čekal.
Autor: T-KAY








wow... Tom mě teda šokuje...je to šíleny...já myslela, že bude zlý a on je dobrák jak cyp