close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dawn of Emotions 2.

18. července 2012 v 13:04 | T-KAY |  Dawn of emotions


Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel


Dlouhé hodiny. Celé dny? Možná týden? Připadalo mu to jako věčnost. A to tu seděl pouze několik hodin. Klepal se zimou, jelikož měl oblečení promočené od deště. Krčil se v rohu na zemi a těkal pohledem všude kolem, jelikož za tu dobu si jeho oči zvykly na přítmí, co tu panovalo. Měl neskutečný strach. Zkoušel několikrát mobil, ale i ten ho zradil v podobě vybité baterky. Nakonec asi někdy pozdě v noci ho přemohl spánek a on neklidně usnul.


Mezitím nahoře se Vin oddával svým neřestem. Seděl se skleničkou něčeho ostřejšího na velké sedačce a na klíně měl jednu děvku z mnoha, co se vrtěly kolem něj. Líně upíjel a nějak jim nevěnoval pozornost. Myslel na malého, vyděšeného chlapce, kterého si schovával dole na horší časy. Znělo to hnusně? Ano, protože mělo. Vin měl takovou úchylku, že jednou za čas si někoho čapl na ulici a odvlekl ho domů. Nějakou dobu si užíval a pak toho dotyčného jenom vyhodil za dveře jako použitou hračku a bylo mu jedno, jak to s ním dál bude. Především si vybíral typy právě jako byl Bill. Líbila se mu jejich křehkost a lehká ovladatelnost. Asi kolem třetí ráno ho hemžení v jeho obrovském obývacím pokoji přestalo bavit a tak se trochu připtý vydal kolísavým krokem dolů po schodech do sklepa. Se zavrzáním otevřel dveře a dovnitř tak proniklo slabé světlo, které osvětlilo tělo hubeného chlapce choulícího se v rohu místnosti. Vin se ušklíbl a přešel rovnou k němu. "Vstávej děvko!" křikl a zacloumal jím. Ve tváři měl vepsaný jasný výraz lovce, který právě dostal svou největší kořist v životě. Bill se okamžitě vzbudil a když si uvědomil přítomnost jeho věznitele, přitiskl se ke zdi a kryl se rukama, dokud mohl. "P-prosím neubližujte mi! J-já sem...vážně nikomu nic neřeknu! Prosím!" mumlal zoufale a další proud průhledných perel se spustil z jeho očí. Vin se však jen zasmál a vytáhl Billa za vlasy na nohy. Ten jen bolestí vykřikl. Trhl moc silně. Vin ho přimáčkl čelem ke zdi a sám se na něj nalepil. "Nebudeš mi říkat co JÁ mám dělat. Já tu udávám podmínky!" zašeptal mu výhružně do ucha a vyděšenému Billovi nezbývalo nic jiného než jen přikývnout. Třásl se po celém těle. Měl nehorázný strach. Nevěděl, jestli se po něm vůbec někdo bude shánět. Ale moc tomu nedával. Tom pořád jneom lítal po klubech za děvkama a jeho máma? S tou se pohádal a neviděli se už dlouho. "Co...co chcete," zamumlal Bill znovu opatrně a skoro nedýchal. Bohužel Vin za sebou dveře zamkl, tak neměl kudy utéct. Jako odpovědi se mu dostalo smíchu. "Co asi," ušklíbl se Vin a strhl Billovi jeho úzké kalhoty. "Ne prosím ne!" vykřikl Bill a snažil se nějak si uvolnit ruce. Nešlo to. Vin mu držel jednou svojí rukou jeho obě a neměl šanci uniknout. Měl nehoráznou sílu! Najednou byl na studené stěně natisknutý jenom nahý s trenkama u kolen. "Prosím," kníkl znova a zavřel oči. Hned se mu vykutálely další slzy. "Pokračuj...líbí se mi když prosíš," zašeptá mu nadrženě do ucha a cuknutím ho otočí za paži k sobě. Setkal se s jeho vyděšeným pohledem, který ho nabuzoval ještě víc. Bavilo ho to. Přímo se vyžíval v tom, ponižovat svoje oběti. "Klekni si," přikázal mu nekompromisním hlasem a když Bill protestoval, sám ho strhl na zem a rozepl si kalhoty, trenky stáhl ke kolenům a usmál se. "No? Co budeš dělat?" uchechtl se a chytil ho za vlasy. Bill se znechuceně snažil odvrátit hlavu, ale po každém pokusu byl vrácen zpět. Vin už ztrácel trpelivost. Byl nadržený a opilý. Vražedná to kombinace. Billovi po alabastrových tvářích tekly průzračné slzy strachu a znechucení. S pár klukama sice už něco měl, ale z vlastní vůle a ne z donucení. Párkrát popotáhl, ale jakmile slyšel tvrdý hlas svého věznitele, radši začal poslouchat. Bylo mu ze sebe na nic, ale co měl dělat. Nic jiného mu v téhle situaci nezbývalo. Vzal Vinovo nemalé přirození do ruky a začal jí pohybovat. "Ale ale...to si děvka? Zmůžeš se snad na víc ne?!" okřikl ho hned Vin a cukl mu za vlasy. Bill bolestně zakňučel. Vin měl vyhráno. Bill měl takový strach, že radši vážně začal sekat latinu. Vzal ho do pusy a začal si s ním pohrávat. Vin tiše zavzdychal a skousl si ret. S opileckým výrazem ve tváři si užíval ten pocit, co mu přinášela Billova úta. Byl šikovný, to se mu muselo nechat. "No vidíš, že to jde," vysoukal ze sebe a přirazil si jeho hlavu těsněji na své přirození, až se Bill málem udusil, jak se lekl. Začal mu přírážet pomalu až do krku a bylo mu vcelku jedno, jak se Bill cítí. Zmítal se sice, ale neměl oproti Vinovi šanci. Při pohledu na jeho tělo se zdálo, že snad v té posilovně i spal. Po pár krátkých chvilkách toto mučení skončilo, když Vin vyvrcholil Billovi až do krku. Ten se okamžitě začal dusit a kašlat.
Vin od sebe Billa ostrčil tak, že Bill spadl nahý na zem. Ten se snažil vykašlat jeho sperma i když větší část spolkl. Bylo mu zle. Nevěděl jestli ze spermatu nebo z toho, že se nechal takhle ponížit. Stále mu po tvářích stékaly slzy a on se nenamáhal je zadržet. "Jsi šikovnej," prohlásil Vin, když si zapínal kalhoty. "Nenávidím vás," vzlykl Bill, sunouc se ke zdi co nejdál od Vina. "To tvrdíš teď. Počkej příště. Ta tvoje prdelka něco zažije," zasmál se opile Vin a vydal se ke dveřím. Jen se znovu otočil aby se ujistil, že Bill nemá chuť utéct, odemkl a vyšel ven. Dveře zvenku opět zamkl a vydal se zpět do hemžení v obývacím pokoji.
S ranními hodinamy se i osazensstvo Vinova obydlí začalo vylidňovat, až tam zůstal jen Vin a pár jeho kompliců. "Co máš v plánu s tím ve sklepě?" zeptal se ho Josh. "Do toho ti nic není. Ne že mi n něj hrábneš. Spřerážel bych ti pazoury, než bys stačil mrknout," řekl suše Vin a upil ze skleničky. "Mám se rád na to, abych ti hrabal na majetek, ale musí bejt fakt dobrej, když si ho tu hodláš nechat," šklíbl se Josh. "Moje věc a tvoje zbytečná starost," odvětil Vin a otočil se na dalšího z kompliců. "Kdy bude další předávka, Briane?" zeptal se. "Zatím se neozval. Asi schání prachy," řekl Brian. "Dej mi vědět, až se ozve. Nezapomeň připomenout že chci prachy na místě, nebo dopadnou jako ten chcípák Jake," odpověděl Vin a znovu se napil. "No panové, je čas zmizet. Takže se uvidíme až při další předávce, dřív vás nechci vidět," řekl ještě, vstal a odcházel do své ložnice. Věděl, že odejdou. Neriskli by si to ho naštvat.
Ve své ložnici se Vin natáhl na postel a jeho mysl zabloudila do sklepa k tomu černovláskovi. V jeho tváři bylo něco, co ho přinutilo si ho nechat jako hračku i když v hloubi duše možná nechtěl, aby byl jen hračkou, ale to si Vin nechtěl přiznat. Prostě jen zatřásl hlavou a tyhle myšlenky z hlavy vyhnal. On je jen kurva nic víc.
Zato Bill ve sklepě usnout nedokázal. Hypnotizoval dveře a bál se příchodu jeho věznitele. Mobil už ani nevzal do ruky. Věděl, že když se mu vybil, tak si nijak nepomůže. Po tvářích mu stékaly slzy a doslova se klepal zimou. Jeho oblečení se válelo kdesi v prostoru sklepa roztrhané. Takže ležel nahý na studené zemi a snažil se zahřát aspoň tím, že se schoulil do klubíčka a třel rukama o kůži. Moc to sice nezahřálo, ale byl vděčný i za to málo. Na jeho tvářích byly stopy po rozmazaném líčení, jak brečel. Vyčítal si to, že nebyl schopný utéct. Že byla jeho zvědavost silnější než on a proto se octl tady. Nejhorší pro něj bylo pomyšlení na to, že nejspíš nikomu nechybí. Vlasně ani nevěděl, jestli se po něm někdo venku schání. Bál se toho, že je všem ukradený.
S podobnými myšlenkami ale i vysílením usnul neklídným spánkem. Ve snu se mu ta chvíle, kdy musel svého věznitele uspokojit, přehrávala pořád dokola a on se leknutím kolikrát vzbudil. Ale byl tak vyčerpaný, že znovu usnul a přišlo to zas a zas. Takhle spal-nespal do dalšího rána. Vzbudil se, protože mu do obličeje zasvítily paprsky slunce, které se sem dostaly skrz miniaturní okýnko, na které by za prvé nedosáhnul a za druhé by jím ani nedokázal prolést. Byl sice hubený, to ano, ale to okýnko bylo opravdu maličké, sloužící pouze k tomu, aby se ve sklepě dalo dýchat.
Natiskl se na zeď a schoulil se ještě více do klubíčka. Bál se dalšího vpádu jeho věznitele do prostoru sklepa. Nechtěl mu dělat děvku. Příčilo se mu to a bylo mu už jen z myšlenky na to, že by s ním měl mít nějaký styk, špatně. Chtěl mu vzdorovat, ale bál se. Sice byla jeho povaha z větší části vzdorovitá, strach udělal své a ze sebevědomého kluka se stal malý černovlasý uzlíček nervů klepajíc se strachy. Zatím to ale nevypadalo, že by sem měl jeho věznitel přijít.
Vin spal do pravého poledne. Jeho mysl okamžitě zabloudila k chlapci ve sklepě. Došlo mu, že ho tam nechal bez oblečení. Musela mu být zima, protože dole byla opravdu zima. Vstal a ze skříně vzal nějaké svoje triko a upnutější tepláky a rozešel se ke sklepu. Kupodivu neměl kocovinu a vše si pamatoval. Proto si vzpomněl i na to, že tomu chlapci jeho oblečení rozerval. Vzal klíč se stolu a šel ke sklepu. Když stál přede dveřmi znejistěl. Nechápal sám sebe. Ano bude si ho vydržovat, ale bude to poprvé, co pro někoho jako on, obětuje svoje oblečení. Rychle tyhle myšlenky zahnal, odemkl a vešel dovnitř. Bill sebou cuknul, když uslyšel skřípání dveří a rozklepal se ještě víc. Před ním se objevovala vypracovaná postava jeho věznitele. Za jiných okolností by Billovi přišel přitažlivý, ale teď ho zžíral strach. Nedokázal myslet na nic jiného než na to, jak se vpasovat do stěny za ním.
"Neboj se, nic ti neudělám, zatím. Tady máš něco na sebe, abys něco nechytil," řekl Vin a hodil po něm triko a tepláky. Zárověň čekal, až se černovlásek začně oblékat, ale ten se k tomu neměl a nedůvěřivě si Vina prohlížel.


Autor: T-KAY & Iveth Biersack
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama