
Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel
Tak jako každý den v tomto podzimním období, prší. A stejně tak jako každý den se černovlasý chlapec prochází poloprázdými ulicemi města a sleduje poslední chudáky, co se nestihly včas schovat před deštěm. Je to až komické. Jemu déšť nevadil. Naopak. Měl ho rád. Zdálo se mu při tom, že odplavuje všechny strasti běžných dní. Doma zůstával nerad, protože tam byl beztak sám. Tom pořád někde lítal a v jejich společném bytě se skoro ani neohřál. Při tom pomyšlení se musel pousmát. Bylo mu to nehorázně líto. Nepamatoval, kdy naposled si s bratrem promluvil. Potřeboval by do života vnést trochu vzrušení. Trochu akce. Příležitostně kopne do nevinných kamínků, povalujících se mu v cestě.
Konečně dojde na své oblíbené místo. Na okraji města. Posadí se na lavičku a zapálí si cigaretu. S přivřenýma očima potáhne a vydechne. Konečně se rozhlédne kolem sebe. Sem nikdo nechodil. Taková tmavá ulice s ještě pár dalšími postranními uličkami. Bylo mu tu dobře. Jakoby to prostředí popisovalo stav jeho srdce. Také tak stejně šedé a prázdné. Bez života. Své dobré přátele by mohl spočítat na prstech jedné ruky a to ještě moc dobře věděl, že jim také nemůže stoprocentně věřit. Smutný povzdech se nesl společně s šumem deště a lehkým vánkem pryč do ztracena. Promočený až na kost, ale nevnímal to. Bylo mu dobře. Modlil se, aby se teď stal nějaký zázrak. Něco, co by vneslo trochu světla do jeho tmavého života. Odhodil dokouřenou cigaretu a se zavřenýma očima nastavil obličej slzám nebeských andělů.
Po nějakých pár hodinách ustal déšť a tak se Bill sebral a vydal se loudavým krokem domů. Ovšem né normální cestou, ale různě oklikama. Rád se procházel místy, které ještě neznal. Z jedné z postranních ulic zaslechl hlasy a smích. A jelikož byl zvědavý, vydal se tam. Za rohem se zastavil a opatrně vykoukl.
Byla tam partička mužů a pár nádherných aut. Zdálo se, že se k něčemu schyluje, ale Bill stál pořád jako přimrazený na místě a sledoval je. Nikdy nikoho z nich neviděl, aspoň si toho nebyl vědom.
"Hele brácho nedělej tu rozruch, jo?!" ozval se najednou hlubší hlas jednoho z nich. S kratšími vlasy. Bill neslyšel o čem se bavili předtím, proto nastražil uši. Byl zvědavý a proto se vyplížil se svého úkrytu za jedním z domů, za kontejner, co stál blíž k nim. To si už všiml, že další z nich má v ruce zbraň. Musel si zakrýt ústa aby nevydal ani hlásku a jen tiše pozoroval, co bude dál. Všichni tři tam ale jen stáli proti sobě a mlčeli.
"No, já rozruch nedělám jenom nemám rád, když peníze nejsou včas tam, kde by měly být!" zahřímal muž v přiléhavých džínách, černém tílku a křížem na krku. To právě on držel zbraň. Billovi z toho běhal mráz po zádech.
Ale jedno se muselo nechat. Přál si vzrůšo, tak ho dostal. To však ale netušil, jakou to bude mít dohru. Dál tiše pozoroval a očekával pořádnou hádku. A taky se tak stalo. Strhla se nekompromisní bitka. Zdálo se, že všichni proti všem. "Vine sakra nedělej fóry!" vykřikl onen muž, jež se s ním předtím hádal, když měl hlaveň od zbraně přitisknutou ke spánku. Byl držen silnými pažemi muže nad ním a ten nevypadal, že by ho jen tak pustil. Bill sotva dýchal při pohledu na ně. Chtěl utéct, ale něco ho prostě drželo na místě. Vin měl mysl zastřenou zlostí. Jako většinu svého života. Měl přeci jen svá milovaná auta, velkej barák, děvky kdy si řekl a spoustu falešných přátel, ale přeci mu něco chybělo. To prázdné místo v jeho duši nic nějak nemohlo zaplnit. Nechápal to, ale vlastně se tím nijak moc nezabýval. Momentálně měl sto chutí už tohohle grázlíka odprásknout, jak to měl udělat už dávno. Věděl, že mu nezaplatí včas. Jestli vůbec někdy. "Myslel jsem, že dohoda zněla jasně, Jaku," zamračil se a odjistil zbraň. Už jenom z toho cvaknutí se po černovláskově těle rozeběhl další mráz. Se zatajeným dechem sledoval dění před sebou. Chtělo se mu křičet. Volat policii. Ale tělo ho neposlouchalo.
O pár děsítek vteřin později, po několika nechvalných slovech, prořízl ticho ulice jeden ostrý výstřel, mířící přímo do hlavy onoho muže. Vin se prostě naštval a tohle se stane každému, koho nenávidí. Společně s výstřelem se ozval výkřik. Billův výkřik. Leknutí ho přemohlo a on tak prozradil svou přítomnost. Ihned se zase chytl za pusu a doufal, že si toho nevšimnou.
Vin se otočil za tím výkřikem, ale nikoho neviděl. Bill se krčil za kontejnerem a doufal, že ho tu nenajdou. Vin proto poslal dva své komplice zjistit, kdo je sledoval. Po chvíli se vrátili se zmítajícím se Billem. Vin se ušklíbl. "Co jsi zač?" zeptal se ho přijatelně klidně. "Neubližujte mi, prosím," zakňoural Bill, snažíc se těm hromotlukům vykroutit. Věděl ale, že je to marné. Měli strašnou sílu. "Na něco jsem se tě ptal!" zvýšil hlas Vin. "Jsem Bill," šeptl Bill a skoro strachy nedýchal. "Hmmm.... to tě doma neučili, že se cizí rozhovory neposlouchaj?" přišel k Billovi Vin a prohlížel si ho. Bill měl ale sklopenou hlavu, takže mu Vin neviděl do tváře. Proto ho vzal za bradu a hlavu mu zvedl. Bill se na něj díval vystrašenýma očima. "Měl bych tě na místě zabít," sykl Vin a pustil jeho bradu. "Prosím ne. Nikomu nic neřeknu. Nic jsem neviděl," žadonil Bill a oči se mu zaleskly slzami. "Řekl jsem, že bych měl, ale já to neudělám. Myslím, že s tebou mám jiné plány," ušklíbl se Vin. "P-p-plány?" vykoktal ze sebe otázku Bill. "Ano! Chlapi naložte ho ke mně do káry," zavelel Vin a šel zpět k tělu Jakea. "Varoval jsem tě bastarde," prsknul poznámku a kopnul do mrtvého těla.
Bill sebou cukal a snažil se opravdu vehementně dostat ze sevření těch chlapů, ale oni ho nekompromisně strčili do auta, zabouchli dveře a zamkli dálkovým ovládáním. Bill vzal za kliku u dveří a zacloumal, ale bezvýsledně. Zamykání bylo speciálně upravené a nebylo možné otevřít jakékoliv dveře, pokud je auto uzamknuto zvenku. Chtěl ven ale nevěděl jak to udělat. Bál se slov, která mu Vin řekl. Netušil jaké plán s ním má a o to víc se bál. Začal myslet na Toma se kterým poslední dobou moc nemluvil a teď ho to mrzelo, na mamku jestli je v pořádku, dokonce i na biologického otce, se kterým neměli s Tomem zrovna perfektní vztah. Tolik by si přál to napravit, ale teď bude hlavně rád, když z tohodle vyjde se zdravou kůží. Jak moc se mýlil.
Najednou se přední dveře otevřely a za volant se posadil Vin. Než se stačil Bill probrat a zkusit kliku u dveří, bylo auto opět zamčeno. Neměl tudíž žádnou šanci na záchranu. Vin zasunul klíčky do zapalování, zařadil rychlost a sešlápl plynový pedál. Auto se doslova odpíchlo od silnice a velkou rychlostí odjeli z úkrytu. "Doufám, že budeš sekat latinu," ozval se Vin a Bill se pod tím tonem rozklepal strachem. "Jinak co?" zeptal se tiše Bill. "Kdo ví. Ale počítej s tím, že si pořádně užiješ," uchechtl se Vin a dál už bylo ticho.
Dojeli před luxusní dům na druhém konci města. Vin vystoupil, otevřel zadní dveře a za předloktí tahal Billa z auta. Jakmile Bill uviděl možnost útěku, začal se cukat, což neměl dělat, protože mu na tvář přistála Vinova ohromná dlaň. "Řekl jsem, že budeš sekat latinu. Nechceš si to u mě posrat takhle brzo, že ne," zasyšel Vin. Bill jen vystrašeně zakroutil hlavou a přestal se cukat. Rozhlížel se ale po okolí a zjišťoval, jak by se odsud dalo utéct. "Na útěk nemysli. Jinak bych tě musel strčit k ochrance a ti nejsou zrovna nejněžnější," varoval ho Vin. "O-ochrance?" zakoktal Bill. "Jasně, co sis myslel? Že tě tu budu mít naokrasu? I když to taky, ale budeš moje hračka a já se o hračky nerad dělím," ušklíbl se Vin a táhl ho ke vchodu. Bill se začal opět cukat. Nechtěl dovnitř, protože teď už věděl, co ho čeká. Nechtěl nikomu dělat děvku. "Vypadá to, že si tě budu muset vychovat. Neboj se, že tě nezkrotím," uslyšel před sebou Vinův hlas. "Nikdy!" vykřikl Bill. "To se ještě uvidí. Budeš škemrat," zasmál se Vin a nepřestával ho táhnout k domu. Příjezdová cesta byla docela dlouhá. "S tím nepočítej!" vykřil vzpurně Bill a stále se cukal. Jenže Vin stisk Billovy paže zesiloval, až to Billa dost bolelo, ale nechtěl na sobě nic dát znát.
Konečně došli ke vchodu, který Vin v rychlosti odemkl a táhl vzpouzejícího Bill ke dveřím do sklepa. "Vítej v novém domově," uchechtl se Vin, otevřel dveře do sklepa, sešel s Billem schody a dovedl na druhý konec místnosti. "Ať tě nic nenapadne. Odsud není úniku," varoval ho a šel zpět ke schodům, stále ale pozorujíc Billovy činy. Bill věděl, že ho sleduje, proto nic neudělal. Chtěl aspoň jednu noc přežít ve zdraví. Vin vyšel schody, zavřel za sebou dveře a zamkl je. Potom spokojeně odešel do kuchyně uvařit si svou oblíbenou kávu. Nebál se prozrazení místa z černovláskovy strany. Nebyl tu signál. Nikomu se nedovolá ani nenapíše a ani opačně.
Autor: T-KAY & Iveth Biersack







