close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Under your Spell 5.

14. června 2012 v 18:00 | T-KAY |  Under your spell


Schován ve stínu seděl Adam v koutě místnosti u jednoho z dobře skrytých stolů. Sledoval oba chlapce, jak zasedají k baru a Tom jim objednává pití. V rukou drtil rozpíchané tělíčko panenky. Dnes v noci dostane jedinečnou příležitost zmocnit se Billa, aniž by využil jeho ducha a záhadného kouzla voodoo. Bill bude mít poprvé možnost okusit Adamovu skutečnou moc. Tu moc, která kolovala v jeho žilách, která pletla myšlenky v jeho hlavě... Adam nepotřeboval panenku k tomu, aby dosáhl něčeho, po čem jeho srdce touží.

Zatímco se nechal sžírat svými myšlenkami, barman donesl dvojčatům jejich pití. Adam překvapeně vykulil oči, když do sebe oba svoji sklenku vyklopili na ex. Jestli to takhle půjde dál, nedojdou domů ani po čtyřech. I když Billa považoval pouze za svoji hračku, dokázal ocenit jeho jemné chování a ženské rysy. Nikdy by do tak nevinného a ničím neposkvrněného člověka neřekl, že se tu bude nalívat alkoholem ve velkém.



Adam sledoval, jak si muži u baru objednávají jednu sklenku za druhou a pomalu se připravoval k další fázi svého plánu. Pokud by měl mít jednotlivé fáze pojmenované, nazval by ji Útokem. Bill se postupně dostával do nálady a Adam cítil svoji šanci. Zvedl se se svojí prázdnou skleničkou a přešel k baru, kde si sedl na barovku vedle Billa. Jako by nic máchl rukou směrem k barmanovi, aby ho přivolal k sobě. Nenápadně poslouchal rozhovor, který probíhal mezi dvojčaty.

Když přišel barman, objednal si u něj skleničku absinthu. Usrkával tekutinu a čekal na příležitost zaútočit. Brzy konečně přišla.
"No nic, příroda volá. Nikam nechoď!" zasmál se ke svému bratrovi Tom a seskočil z barovky. Bill zůstal sám, natočil se čelem k baru a čekal, dokud se jeho bratr nevrátí. Po chvíli neodolal a zašilhal na muže vedle sebe. Líbilo se mu jeho oblečení, jeho vlasy a hlavně tlustá kontura linek kolem očí.

Adam brzy vycítil jeho pohled a obrátil k němu nezvykle upravený obličej.
"Ahoj," pozdravil slušně a ve tváři vykouzlil úsměv. Když mu Bill úsměv a pozdrav okouzleně opětoval, Adam se mu ve svém nitru vysmíval. Byl tak neuvěřitelně naivní a hloupoučký. Adam nedokázal rozeznat, jestli je takový i normálně nebo za to může alkohol, ale popravdě ho to ani nijak extra nezajímalo. Důležité bylo, aby se mu Bill chytil na návnadu. Pak už půjde všechno lehce.

"Já jsem Adam," usmál se Adam a natáhl k Billovi ruku. Možná bylo riskantní prozrazovat pravé jméno, ale on tušil, že Bill jeho pravé jméno nezná. Neměl se ho jak dozvědět.
"Bill," odpověděl Bill slušně a sevřel Adamovu dlaň. Byla příjemně teplá. I během té krátké chvíle, co spojili svoje ruce, si stihl všimnout oprýskaného laku na Adamových nehtech. Úsměv ve tváři se mu rozšiřoval. Zdálo se, že toho s Adamem mají hodně společného... a to ještě nenahlédl pod jeho slupku.

"Echrm, chodíš sem často?" zeptal se nejistě Bill. Zoufale toužil po navázání rozhovoru a bylo mu jedno, čeho se ten rozhovor bude týkat.
"Vlastně jsem tu dnes poprvé," odpověděl Adam. "Ale právě se mi tu začalo líbit," prohodil hlubokým hlasem, ze kterého Billovi přes páteř projelo zamrazení. Adam se mu upřeně díval do očí a ušklíbal se nad červení, kterou vehnal do Billových tváří.

Oba spokojeně seděli a popíjeli. Tom se někam vypařil jako dým, nevraceje se nechával Billa napospas nebezpečí, které hrozilo z Adamovy strany. Hladina alkoholu v Billově krvi se zvyšovala, jeho schopnost vnímat podněty z okolí byla však stále nižší. Všechno se kolem něj trochu točilo a bylo rozmazané, jediný Adam byl stále vykreslený jako něco překrásného a zářivého.

Adamovi jeho plán vycházel přímo dokonale. Do Billa naléval alkohol tak rychle, jak se jen dalo - jeho touha se neustále znásobovala. Pohled na Billovy jemné rysy ho nenechával chladným. Svou panenku tiskl v ruce stále silněji, měl sto chutí se přenést do jeho "světa". Bill z něj ale mohl kdykoliv utéct, i když byl na mol opilý. Jediné, co mu zůstávalo, bylo čekání. Chtěl, aby Bill pocítil reálnou bolest, ještě reálnější než v jeho "snech".
"Jdeme si zatancovat?" vydal ze sebe Bill, když do sebe hodil asi desátého panáka dost silné vodky.
"Můžeme." Adam se usmál. Uvnitř se ale doslova řehtal Billově dětské naivitě. Při tom, jak Bill seskakoval z barové stoličky, zakopl a málem spadl na zem. Adamovy šikovné ruce ho ale stihly zachytit a opět se usmál svým šarmantním úsměvem.

°°*°°

Tělo na tělo, vášnivé pohledy a touha. Tak vypadal Adamův tanec s Billem, tedy pokud se to tancem vůbec nazvat dalo - někdy to vypadalo jako něco úplně jiného.
"Jdu trochu na vzduch... Jestli chceš, můžeš jít se mnou," oznámil Adam s takovým šarmem, že jinou reakci než "jdu" ani čekat nemohl. Po krátké chvíli spolu vykročili do tmy a jejich stíny pomalu splynuly se zlověstným šerem ulice.

°°*°°

"Uhm..." zamumlal Bill, když se s obrovskou bolestí hlavy a břicha přetočil na záda. V hlavě mu třeštilo, jak kdyby mu někdo do ní alespoň třicetkrát udeřil. Neměl v plánu se moc hýbat, protože už jen při pomyšlení na to se mu zvedl žaludek.
Po několika minutách ho začal pálit hlad. Opuchlýma očima zamžoural na hodiny a naznal, že by se měl jít najíst, když už bylo půl čtvrté odpoledne. Bolestivě vstal a jeho kroky směřovaly do kuchyně.

Plesk. Hned na uvítání dostal od svého bratra mírnou facku.
"Ty jsi už totální dement, ne?!" Tom zvýšil hlas na ještě stále napůl spícího, ale totálně šokovaného Billa.
"Mě se ptáš, jestli jsem dement? Nevím, kdo mě tu bezdůvodně bije!" zachrčel Bill.
"Bezdůvodně? Tak dobře. Pamatuješ si vůbec něco ze včerejška? Nebo jak ses dostal domů?"
"Ehm.. Ne a... ne."
"Ach bože! Příště tě už nikam nevezmu! Totiž, opil ses jako činka. Nechával sis platit drinky od nějakého neznámého fešáka, který po tobě brutálně šel. Potom jste spolu tancovali, ty ses na něj lepil jak včela na med, o něm ani nemluvím. Zakončil jsi to tím, že jsi měl v plánu si to s ním jít někam rozdat, naštěstí jsem tě ale zastavil, a potom celého uraženého tahal domů jak pytel brambor, přičemž jsi stále něco křičel. Stačí?!"
"... co že jsem?"


Autor: Helie & Monik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveth Biersack Iveth Biersack | Web | 14. června 2012 v 23:04 | Reagovat

nemám slov *-*paráda jako vždy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama