close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Under your spell 4.

12. června 2012 v 16:00 | T-KAY |  Under your spell

Pairing: Bill Kaulitz/Adam Lambert

"Z knihy, kterou napsal takový bastard, jako jsi ty, bych nikdy nic nečetl!" procedil Bill skrz zuby, očekávaje facku nebo nějakou nadávku. Věděl, že tato slova nebyla nejvhodněji volená, ale přesně vystihovala jeho momentální postoj k Adamovi.
Adam byl poměrně klidný, nenapřáhl se k jeho tváři, ani nevypadal, že by měl v plánu nazvat ho kurvou. Čepel nože se víc zabořila do Billovy pokožky a vytvářela další větu do knihy bolesti. Jeho výkřik se ozval celým domkem, zatímco se Adam usmíval nad Billovou bolestí.


"Víš, někdy bys to mohl zkusit. Pro některé jsou vzpomínky někdy to nejhezčí, co mají."
Chtěl říct, že i on patří mezi ně, ale když si vzpomněl na tu osudnou noc, jeho slova radši nevyšla z úst. Před očima se mu zase začaly promítat obrazy z toho večera. Bylo to až moc živé na to, aby to bylo nereálné.
"Ne!" vykřikl tentokrát Adam a nůž zabořil do Billova lýtka. Bill byl na pokraji sil. Jeho myšlení ale ještě napolovic fungovalo, proto byl mírně udivený z Adamova chování. Vypadal, jako by se v něm něco zlomilo - možná to mělo souvislost se vzpomínkami.
Využil jeho nepozornost a chytil tu maličkou panenku, která vedle něj ležela. Moc se od něj nelišila - na některých místech měla též své "rány" a její pohled byl rovněž zubožený. Adam stihl zbystřit zrak a chytit amok, když viděl, co má jeho trestanec v rukou.



"Chci vypadnout," zavzlykal Bill a …


°°*°°


Byl pryč. Seděl na své posteli, tupě zíral do země a ujasňoval si věci, které se udály před pár minutami. Utekl mu. Už podruhé... a stále nechápal jak. Vždyť předtím jeho prosby nikdy nepomáhaly. Možná ta panenka nebyla jen pro Adamovy potřeby.
Sám pro sebe se vítězoslavně pousmál s myšlenkou, že už není tak bezmocný, jak se zdál být. Naučil se hrát Adamovu hru - teď se bude muset Adam naučit hrát tu jeho.


Myšlenky, které vířily v jeho hlavě, mu nedaly spát. Měl v zájmu přijít na to, co navádí Adama, aby mu působil taková muka. Byl tajemný jako sfinga - záhadně o všem mlčel. Měl svoji hádanku, kterou se nikomu nepovedlo rozluštit. Bill si chtěl zahrát na Oidipuse - ten, který tuhle hádanku jednou a provždy rozluští.


°°*°°


"Kurva fix!" Adamova pěst bouchla do stěny takovou silou, až popadaly kousky omítky. Zakousl se do rtu a v rukou svíral věc, která možná pomohla k Billovu útěku.
Věci se mu vymykaly zpod kontroly. Bill byl možná mladý, ale už začal chápat, o co v téhle zábavě jde. Nějakým způsobem překonal Adamovu moc, což mu velkou radost zrovna nedělalo. Co když se naučí ovládat svoji schopnost a využije ji proti Adamovi? Neměl nejmenší tušení, jak proti tomu zakročí. Když problém byl v tom, že se ani pořádně zakročit nedalo...


Blik. V hlavě se mu rozzářil takový neskutečně dobrý nápad, poměrně lehko realizovatelný. V té chvíli byl na sebe celkem hrdý.


Když vyšel z koupelny, byl jedním slovem okouzlující. Na bledé pleti se mu odrážel lesk stříbrných třpytek, modré oči měl zvýrazněné černou linkou a vlasy mírně rozstřapacené, ofina s modrým melírem mu mírně padala do očí. Při pohledu na své nové já v zrcadle byl nadmíru spokojený. Až na rysy tváře vypadal úplně jinak. Bill měl jen mizivou šanci ho poznat. Stačilo jen říct, že je ve městě nový a potřebuje průvodce. Někdy i málo stačí k něčemu dokonalému.


Hodil na sebe tenkou vestičku a mohl vyrazit na svůj lov.


°°*°°


Někdo jemně zaklepal na dveře Billova pokoje. Chlapec už hodnou chvíli seděl na své posteli a zíral na bílou stěnu. Zkoumal detailně každý výstupek v omítce. Nereagoval na klepání. Uvízl v prapodivném transu. Byl mimo realitu, ale nepřemístil se k Adamovi. Byl stále doma, vnímal hladké prostěradlo pod svým tělem, vnímal jemný větřík, který k němu pronikal přes pootevřené okno. Vnášel do pokoje uklidňující vůni noci.

"Bille? Je všechno v pořádku?" zeptal se šeptem jeho bratr, který vešel do místnosti. Bill mu kývnutím dal najevo, že se nemusí strachovat. To mu však nestačilo. Posadil se vedle Billa na postel.
"Děje se něco?" zeptal se Bill s pozvednutým obočím.
"Vlastně jsem se tě přišel zeptat, jestli nechceš zajít někam ven. Já vím, že je jedna ráno, ale tak to je ten nejlepší čas, ne? Už si skoro ani nevzpomínám, kdy jsme spolu byli venku naposledy," posteskl si Tom. Bill přemýšlel. Nebyl ve stavu, kdy by se mohl jít bavit. Navíc hrozilo nebezpečí, že mu Adam vezme duši v ten nejhorší moment. Jak by pak všem vysvětloval, že je skutečně v pořádku, jak to všem tvrdí?

"Půjdu," odpověděl Bill, když si promyslel i kladné stránky večerního povyražení. Ve tváři jeho bratra se rozlil úsměv. "Dej mi tak hodinu na přípravu," pousmál se Bill a Tom horlivě přikyvoval. Klidně by čekal i celou noc. Dny strávené s bratrem mu byly ctí. Bill se poslední dobou choval divně. Skoro nevycházel z pokoje, nosil pouze oblečení s dlouhým rukávem a ve tváři měl věčně vepsanou bolest. Na pohled však vypadal úplně normálně, kdyby tu však nebyl ten neustálý strach, který mu sídlil v očích.

Tom opustil pokoj, aby nechal Billovi soukromí. Chlapec spustil nohy z postele na zem. Zavřískl, když se na ně postavil. Od kotníku mu od celého těla pulzovala neuvěřitelná bolest. Posadil se zpátky a povytáhl nohavici kalhot na spaní. Kůže na kotníku byla rozřezaná a pálila. Zaschlá krev neodmyslitelně zdobila zohavenou kůži. Bill se opatrně zvedl z postele. Poskakoval po zdravé noze po pokoji, dokud nenašel nějaký hadřík, kterým by rozřezanou kůži ošetřil.

°°*°°

Chýlilo se k druhé hodině ranní, když Bill konečně klopýtal ze schodů do přízemí, kde na něj čekal Tom. Jeho bratr si nemohl nevšimnout, že Bill pokulhává.
"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
"Ne," odmítl okamžitě Bill. "Špatně jsem stoupl." Tom pokrčil rameny. Nevěděl, co by mu na to řekl. Když Bill sešel schody, podepřel ho. Víc mu pomoci nemohl. Neušlo mu také, že má Bill opět dlouhé rukávy. Nechápal to. Bill vždycky projevoval lásku ke krátkým rukávům. Pomáhal bratrovi do auta. Rozhodl, že pojedou do nedalekého města do jeho oblíbeného nočního klubu. Od té doby, co na něj Bill neměl tolik času, tam trávil poměrně dost času.

Auto zastavilo před nočním klubem a Tom pomohl Billovi ven z auta. Bolest kotníku mu vystřelovala do celého těla, ale snažil se to ignorovat. Třeba jednou za tu dobu konečně zvládne trochu vypustit. Vlezli spolu do baru, obklopilo je typické barové aroma. Tom Billa zatáhl k baru, kde se usadili na barové stoličky. Nevšimly si šedavě modrých očí, které sledovaly každý jejich krok od chvíle, co se v baru objevili.


Autor: Helie & Monik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama