close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Under your Spell 1.

2. června 2012 v 18:00 | T-KAY |  Under your spell

Pairing: Bill Kaulitz/Adam Lambert



Ostré měsíční světlo se odráželo od jeho bleděmodrých očí hledících na stůl, u kterého seděl. Byl v nich mírný záblesk zoufalství, ale i potěšení z bolesti, kterou způsobuje. Do ruky vzal jedinou věc, která ležela na stole, a prohlížel si ji. Maličká voodoo panenka s černými vlasy, jednoduchým oblečením a zašitými ústy a očima. Vzal jeden ze špendlíků a zapíchl ho panence přímo do břicha. Pro sebe se pousmál, a potom se podíval ke dveřím. Čekal návštěvu, tak jako vždy v této hodině.



Tenhle chlapec se tak trošku lišil od ostatních, ne vždy tomu tak ale bylo. Před několika lety to byl usměvavý člověk, který se nikdy na nikoho dlouho nezlobil. Sršel entuziasmem pro hudbu a umění. Měl kopec kamarádů, milující rodinu a vlastně všechno, po čem vůbec toužil. Ale potom... potom se něco stalo. To, co se stalo tu osudnou noc, ho změnilo od základů. Duši mu zaplnila temnota, jeho oči byly plné bolesti a jediné, po čem toužil, byla odplata. Sladká odplata plná utrpení, která by mu alespoň z části dovolila pocítit, jaké to je, donutit někoho, aby se řídil jeho požadavky, aby prožil tu bolest co on. A celkem se mu to dařilo. Měl svoje tajemství a svůj svět, ve kterém mohl tohle všechno učinit, kdy se mu jen zachtělo a jak dlouho chtěl.


Ve dveřích se stále neobjevovala ta známá postava a jeho to začínalo štvát. Už ze sebe potřeboval dostat ten hněv, který se v něm nahromadil za čas, kdy neměl u sebe svoji "hračku". Očkem šilhal po propíchaném těle svojí voodoo panenky a o několik sekund později v jejím těle skončil další ostrý špendlík. Jeho zájem zbystřil, když se za dveřmi ozvalo těžké zalapání po dechu a agonický výkřik bolesti. Adam nadzdvihl jeden koutek úst a pomalu kráčeje do středu místnosti, poslouchal hlas plačící za dveřmi. Stačilo lusknutí prsty a dveře odhalily to, co se za nimi skrývalo.


Chlapec, který stál právě před Adamem, se snažil nabrat dech; slané slzy se kutálely po jeho lících, dopadaly na jeho bílé tričko nebo na dřevěnou podlahu. Rukama si zakrýval tvář a uhýbal pohledem. Už ho nikdy nechtěl vidět. Jeho hlas se mu hnusil, jeho smích byl pro něj nepříjemný jako škrábání nehtů po tabuli. A jeho činy, které se nedaly ani přirovnat k nekončící noční můře, byly z toho všeho úplně nejhorší.
"Na postel, kurvo!" procedil Adam mezi zuby, když bezmocného Billa chytil pod krkem a hlavou mu bouchl o stěnu. On opět zaskučel a schoulený do klubíčka se sesypal k zemi, kde dostal záchvat pláče.
"Neslyšel jsi?!" křikl Adam a bez milosti osobě ležící před ním vrazil facku. Potom ho chytil za tri
ko a táhl do svého pokoje. Musel se podřídit svému "pánovi", neměl na výběr. Mohl jen vzlykat a utápět se ve vlastním utrpení.

Adam zabouchl dveře pokoje, zatímco Bill se svezl vedle něj na zem. Vzlykal, i když věděl, že tím situaci akorát zhoršuje. Adam byl nemilosrdný a každá Billova slza znamenala další minutu maření Billova života. Tiše vzlykal a zády se tiskl ke zdi. Snažil se být od svého mučitele co nejdál, ale zdálo se, že i kdyby každý byl na jiné straně zeměkoule, vzdálenost by nebyla dostatečně velká.

Adam Billa popadl za krkem za látku jemného pyžama a zvedl ho do vzduchu. Hubený chlapec proti němu neměl nejmenší šanci. Nechal svým tělem zmítat ve vzduchu, i když za normální vzpřímené pozice by byl o pár centimetrů vyšší. Slzy mu tekly po tvářích, ale on je rezignovaně ignoroval. Věděl, co teď přijde a měl neuvěřitelný strach. Znal to, každou noc to bylo to samé, i když se to měnilo v tom, co Adam dělal.

Bill dopadl na matraci postele a automaticky zabořil hlavu do peřiny, která silně zapáchala. Zdálo se, že Adam nemá náladu na takové banality, jako je praní. Bill ležel na posteli a tiše vyčkával. Brzy na zádech ucítil váhu cizího těla. Adam trhnutím odstranil Billovy černobílé dredy stranou, aby měl přístup k bledému krku, do kterého okamžitě zabořil rty. Nebylo to sice něco, co by patřilo k jeho normálním aktivitám, ale on to měl rád. Bavilo ho svoji oběť týrat, ale také neměl nic proti něžnostem, které se v jeho případě moc něžnostmi nazvat nedaly. Připadal si jako upír, když bořil zuby do Billovy mramorové kůže a vytvářel na ní roztodivné ornamenty. Občas mu přišlo, jako by si ho tímhle způsobem "značkoval". Dovolil si někdo sahat na jeho hračku, když ji neměl on?

Bill úpěnlivě vzlykal do peřiny a snažil se nevnímat bolest, která mu pulzovala celou hlavou od Adamova nepřiměřeného zacházení s jeho vlasy. Svrběla ho kůže a hladové polibky na jeho krku pálily jako rozžhavený kov. Každý Adamův dotek mu působil utrpení, i když by si ho někteří třeba užívali. On už si nedokázal užívat nic. Vůči ostatním lidem pociťoval averzi, i když tu byli mnozí, kteří se jej snažili chlácholit. Například jeho bratr mu neustále opakoval, že jsou to pouze hloupé sny. Jako by modřiny a řezné rány na Billově těle neměly nejmenší váhu.

Zakničel, když se mu Adamovy ruce dostaly pod břicho, kde mu do jemné kůže zarýval dlouhé černě nalakované nehty. Nechtěl... Bože, on tak strašně moc nechtěl! Ale Adamova panenka ho nutila k poslušnosti. Nemohl se bránit, nemohl se probudit. Musel tu zůstat, dokud se s ním Adam nevypořádá, dokud nebude dostatečně spokojený. Adamova ruka ho nadzvedla, aby druhou mohl stáhnout poddajné kalhoty od pyžama. Chvíli potom Billa přetáčel na záda. Ozvalo se cvaknutí a kov zastudil Billa na zápěstí. Chtěl ucuknout, ale pouta ho pevně držela u postele. Svaly na těle se mu napjaly, jak škubal rukama. Okovy se mu bolestně zarývaly do kůže a postupně ji trhaly, dokud mu po zápěstí netekl pramínek krve.

Adam se ušklíbl. Vždyť on tu ani nemusel být, Bill si dokázal bolest působit i bez jeho pomoci. Vyhoupl se na postel a klekl obkročmo nad svého zajatce. Zašátral v kapse upnutých riflí a vytáhl malý švýcarský nožík. Ostří nožíku se zlověstně zalesklo v tlumeném světle pokoje. Bill odvrátil hlavu a čekal, kdy se ostří proboří do jeho kůže. Místo toho však zaslechl zvuk trhající se látky. Otevřel oči a zmateně se zadíval na svého věznitele, který mu rozřezával tričko. Brzy byla látka rozdělena na několik kusů a Adam ji odhazoval do pokoje. Přímo před ním ležel nahý Bíll, který se stále ještě snažil vykroutit z okovů. Skoro až požitkářsky přejížděl pohledem po nahém těle chlapce, které patřilo jen a pouze jemu. Dokazovaly to ošklivé podlitiny a hluboké jizvy všude na kůži.

Aniž by spustil pohled z Billova těla, s úšklebkem zajel nožem do jeho kůže. Vzduch prořízl bolestný vřískot, Bill se zmítal pod tíhou Adamova těla, který propukl ve skoro až hysterický smích. V očích mu jiskřilo, když se ostří zarývalo stále víc do Billovy kůže.
"Prosím, prosím, ne!!!" vzlykal Bill a trháním těla se snažil uniknout palčivé bolesti. Adam vytáhl ostří z jeho těla a naklonil hlavu ke straně.
"Ale tohle je jen začátek, miláčku," zasmál se zlověstně a znovu nožem zajel do jeho kůže, tentokrát o pár centimetrů blíž k rozkroku. Pokud tohle byl pouhý začátek, měl Bill právo obávat se smrti. I když i ta by nejspíš byla vítaným vysvobozením...


Autor: Helie & Monik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AniariShattered AniariShattered | Web | 5. června 2012 v 14:52 | Reagovat

chudááák, ale zní to dobře :) snad bude brzy pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama