5. června 2012 v 15:00 | T-KAY
|
Hey Leutíci, jsem tu s novou povídkou. Snad se vám bude líbit. Mě se nahodou moc dobře píše.
Tak šup šup do čtení.
Zatím T-KAY
Planeta Země, nádherná modrá planeta. Jediná planeta sluneční soustavy na níž je možný život.
Píše se rok 2065 a lidská rasa je na pokraji vyhynutí. A to jen pro jeden nepovedený pokus mladičkého vědce, který si vymyslel projekt, který byl nad jeho síly.
Po světě nákaza roznesla neuvěřitelnou rychlostí a z těch, co byli té nákaze vystaveni, se staly nemyslící bytosti prahnoucí po mase. Většinou lidském mase. Samotná nákaza se roznášela kontaktem s krví.Ti, kteří se nákaze vyhnuli se stáhli do ústraní. Z měst se staly oplocené tábory. Ale takových táborů, díky útokům nakažených, stále ubývalo. Jak se říká přežije nejsilnější.
V jednom takovém táboře žil i chlapec Bill Trumper, kterého sem přivezli odjinud. Jako jediný nájezd nakažených přežil, protože ho jeho rodiče ukryli. Tenkrát mu bylo pouhých sedm let.
Bill vyrostl a oslavil dokonce dvacáté narozeniny. Vzhledově okouzlil snad každého. Chlapce i dívky. Bill se sice jejich zájmu vyhýbal ale s jedním chlapcem vztah měl. Jenže při jedné akci ho nakažení zabili.
Od té doby byl uzavřený do sebe. Nikoho si nepouštěl k tělu a pečlivě cvičil na místní střelnici, aby se těm zrůdám pomstil.
Uběhl nějaký čas a skupina těch, co měli jít za brány města, aby hledali další přeživší, mezi kterými byl i Bill, měla další výjezd.
Když jeho skupina vyjela speciálně vyrobenými auty za brány města, začal se všem svírat žaludek z toho, co byli nuceni spatřit.
Skupinka nakažených právě hodovala. Hlavním chodem se stal jeden z nich. Opravdu nechutné, viďte?
Naše skupina ale měla namířeno do asi 300 kilometrů vzdálené oblasti. Byli tam vysláni, protože nouzové radiocentrum města, zachytilo nouzové volání z té oblasti. Nikdo ze skupiny nevěděl, zda tam nejedou zbytečně. Nevěděli zda tam někdo zůstal živý, ale podle zpráv z centra tam mělo přežít zhruba tucet lidí.
"Kdy jsme jeli naposledy takhle daleko?" zeptal se chlapec jménem Nick jejich velitele.
"Pár týdnů to bude. Naposledy to bylo, když dostali -" odmlčel se velitel Ray.
Všichni věděli, že se nemají o Andreasově smrti zmiňovat před Billem.
"To nic, Rayi, dořekni to," ujistil Bill svého velitele.
"Když dostali Andrease. Tenkrát jsme byli dokonce dál." dořekl to Ray.
Bill jen bolestně zavřel při těch slovech oči.
"Pomstíme ho, Bille," ozvala se jediná dívka ve skupině Jennifer.
"Vy ne, Jenn. Já ho pomstím a stejně tak i rodiče," odpověděl jí Bill pevným hlasem.
Projížděli pustinou plnou rychlostí, aby dojeli do cíle před setměním. Taky se jim to podařilo. Dojeli na místo těsně před západem slunce. Ono vycházet ven za tmy, byla jasná sebevražda, jelikož ty zrůdy lovily hlavně v noci, protože nějací lidé i před různá pravidla danná vedením měst, opustili brány nebo opevnění a vydali se do tmy. Byli jasným terčem nakažených, jelikož byli většinou sami a bez zbraní.
Naše supina musela rychle najít úkryt přeživších a na noc se přidat k nim. Nehledali však dlouho. Přeživší dali o sobě vědět v podobě vlekého plátna s nápisem S.O.S. na výškové budově. Proto zamířili tam. Obezřetně stoupali po schodech nahoru a hledali jakoukoliv známku života. Ti co přežili se zabarikádovali v nejvyšších paatrech budovy.
Ray jako velitel musel jednat a proto silně kopnul do zabarikádovaných dveří. Z druhé strany se slabě ozývaly hlasy. Zněly vyděšeně.
"Jsme tu na vaše nouzové volání," zahřměl Ray tak, aby to slyšeli ti uvnitř.
Najednou uslyšeli, jakoby se odsouval nábytek ode dveří a ty se následně otevřely.
"Vy jste pro nás přijeli?" zeptal se muž, který stál mezi těmi dveřmi.
"Ano, ale teď nás pusťte dovnitř," odpověděl Ray a muž ustoupil, aby všichni ze skupiny mohli vejít dovnitř.
Bill se rozhlížel po obličejích. Byli mezi nimi i děti.
"Další útok?" zeptal se jen a muž, který jim otvíral jen přikývl.
"Ti taky nemají dost. Já bych je vstřílel," ozval se rozhořčeně Nick.
"Neboj se. Buď je vystřílíme my, nebo se sežerou navzájem," drcla do něj Jennifer a šla k těm, co přežili.
Bill pomohl dvěma mužům opět zabarikádovat dveře. Ray se koukal z okna a jelikož měl dostatečný výhled na auta, která bezpečně schovali, tak očima mapoval okolí. Všimnul si několika nakažených, ale ti ho moc neznepokojovali. Horší by pro ně bylo, kdy se motali kolem budovy, což se zatím nedělo.
"Bando rozdělíme si hlídky," ozval se najednou.
Celá skupina se na něj otočila.
"Takže první budou Bill s Jenn, pak je vstřídáme já s Tayem a k ránu bude mít hlídku Nick s Scottem.," řekl Ray a všichni přikývli.
Bill se s Jenn dohodli, že on bude hlídat u dveří a ona u oken. A kdyby něco, pomůže mu.
Slunce zapadalo za obzor a všichni se až na Billa s Jennifer ukládali ke spánku.
Během noci se ale nic nestalo \a tak v poklidu přečkali až do rána. Ale právě ráno to bylo horší. U budovi se začali objevovat nakažení a v dosti hojném počtu.
Ray se Scottem vymýšleli strategii, jak se co nejrychleji dostat k autům a ostatní ze skupiny připravovali civilisty na odchod a následný převoz do hlavního města. Hlavní bylo všechny ochránit.
Asi po hodině byli všichni připraveni a Ray zavelel k odchodu. Bill, Jenn, Nick a Tay stáli kolem civilistů aby je mohli ochránit, před útokem nakažených, zatímco Ray se Scottem šli napřed.
K východu z budovy se dostali v pořádku, horší to bylo venku. Nakažení se snažili dostat se do budovy, když uviděli příjem potravy v takovém množství.
Ray ale pohotově zamířil a ostatní ho napodobili.
"Až řeknu pálit, palte a zabte jich co nejvíc," řekl Ray pevným hlasem, i když měl dost nahnáno.
Všichni na znamení souhlasu přikývli a nabili svoje zbraně.
Bill, který tohle bral jako část své pomsty nabil obě své zbraně a zavířil jimi na nakažené.
Pomalu se dali do pohybu a pozorně sledovali jak dveře, tak i prostor za sebou.
"Připravit.... PALTE!!!!" ozval se Rayův hlas místností a hned na to všechny ohlušila střelba z několika zbraní. Nakažení padali k zemi a skupina i s civilisty mohla vyjít ven. Stále ale nepřestávali střílet. Někdy, když si musel jeden z nich nabít, chránil mu záda jiný. Byli neskutečně sehraní a i přes pár obtíží, kdy se k nim nakažení dostali opravdu blízko se dostali k autům.
Ray se Scottem zůstali dál od aut aby zabránili nakaženým se přiblížit. Zatímco ostatní čtyři ze skupiny rozdělili civilisty na dve skupinky a postupně je usazovali do aut.
Když už byli všichni v autech, jediný Bill ještě nenastoupil, jelikož měl dát vědět, těm dvěma, se otočil a uviděl, jak se jeden nakažený blíží ke Scottovi.
"Scotte, pozor!" zakřičel Bill, ale pozdě.
Než stačil Scott zareagova, nakažený po něm skočil a začal do něj kousat a pojídat jeho maso. Bill na nic nečekal a jelikož si přetím stačil dobít začal střílet. Bylo však už pozdě a i když zabil útočícího nakaženého Scottovi už nebylo pomoci. Bill ale nepřetával střílet a zabíjel tak další a další nakažené.
Autor: T-KAY
Hůůů, první komentář, na to se dá říct jen jedno - fuck yea
Je skvělý a až se tam objeví i Tom, bude ještě lepší.
) a já jsem s tím svým panáčkem musela chodit po opuštěných ulicích a zachraňovat ty, co přežili. Bohužel jsem to nedohrála, protože nám už nefunguje ten ovladač (já ho nerozbila
). Vzpomněla jsem si na to, když tam ta skupinka jela zachránit ty přeživší
Já vím, já vím, tohle tě nezajímá, ale já si neodpustila to sem napsat


No teda, vůbec jsem netušila, že první dílek zveřejníš tak brzy, ale je to jen dobře ;) Oh, jak já se na něj těšila, však ty víš
Nevím, proč, ale při čtení jsem si vzpomněla na jednu hru, co jsem kdysi hrávala na Wii. Žádní nakažení tam sice nebyli, ale ta hra byla vlastně o nějakém zemětřesení, které poničilo celé to město (nebo možná i celou Zemi, já nevím
Snad tu bude další díl brzy, ale nijak s tím spěchat nemusíš, klidně si odpočiň, dej si kávičku, ale raději ji nekombinuj s černým čajem, nebo skončíš v křečích jak já dneska
Jo, komentář celý absolutně o ničem, já vím