
Rozpor
Tom ležel na posteli ve svém pokoji a očima mapoval strop. Jeho hlavou protékaly nesmyslné myšlenky. Každá odkazovala na něco jiného a on v nich byl naprosto ztracený. Potřeboval je roztřídit do šuplíčků, aby si v hlavě konečně udělal jasno, ale kdykoliv se o to pokoušel, jeho mysl byla příliš nesoustředěná. Ztrácel se v tom zdánlivě nekonečném víru, topil se pod hladinou rozporných pocitů.
Největší klubko nesourodých myšlenek se týkalo Billa. Nevěděl, jak se k němu má chovat, dokonce ani nevěděl, co přesně k němu cítí. Jedno ale věděl - od té doby, co zde byl Bill, se nezajímal o svobodné ženy ve svém paláci. Už sice netrávil noci s nimi, ale to neznamenalo, že spal. Mnoho nocí strávil přemýšlením. Sedával na malé terase v pokoji vedle své ložnice. Stejně jako mnoho nocí před tím, ani tahle pro něj neměla být výjimkou. Zvedl se z postele a ignoroval nespokojené zamručení La-ily, již jeho prudký pohyb nejspíše probudil. Poslední dobou na ni neměl vůbec čas, ale doposud mu nedala najevo, že by jí to rvalo žíly.
Tom došel až k oblíbenému místu, kde se posadil do pohodlného křesílka vystlaného kůžemi. Přes den bylo slunce sice neúprosné, ale v noci jeho nadvláda povadala a Igdar zahalila zima do svého nelítostného sevření. Tom se zabalil do kůží a zaklonil hlavu. Sledoval nebe plné složitých vzorců ze zářících hvězd. Přivřel oči a znovu se zaměřil na zmatek ve své hlavě. Dokonce se do něj zabral natolik, že ho ani zvuk drápů klapajících o chladný mramor nemohl navrátit do reality.
Poslední dobou jsi velice roztržitý. Stalo se snad něco?
Tom cukl, když se mu ve vší té změti ozval ještě hlas jeho lvice umožněný lidskostí, o kterou se s ní podělil ještě jako malý chlapec. Dotek její mysli ho vyvedl z rovnováhy. Od té doby, co přišel Bill, držela svoji mysl uzavřenou, nepropustnou. Nedovolovala mu s ní komunikovat tímto způsobem. Dřív by z toho byl Tom nejspíš špatný, ale v poslední době měl až příliš mnoho jiných starostí.
Může za to on, to lidské mládě, nemám pravdu?
"Sama nejlépe víš, nad čím přemýšlím," zašklebil se Tom a jeho ruka vyklouzla zpod kožených přikrývek, aby lvici podrbal mezi ušima přesně tak, jak to má ráda. Se vší něhou se opřela do jeho láskyplného doteku a potichu zapředla.
Poprvé za mnoho dní jí připadalo, že má ke své spřízněné duši opět otevřenou cestu. Nerada si to připouštěla, ale díky části Tomovy lidskosti v sobě byla schopna žárlivosti. Ten svíravý pocit jí mrazil celým tělem, kdykoliv viděla Toma poblíž toho černovlasého příživníka. Jedinou její útěchou byl snědý otrokář, jehož viděla toho odpoledne v sadu. Připadalo jí, že ho odněkud zná… a nejen z Billova cejchování. Také jí něco říkalo, že právě onen muž by ji mohl zbavit toho nepříjemného parazita, když už se ho nemohla zbavit ona sama.
Její nenávist k Billovi byla jedním z důvodů, proč její mysl v posledních dnech zůstávala pro Toma velkou neznámou. Další z nich byla její vlastní nejistota. Na srdci cítila podivný tlak, v packách jí brnělo. Připadala si jako při mdlobách a její instinkt jí napovídal, že to rozhodně není v pořádku. Také nechtěla, abych se Tom dozvěděl o ženě, se kterou měla tu čest se lépe poznat. Tušila, že její nejistota v každém kroku proudí právě z tekutiny, kterou ji donutila vypít.
"Taky nejsi ve své kůži," promluvil Tom, ale jeho zrak se upíral k vševědoucím hvězdám. "Co trápí tebe?"
Ptala jsem se první.
"Jsem nejistý. Měla jsi pravdu, rozhodně to zapříčinil Bill. Je to zvláštní. Když je se mnou, mám nutkání pořád se usmívat. Když se mnou není, vidím jeho obličej před očima, jako by se mnou právě byl." Tomův zasněný výraz vypovídal o všem. "Bohužel si nejsem jistý tím, co cítím. Myslel jsem, že k němu cítím jisté sympatie, ale hodně jsem o tom slyšel. Lidé mluví o svědivém pocitu v oblasti břicha, ale já nic takového necítím. Spíš… považuji Billa za zábavu, za zpříjemnění nudných dní. Víš, něco jako předtím ty dívky, akorát že od něj stačí daleko méně, abych mohl být spokojený. Stačí pouze jeho přítomnost…" La-ila brzy vypnula, stačil jí zmatek v Tomově hlavě. Tušila, že mladý faraón potřebuje prostě slova pro to, aby vyjádřil svoje pocity. Ona slova nepotřebovala, dokázala to z něj vycítit. Občas v něm četla jako v otevřené knize, přece jen už ho znala velice dlouho.
Skrze výlev Tomových pocitů zanikla otázka, kterou položil své věrné přítelkyni. Ona byla jedině ráda - tušila, že by mu nedokázala lhát. Protáhla ztuhlá záda a uložila se k Tomovým nohám. Tom se zasmál a opřel si nohy o její hřbet; dělával to tak, už když byl mladší. Lvice se zpočátku vztekala, ale brzy pochopila, že její vztek burcuje Toma k dalším provokacím, proto ho nechala dělat si, co chce.
Tom zaklonil hlavu a znovu svým pohledem mapoval nekonečnost vesmíru, přičemž se snažil alespoň rozuzlovat ten obří uzel ve svojí hlavě. Bohužel stejně jako vždy naprosto neúspěšně.
*
Bill ležel ve své posteli a zíral do tmy kolem sebe. I v jeho mysli se rojily zmatené myšlenky. Občas jim sice nerozuměl, ale rozhodně je měl utříděnější než Tom. Vzpomínal. Vzpomínal na dobu, kdy existovaly jen písečné duby, prach, krev a bolest pod bičem otrokáře se zahaleným obličejem. Vzpomínal na muže, kteří se o otrokářích mnohdy bavili a dokázali je rozlišit díky drobným detailům, kterých by si netrénované vystrašené oko ani nevšimlo. Bill se jich mnohdy ptal, jak je dokážou od sebe odlišit, když on v nich vidí stále ty stejné zahalené tyrany. Muži mu na to se smutným smíchem odpovídali, že až tu bude mnoho let a bude s otevřenou náručí vyčkávat na smrt, aby ho konečně zbavila jeho trápení, pochopí, jak to dokážou. Když už se pro něj stane bolest a námaha všední záležitostí a přestane je vnímat, dokáže si všímat detailů.
Billovy vzpomínky nejednou zalétly taky k otrokáři, jenž v nemilosrdné ruce svíral bič, kterým nejednou uhodil Billa. Neměl na něj však špatné vzpomínky, naopak daleko radši si v mysli uchovával ten moment, kdy odhodil svoji roušku, popřípadě mnoho okamžiků, kdy pečoval o jeho záda. Občas se Bill neubránil myšlenkám, jestli na něj otrokář občas také myslí. Na to ale většinou v jeho mysli vytanulo velké výrazné NE.
Bill se s povzdechem přetočil na bok. Zíral do prázdnoty kolem sebe. Připadal si tak sám a opuštěný ve velkém pokoji, který mu Tom přidělil jako ten nejvhodnější. Spontánně se zvedl z postele. Měl samoty právě tak dost stejně jako zmatku ve své hlavě. Nutně potřeboval… věděl, co potřeboval. Po špičkách přecupital přes svůj pokoj. Když se dostal na chodbu, rozběhl se. Kdykoliv zahlédl jen náznak louče, přikrčil se za sloupem nebo vyhledal úkryt v hlubších stínech. Jeho kroky mířily ke komnatám o dvě patra níž.
Zašklebil se, když zpozoroval stáže opřené o sloupy, oddechujíc z hlubin svého nepohodlného spánku. Jedině mu to usnadnili, i když on sám věděl, že by se do pokojů dostal, i kdyby byli vzhůru. Vždyť mu Tom neustále opakoval, že má stejné pravomoci jako on.
Bill se rukou zapřel o dveře a proklouzl dovnitř. Okamžitě ho pohltila charakteristická vůně, kterou tolik vyhledával. Spokojeně se usmál, ovíjela se kolem něj jako silné ruce, které se snažily utěšit jeho samotu. Pohledem pátral ve tmě alespoň po náznaku, jenž by dosvědčoval Tomovu přítomnost. Mezitím vzpomínal, jak se v těchto komnatách objevil poprvé těsně po svém cejchování. Dodnes nechápal, jak se tam dostal a proč se probudil právě tam. Tom se s ním o tom odmítal bavit.
Zrovna se chystal zavítat do ložnice, když v tom zaslechl hlas proudící z terasy s vchodem překrytým kraví kůží. Bill se potichu přišoural k ní, chtěl ji odhrnout, když však zaslechl své jméno.
"…Měla jsi pravdu, rozhodně to zapříčinil Bill. Je to zvláštní. Když je se mnou, mám nutkání pořád se usmívat. Když se mnou není, vidím jeho obličej před očima, jako by se mnou právě byl. Bohužel si nejsem jistý tím, co cítím. Myslel jsem, že k němu cítím jisté sympatie, ale hodně jsem o tom slyšel. Lidé mluví o svědivém pocitu v oblasti břicha, ale já nic takového necítím. Spíš… považuji Billa za zábavu, za zpříjemnění nudných dní. Víš, něco jako předtím ty dívky, akorát že od něj stačí daleko méně, abych mohl být spokojený. Stačí pouze jeho přítomnost…"
Bill cítil bodnutí u srdce. Svěsil hlavu mezi ramena, po tvářích nechával stékat chladné slzy, které dopadaly na koberec pod jeho nohama a vpíjely se do jeho vláken. Bill si připadal zneuctěný, zneužitý… špinavý. Vždycky věřil, že Tomův přístup je ovlivněn tím, že ho má Tom alespoň trochu rád. Teď však slyšel přesně to, co by nikdy slyšet nechtěl. Sklíčený se dal na odchod. Rozhodně si nepřál setrvat zde déle, než bylo nutné. Stejně tak si nepřál Toma v nejbližší době vidět.
Když vyběhl na chodbu, hlasitě za sebou zabouchl dveře. Bylo mu jedno, jestli probudí stráže nebo upozorní Toma, že tam byl. Vlastně mu bylo jedno úplně všechno. Bezmoc kolovala jeho tělem a tlačila ven z jeho očí slzy, které mu proudily po tvářích a kalily jeho pohled.
Autor: Helie







