
"To nemůže být pravda..." nevěděl jsem, čemu mám věřit. Všichni mě celej život tahali za nos. Úplně celej život.
"Je to pravda, bohužel, hnusná špinavá pravda." Špitnul.
"A jak ti mám po tom všem věřit? Komu vůbec po tom všem věřit můžu?" skoro jsem se až rozkřikl.
"Tome, já za to nemůžu, že tvůj otec ti lhal! Já jsem jen... byl jsem jen pěšec v už dávno rozehrané hře! Za tohle já nemůžu, jen jsem plnil rozkazy a dostával za to peníze! To, že jsem teď tam, kde jsem, je čistě moje zásluha, protože jsem se do tebe zamiloval a rozhodl se tě chránit, aby ses jednoho dne mohl dozvědět pravdu!" zlomil se mu hlas. Ale stejně jsem nechápal proč. Proč se tohle mělo stát zrovna mně?
"A kde zrovna teď jsi? Nebo dál jen vraždíš za peníze?"
"Zlikvidoval jsem spoustu bossů mafie. Všechny, co po tobě šli. Spousta lidí na světě mě nenávidí, protože jsem zradil a rozhodl se, že půjdu proti nim! Myslí si, že spolupracuju s policií, interpolem a já nevím s kým vším, ale to není pravda! Já..." zlomil se mu hlas úplně a začal plakat. Znělo to upřímně, ale stejně mě to zanechávalo jemně chladným.
"Proč jsi vůbec v Rusku?"
"Tady to je jediné místo, kde na mě nehledí skrz prsty. Jo, vláda ví, že obchoduju se zbraněmi, drogami a tak dále a tak dále. Ale mám tady takový vliv, že to nikdo neřeší. Tady je ten svět dostatečně zkažený. Politici jsou zkorumpovaní... proto jsem tady. Hrozí mi tu nejmenší nebezpečí." Make-up měl rozmazaný. Jak srdceryvné.
"Jak můžu vědět, že mi to všechno neříkáš jen tak, jak můžu vědět, že když půjdu spát, ráno se opět probudím? Jak můžu vědět, že tohle celé není jen tvůj podlý plán, já ovládnout celý mafiánský svět?"
"Já už celý mafiánský svět ovládám, téměř celý. Nemám zapotřebí vraždit muže, který neví, co všechno jen jeho příjmení dokáže. Který neví, kolik lidí má strach jen z jeho příjmení."
"Připadám si tak nechutně podvedený!" praštím rukou do stolu. Bill se nelekne. Jeho nervy musí být hodně pevné.
"Ale můj cit k tobě podvod není..."
"A jak to mám sakra vědět? Jak tomu můžu věřit? Dej mi jakýkoliv důkaz toho, že to, co se tenkrát stalo..." už ani nevím, kde hledat slova. Na tohle byla celá flaška vodky a krabička cigaret málo. Možná by vážně bylo lepší, kdyby mě tenkrát zabil.
"Pochybuješ o mých citech?" špitnul smutně. "To ty jsi byl první, kdo okusil moje tělo, tobě jedinému jsem své tělo dal. Protože tebe jediného miluju. Ty jediný jsi ve mně dokázal opět probudit člověka. Díky tobě jsem zahnal tu vraždící bestii, v tvém náručí jsem roztekl a byl člověkem..." tohle mě dostalo. Dokázal útočit přesně na místa, kde věděl, že to zabere.
Pomalu slezl z barové židličky. Udělal jeden váhavý krok a objal mě.
"Protože tebe jediného jsem se rozhodl chránit. Ty jsi jediný v mém srdci, a ty jediný víš, že dokážu i milovat. Milovat fyzicky. Tebe jediného jsem líbal a vzdychal jeho jméno, na tebe jediného myslím, když jdu spát, pro tebe jediného tohle všechno dělám." Šeptal mi a můj vztek mě pomalu opouštěl. Pomalu zdráhavě jsem ovinul paže kolem jeho maličkého těla. Do čeho jsem se to kurva namočil? Do jaký rodiny jsem se to narodil?
"Moc se omlouvám, Tomy. Nechtěl jsem, aby to celé dopadlo takhle."
"Chtěl jsi mě zabít." Konstatoval jsem jen.
"Chtěl, než jsi mě okouzlil," špitnul holou pravdu.
"Dej mi trošku času, než se s tím vším poperu." Šeptnul jsem. Ani tenhle fakt mě nedokázal donutit, abych se jej po tom všem vzdal. Nedokázal jsem to. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsem se to dozvěděl až teď. Jak bych se asi zachoval jako malý kluk?
"Pojď, nechal jsem připravit saunu, uvolníš se..." pošeptal. Ano, uvolnění jsem opravdu potřeboval.
Čekal jsem cokoliv, jen tohle ne. Čekal jsem i to, že snad Bill zmizel, protože mě nechtěl, ale tohle byla soda. Tolik jsem toho o své minulosti nevěděl. Nejhorší je, se dozvědět, že vám lhala vlastní rodina.
"Ještě si zakouřím, pak půjdeme, ano?" Šeptnul jsem mu do ucha, a i přes ten všechen vztek a zmatek jsem ho políbil na ouško. Bill jen kývnul.
"Počkej tady, zatím se odmaluju, učešu a převléknu, jo?" teď jsem kývnul já. Bill odešel. Kouřil jsem. Stačil jsem vykouřit hned čtyři cigarety, než Bill přišel. Čelist mi opět spadla. Byl tak jemný, když byl odmalovaný. Kouzelný. A jeho tělo. Polknul jsem. Nějak to zahnalo všechny chmury.
"Doufám, že tu zůstaneš přes noc." Došel ke mně. Měl bílý saténový župánek, zavázaný tak, že zahaloval akorát jeho rozkrok. Pohladil jsem ho na boku. On si snad pořád pamatuje, že miluju satén.
"Mám věci v hotelu." Řekl jsem jen. Nemohl jsem z něj spustit oči. Podal mi papírek s tužkou.
"Napiš mi to jméno a než si vysaunujeme, tak ti ty věci přivezou." Poslechl jsem ho. Dal jsem mu kartu od pokoje a opět na chvíli někam zmizel. Zatím jsem dokouřil a típnul cigaretu. Když došel, oba jsme vypili snad litr vody a šli kamsi do suterénu. Tam jsem se svlékl, omotal si ručník kolem pasu a nechal se táhnout Billem kamsi. Otevřel dvířka a v tu chvíli mě zalilo šílené vedro.
Autor: Lenna W.K.T.







