close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

75°C 8.

5. června 2012 v 16:00 | T-KAY |  75 °C


"Proč bych tě neměl chápat?" to je to tak nepochopitelné, že se bojí zrovna tohohle?
"Protože se bojím předsudků, nemyslím si, že bych se zachoval nějak špatně. Ale stejně se bojím toho, že bys třeba nechtěl pochopit to, co je nám dvěma předurčené." Tak teď to začínám nechápat teda.
"Zkusím to, slibuju." Šeptnul jsem jen. Jsem zvědavé stvoření.
Bill se nadechl, potáhnul si z cigarety a na posilněnou se napil vodky.
"Všechno to začalo, když si se narodil. Tvůj otec, byl moc šťastný, přál si mít syna, který jednou povede tohle vše místo něj. Byl moc hrdý na svoji ženu, tvou matku, za to, že mu dala mužského potomka. Na tebe byl také hodně pyšný. Avšak chvíli po tvém narození dostal sebe i celou rodinu do velkých potíží. Naštěstí se z nich dostal, ale uvědomil si jednu věc, že už nechce riskovat život ani tvojí matky ani tvůj. Proto tě začal vychovávat, jako normálního kluka.


Ze začátku to bylo těžké, ale nakonec to vše zvládl. Byl to velký přítel mého otce. Trávili jsme spolu dětství, ale to si ani jeden z nás nemůžeme pamatovat. Naše matky nás společně učily chodit. Ještě mám někde naše společné fotky. Nicméně, tvůj otec se dopustil další chyby a naše rodiny se přestaly přátelit. Naopak stali jsme se největšími nepřáteli. A když se vše urovnalo..." Bill se odmlčel, aby se opět napil, potáhnul si z cigarety poslední šluk a típnul ji.
"Tvůj otec šel a zabil moji matku, mého otce a mě by zabil také, kdybych nebyl schovaný. Myslel si, že jsem u babičky, ale já to celé viděl. Proto jsem přišel o všechno. Dům byl od boje mezi nimi celý zbouraný, a když dotáhl svoji pomstu do konce, šel a zabil moji babičku s dědou. Protože si myslel, že jsem právě tam. Jenže z trosek toho domu, kde jsem s rodiči bydlel, mě malého, pětiletého vytáhl muž. Jmenoval se Dmitrij. Ujal se mne jako vlastního syna. Připravoval mě na den, kdy jsem se mohl tvému otci pomstít za to, že mi vyvraždil rodinu."
Překvapeně jsem zíral. Tohle nemohlo být možné. Můj táta... nebyl vrah, vím to. Tajil mi hodně ze své minulosti. Skoro vše, když se tak na to dívám, ale věděl jsem, že ten milý muž nedokáže zavraždit.

"Bille..." začal jsem, snažil jsem se znít soucitně, i když jsem měl v hlavě obrovský zmatek.
"Nepřerušuj mě, prosím... od té doby jsem se začal učit vše, co bylo potřeba, abych se mohl stát nájemným vrahem. A když mi bylo osm, zabil jsem svou první oběť. Osvědčil jsem se. Nikdo nečekal od malého kluka, co navíc vypadá jako dívka, že by mohl vraždit. A proto si mě mafie objednávala častěji a častěji a já se tak začal živit. Objednávek bylo hodně. Byl jsem vypočítavý a záludný, ale nikdy jsem neminul. Pokaždé jsem měl pouze jednu šanci, a té jsem patřičně využil a nikdy jsem nepřišel s prázdnou.
Jednou mi přišel dopis, že rodina Trümperových se chystá na výlet na rafty. Tenkrát jsem se měl na tom útoku podílet také, ale já dostal za úkol něco jiného.
Syn Trümpera, měl zůstat doma a já dostal za úkol zlikvidovat syna, nejobávanějšího z bossů mafie. Ty nejsi syn normálního podnikatele, Tomy, tvůj táta byl mafián, stejně jako můj, stejně jako tvůj strýček, jako byl tvůj děda a je i tvůj bratranec. Proto jsem dostal za úkol tě zlikvidovat, abys nemohl převzít po otci funkci a nedělat problémy. Celé to bylo nahrané. Dmitrij jel do Alp, kde tvoji rodiče oslavovali výročí, když projížděli průsmykem, kde na ně Dmitrij čekal, neměli šanci. Netrápili se. Neumírali pomalu. Zlomil jim vaz, aby to vypadalo jako nehoda."
Sklopil oči. Já nemohl uvěřit tomu, co povídá. Ale než jsem se stačil na cokoliv zeptat, jakkoli zareagovat, pokračoval.
"Já mezitím studoval tebe, kde se pohybuješ, kde bydlí tvoje babička, ke které sse měl nakonec stěhovat. Vím o tobě všechno, Tomy. I tvou oblíbenou začnu spodního prádla. Všechno. Když ses nakonec odstěhoval k babičce, dostal jsem jasný rozkaz. Zabít tě, nebo se nevracet. Proto jsem odjel do Loitche, kde jsem se přihlásil jako brigádník. A pak jsme se potkali. Věř mi, Tomy, že jsem měl v plánu tě svést, a potom zabít ve spánku, abys netrpěl. Ale když jsem tě viděl. Flirtovali jsme spolu, já... nedokázal jsem to. A jsem za to moc rád. Věř mi, že ze začátku to bylo hrané, to ano, ale jak jsi mně poprvé políbil, já jsem zahrabal svou zbraň hodně hluboko. Nedokázal jsem ji proti tobě použít. Zamiloval jsem se do tebe, a potom, když jsem měl šanci, já jen bezmyšlenkovitě pozoroval, jak spíš, jak vzdycháš ze snu mé jméno. Poznal jsem, že tebe bych zabít nemohl, že nechci, a že tě naopak musím ochránit do té doby, než se opět potkáme.
Proto jsem utekl. K ránu, když jsem odešel, jsem potkal jednoho chlapce. Byl stejně vysoký i hubený. Vracel se nejspíš z diskotéky domů, ale už se nevrátil. Zlomil jsem mu vaz místo tebe a v lese ho spálil. Torzo vyfotil a přinesl šéfům, jako důkaz toho, že jsi mrtvý. Na rok jsem se stáhnul. Trénoval jsem a pomalu připravoval plán, jak zlikvidovat všechny, co šli po tvém otci a po tobě samotném. Dnes už je asi jen pět lidí, kteří chybí k tomu, abys byl v bezpečí a já také. Už jen pět lidí, proto jsem dovolil, abys mě našel, protože teď už ti v mé přítomnosti hrozí nebezpečí minimální. Nechal jsem tě hlídat jedním moc hodným mužem. Chránil tě tak, abys o tom nevěděl, a nechal tě, abys mě hledal. Věděl jsem, kde jsi, a věř mi, že kdyby to jen trochu šlo, tak bych se za tebou rozeběhl a ulíbal tě k smrti. Ale nešlo to..."
Bill konečně zmlknul. Měl v očích slzy. A já v sobě pěknej chaos. Během pár chvil se mi život otočil kompletně naruby.


Autor: Lenna W.K.T.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 5. června 2012 v 16:42 | Reagovat

Tý jo, máš tu nádhernej novej layout, moc se mi líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama