Phantom of the Opera 5.

3. května 2012 v 16:00 | T-KAY |  Phantom of the Opera



Tom:


Dnes proběhne můj první den v mé nové práci. Nakonec se ukázalo, že o tuhle práci nikdo nestál, takže mě bez dalšího reptání vzali. Bill se mnou od té doby nepromluvil jediné slovo.



Flashback


"Mami? Mám tu práci!" zvolal jsem hned, jak jsem přišel ze schůzky, týkající se mé brigády, domů.
"To je úžasné, Tomi!" zaradovala se máma nad mým úspěchem a sevřela mě ve své milující náruči. Sedli jsme si spolu ke kuchyňskému stolu a já jí vyprávěl detaily z pohovoru.


"Takže tě vzali?" zeptal se Bill, stojící z ničeho nic ve dveřích, když jsem mámě dovyprávěl o schůzce. Nebudu popírat, že mě jeho naprosto chladný tón vyvedl z míry. Zaraženě jsem přikývl.
"Zmetku! Zkazíš, co můžeš!" křikl Bill, otočil se na patě a odešel. To byla poslední slova, která jsem od něj slyšel, mířená na moji osobu.


Konec flashbacku


Hlasitě jsem si povzdechl a vykročil směrem k vchodu do Opery. Plakáty vedle prosklených dveří hlásaly, že se dnes žádné představení nekoná, ale my jsme zde museli být stále, protože i herci se občas potřebovali občerstvit. Navíc můžu být jedině rád, že moje brigáda začne takto poklidně.


*


"Tome? Prosím tě, dones tohle takové té strašně uječené ženské, co stojí většinu času na podiu, ano?" požádala mě vlídně vedoucí, se kterou jsem se tu bavil už tehdy, když jsme s mámou byli na premiéře první opery od Fantoma. Přikývl jsem a vzal si od ní skleničku s Martini.


Zaplul jsem se sklenkou do sálu a procházel dlouhou uličkou táhnoucí se kolem sedadel až k podiu. Jak řekla Mary, na podiu stála nějaká ženská a zrovna na kohosi ječela. Okamžitě jsem pochopil, že to je střed mého zájmu. Chystal jsem se k ní probojovat se skleničkou jejího pití, když v tom se sálem roznesl tichý, avšak působivý hlas.
"Tak to by snad stačilo, ne?!" zaburácel a já zkameněl na místě. "Děláte mi tu z toho kůlničku na dříví, Carlotto. A to já skutečně nechci!"


Rozhlížel jsem se, odkud hlas vychází, když v tom se po podiu rozlila mlha. Když trochu prořídla, vedle hlavní sólistky stál černý stín s bíločernou maskou zahalující vrchní část obličeje. Položil Carlottě ruku na rameno a klouby dvou prstů jí přejel po tváři.
"Chtěl jsem, aby jste odzpívala svoji roli a ne, aby jste řídila mé představení. Vraťte se laskavě tam, kde máte při téhle pasáži být a přenechejte radši vedení mně, ano?" zamumlal těsně u jejího ucha, ale jeho hlas se mocně nesl přes sál a dolehl až ke mně.


Po zádech mi přeběhl mráz a nohy odmítaly poslušnost. Nebylo pochyb, že Fantom je ten nejcharizmatičtější člověk v okolí. Dokázal by svojí tajemností pohltit snad naprosto každého. Zrosolovatěla mi kolena a najednou hrozilo, že se na místě složím. Místo toho jsem se radši donutil k pohybu a vydal se směrem k Carlotte, jejíž nápoj jsem stále ještě pevně svíral v ruce.


Bill:


Jestli je něco, co skutečně nenávidím, pak je to, když se někdo povyšuje nad moji osobu, když na místě zrovna nejsem. Sledoval jsem dení na zkoušce mé nové opery z lóže číslo pět, když v tom se začala Carlotte přehnaně projevovat. Už když jsem ji viděl poprvé, bylo mi jasné, že si nebudeme tak úplně rozumět. Navíc naprosto nechápu, proč si ji tam vydržují, když její hlas nestojí za nic.


Proplížil jsem se z lóže číslo pět do zákulisí. Nebyl problém pohrát si s mlhou. Nedělal jsem to přece poprvé. Stačilo ji trošku postrašit, a pak už si snad dovolovat nebude.


Když jsem od ní odstoupil, okamžitě se vrhla k skupince svých věrných a jedné dívce vytrhla z rukou bílého pudlíka, jehož jsem viděl už ve spoustě barevných variací. Není to náhodou barvení srsti psa týrání?


Zatřepal jsem hlavou, abych z hlavy vytěsnal nechtěné myšlenky. Carlotte a její skupinky jsem si nevšímal.
"Vážení, rád bych vás o něco poprosil. Až se bude Carlotte opět snažit ujmout vedení, ignorujte ji," usmál jsem se na všechny kolem. "Nemýlím se, když prohlásím, že všichni znáte texty všech árií? Pracujete jako sbor, ne? Musíte je umět. Teď si každý jednu z nich vyberete a hezky ji sám za sebe zazpíváte. Chci vědět, jak na tom vaše hlasivky jsou."


Carlotte si odfkla a přitiskla si psíka blíž k velice vyvinutému hrudníku. Možná to je ten důvod, proč jsi ji tu majitel vydržuje.
"Vy se samozřejmě účastnit nemusíte, Carlotte. Vás už jsem slyšel až moc," povzdechl jsem si a obrátil se zpět k davu, který kolem mě utvořil půlkruh z průchodem do hlediště. Překvapeně jsem zjistil, že se k našemu hloučku přidali i někteří Carlottiny přisluhovači.
"Tak jsme domluveni. Budu tu, i když o mně nebudete vědět. Vyberu, kdo kterou roli zastoupí," usmál jsem se a prostě odešel. Na schodech jsem se málem s někým srazil. Zvedl jsem oči a zalapal po dechu, když jsem poznal svého bratra.


"Omlouvám se," zamumlal potichu a na chvíli sklopil zrak. Po vteřince oči opět zvedl s narůstající zvedavostí. Překryl jsem si pusu dlaní a rychle ho obešel. V zádech jsem cítil jeho pohled. To snad není možné, jakou já mám dnes smůlu! Prvně Carlotte a teď Tom. Úplně jsem zapomněl, že je dnes první den v práci.


Zalezl jsem do své lóže, když si to na podium přištrádoval majitel Opery. Napnul jsem uši a snažil se zpozorovat, o čem se baví. Nezaslechl jsem z jejich rozhovoru však ani slovo. Netížilo mě to, madam Giryová přijde a řekne mi to. Už od chvíle, kdy jsem sem přišel ještě jako divák, mi padla do oka.


Autor: Helie
betaread: T-KAY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama