
Tom:
S hlasitým žuchnutím jsem spadl z postele. Po čele mi zvolna stékaly kapičky ledového potu. Rozhodně nelze popřít, že se mi právě zdál ten nejdivnější sen ze všech. Pokud tedy nepočítám sny, ve kterých jsme se s Billem proplétali do středu labyrintu k Městu Goblinů... Vždycky jsem mu říkal, ať mi Labyrinth nepouští!
"Do hajzlu," zamumlal jsem rozhozeně a promnul si naraženou kostrč. Zapřel jsem se rukou o postel a pokusil se vstát. Usadil jsem se ztěžka na postel a zašmátral na nočním stolku po vypínači lampičky. Brzy pokoj zalila její tlumená záře. S překvapením jsem zjistil, že lampička je to jediné, co na stolku spočívá.
Okamžite jsem vyskočil a hledal skleničku s růží všude po pokoji. I tam, kam se neměla jak dostat. Ale po růžičce jako by se země slehla. Začínalo to být čím dál divnější a já se rozhodl, že rozluštím záhadu zmizelé růže, snů a Fantoma Opery...
*
Ráno jsem se nedospale vypotácel z postele směrem ke kuchyni. U jídelního stolu seděla máma a Bill. Gordon už odešel do práce.
"Hurá, už jsem myslela, že tě budu muset jít vzbudit," zabrblala máma, ale následně ke mně přešla, vtiskla mi pusu na čelo a už vlídněji mi popřála dobré ráno.
"Dobré ráno, miláčku," zaparodoval ji Bill. "Proč mně neříkáš miláčku?" fňuknul. Praštil jsem ho do ramene a se smíchem doklopýtal k lednici.
"Aby se to nepletlo," odpověděla mu matka a pokrčila rameny. Bill ještě něco zamumlal, ale dál se do konverzace nezapojoval. Zíral do novin.
V lednici jsem popadl mléko a ve vedlejší skříňce oblíbené cereálie a misku. Když jsem šel ke svému místu se zásobou jídla, ukradl jsem Billovi noviny. Propálil mě nenávistným pohledem, ale když jsem ho ujistil, že mu je vrátím hned, jak si pročtu titulky a prohlédnu obrázky a inzeráty, vrátím mu je, přestal.
Nezúčastněně jsem procházel inzeráty. Už nějakou dobu si sháním brigádu. Vlastně si ji sháním od té doby, co se začal Bill tahat s těmi svými přáteli. Nechtěl jsem už dál trávit všechna odpoledne osamotě. A navíc, peníze se vždycky hodí. Zrovna si šetřím na motorku.
"Číšník, hajzlbába, roznašeč novin, sběrač odpadků v městském parku, sekretářka se zaměřením na vaření kafe. Co to ksakru je?!" rozčiloval jsem se nad nabídkou brigád.
"To je prostě dnešní doba. Co takhle ta hajzlbába?" zeptal se s úšklebkem Bill. "Hodil by ses k tomu."
"Neser," zamumlal jsem mu v odpověď a znovu zabořil nos mezi inzeráty.
Pořád to bylo stejné. Stále ty samé, nezáživné nabídky. Už jsem to chtěl vzdát a vrátit noviny Billovi, když v tom mě upoutal nadpis inzerátu, nad kterým jsem před chvílí ohrnoval nos. Nějak jsem ho nepřečetl celý.
"Hledáme mladé talenty s vytříbeným vkusem na dobrá vína a dostatkem ochoty pro práci číšníka nebo barmana v baru v Národní opeře. Dobrovolníci se můžou spolehnout na vysoké výplaty a na možnost peněžních odměn za dobře vykonanou práci navíc a přesčasy. Zájemci nás mohou kontaktovat telefonicky nebo přes internetovou schránku, jejíž adresu naleznete na stránkách Opery, a domluvit si schůzku," přečetl jsem nahlas inzerát a hlasitě vyjekl. "Tohle je něco pro mě!"
Bill:
No to snad nemyslí vážně! Nemůže to zkoušet, prostě to nejde. NEMŮŽE TAM PRACOVAT!
Začínal jsem být mírně hysterický. Opera byla jediné místo, kde jsem mohl být sám sebou a nestarat se o to, aby Tom na něco nepřišel. Tam jsem si nemusel hrát na mírně namyšleného sarkastického bratra. A on mi to chce všechno vzít.
"Myslel jsem, že něco takového dělat nechceš," zamumlal jsem zaraženě. Tom se na mě široce usmál a v očích mu tančily neposedné jiskry. Tvářil jsem jako malé dítko těšící se nad dárky, které mu rodiče tajně podstrčily pod vánoční stomek a při tom mu tvrdili, že přišel Santa a dal je tam.
"Je to Národní opera! Jen blbec by tam nechtěl dělat," opověděl mi nadšeně Tom. "Navíc slibují vysoké výplaty a já prachy potřebuji."
"Já si myslím, že je to úžasná práce, Tomi. Za pokus o získání té práce nic nedáš a tohle za to rozhodně stojí," vmísila se máma do rozhovoru, ale byla otočená zády, takže si nemohla všimout, jak můj pohled propaluje její tělo.
"Bezva," zabručel jsem a vstal od stolu. V obýváku jsem popadl školní batoh a urychleně opustil dům. Máma za mnou ještě něco volala, ale já jsem se nezastavil. Jediné, co jsem potřeboval, bylo být sám a nechat si projít všechno hlavou.
Moje kroky okamžitě zamířily prvně do garáže, kde na podstavci, který pro ni vyrobil Gordon, stála moje kráska. Dostal jsem ji k posledním Vánocům a ještě nikdy jsem si na ni nemusel stěžovat, i když moc dobře vím, že je z bazaru. Jen díky ní si můžu dovolit trávit většinu času v Opeře, která je od našeho domu pěkný kousek cesty.
Pohladil jsem ji po lesklém laku, který jsem prakticky každou sobotu přelešťoval. Mám rád, když ji můžu vystavovat na obdiv. Ale zase... kdybych ji neměl, tak Tom možná tolik netouží po penězích, aby si taky jednu pořídit. Zachmuřeně jsem se od ní oddálil a rozhodl se jít do školy jednou zase radši pěšky...
Autor: Helie
betaread: T-KAY







