Zaradoval jsem se, když jsem zpozoroval, že střed mého zájmu je online, jen nechápu, proč mi nenapíše, když vidí, že jsem online. Rozhodl jsem se, že to všechno tentokrát přenechám na něm. Buď napíše, nebo nenapíše. Já se tentokrát vtírat nebudu. Natáhl jsem se po školní tašce a vytáhl z ní učebnice potřebné ke splnění úkolu. Alespoň si něčím 'zkrátím' čekání.
Lidský mozek si občas dokáže vytvořit tak působivé iluze, že ani nepoznáš, že to, po čem pátráš, stojí celý den po tvém boku…
"Šéfe? Tam ten kluk u baru s vámi chce mluvit," doběhl jsem za svým nadřízeným okamžitě, když dorazil do džus baru. Otočil se k chlapci točícímu prázdnou skleničku po lakovaném dřevě a nadzvedl jedno obočí.
"Myslel jsem, že je to holka," zakroutil hlavou. "Za pět minut mi ho doveď do kanceláře, ano? Musím se na to prvně trochu posilnit. Určitě přišel kvůli tomu pohovoru…"
"Pohovoru?"
"Ano, Tome. Hledáme nové zaměstnance. Tvůj otec si přeje, abys měl kratší směny, a jestli sis toho ještě nevšiml, jsi kromě uklizečky jediný, koho tu platím. A s tvými pozdními příchody pomocníka skutečně potřebujeme," ušklíbl se a odkulil se do své kanceláře.
Od adminky:Hey leutíci.... přináším vám sem povídku 75°C. Moje oblíbená od Lenny jejíž domovskou stránku najdete ZDE. Myslím, že některým z vás se budou stupně líbit.
autor: Lenna W. K. T.
Nikdy jsem nepronikl do jádra věcí, které Bill dělal. Neměl jsem zájem studovat, když přijde nová dodávka kokainu nebo další kontejnery s pistolemi ráže 9mm a více. Miloval jsem jeho. Ty jeho pohledy, když se snažil v dětském obličeji udržet pevný a vážný výraz. Dokonce mi ani nevadilo, že jeho nádherný útlý pas zmužňoval revolver. Miloval jsem jeho veselost a jeho tvrdost vůči podřízeným. Jeho dětskost, když se za náma zavřely dveře naší ložnice a jeho divokost, když jsme se milovali. Jeho vášeň. Všechno. Zvykl jsem si na to, co dělá, už jen proto, že to do našeho vztahu přinášelo vášeň. Nevím, jak bych to popsal, ale podle toho, jak se Bill bál a cítil se v nebezpečí, tím více mě potřeboval a tím vášnivěji a oddaněji mě miloval.
Uteklo několik hodin a Bill spal jako zabitý. Maya donesla Anisovi karafu s pálenkou na posilněnou a vrátila se ke svým družkám a vyšívání. Přítomnost žen na stavbě byla prostá. Vařily jídlo, opravovaly otrokářům oděvy a staraly se o ně, když měli volnou chvilku. Jejich život se lišil od života žen v paláci. Ženy na stavbě byli stejně jako muži cejchování v šestnácti, v roce dospělosti. Vybraly si cestu celibátu a jejich těla směla sloužit pouze jako potěcha Bohům. Kdežto naopak ženy v paláci dostaly svůj cejch, až když o jejich cejchování požádal některý z mužů. Tím mezi sebou uzavřeli partnerství, složili si svůj slib. O zaslíbenou ženu už potom jiný muž nemohl faraóna požádat.
Dnes proběhne můj první den v mé nové práci. Nakonec se ukázalo, že o tuhle práci nikdo nestál, takže mě bez dalšího reptání vzali. Bill se mnou od té doby nepromluvil jediné slovo.
Tom to celé nedokázal pochopit. Díval se na Andyho a snažil se přijít na to, co se Billovi vlastně stalo. Nechápal sám sebe. Proč se o kluka od naproti tolik zajímal. Proč o něj má strach.
"Andy..." hlesl nesměle.
"Hmmm," Andy se na něj okamžitě otočil.
"Mohl bych za ním?" zeptal se se strachem.
"No... ale jo," přikývl Andy, "ale něco mi slib."
"Co ti mám slíbit?" divil se Tom.
"Neodsuzuj ho za to, kým je," řekl s povzdechem Andy.
"Proč bych to proboha měl dělat?" zeptal se překvapeně Tom.
"Možná to zjistíš. Tak slíbuješ?" Andy se tvářil při vyřčené otázce naprosto vážně.
"Dobře, slibuju," Tom přikývl a začal hledat mikinu.
Vždy bylo mým snem stát se mušketýrem. Vyrůstal jsem na statku s třemi muži. Byli dá se říct mými otci, protože svoje rodiče jsem nepoznal. Ti tři mě učili snad všemu. Od práce na statku, po souboje s meči.
Ano je to divné, ale nikdy, teda doteď jsem se nedozvěděl o jejich minulosti. Vysvětlili mi to tak, že čekali až budu mít dost rozumu, abych to vše pobral. Ale v mém snu mě jedině podporovali.
Tohle je obrázek ke komiksu Terracot and the Cats. Je nádherný a tady máte dvě kočičky Ema a Pasteho. Jsou to bratři malého Bikhy (obrázek vám sem určitě někdy dám).
Spousty vody v potoce pod tvými okny proteklo a ty stále ještě doufáš, že se jednou objeví jako černý stín u tvých dveří. Nikdy nepřestaneš věřit…
"Vstávej, ospalče," zamumlal mi kdosi vedle obličeje. Mojí reakcí bylo pouhé přetočení se na druhý bok. Ignoroval jsem ten hlas, který se mě snažil přemluvit k probuzení. "Ale no tak Tome!" Proloupl jsem jedno oko a zadíval se do šedozelených kukadel plných života. Když si Bella všimla, že ji vnímám, vtiskla mi polibek na tvář. Pevně jsem ji objal kolem pasu a vpil se do jejích rtů.
Je tu poslední díl. Požítří už tuto povídku vystřídá jiná :) T-KAY
Procházel jsem se po okolí a všechno mi připadalo známé. Ale nemohl jsem si vzpomenout odkud. Rozhlížel jsem se a snažil se na všechno vzpomenout. Ale marně. Všechno bylo tak známe, ale odkud?
Je to už pár let. Pár let pocitu naprosté samoty,pocitu viny...
Byli jsme malé děti,když se to stalo. Šťastné,protože jsme měli jeden druhého. Jedině dohromady jsme tvořili celek. Nemohli jsme být ani chvíli bez sebe. A teď? Jsem tu sám. Sedím v rohu našeho společného dětského pokoje. Teď tyhle stěny obývám pouze já. Je to tu takové..chladné...bez něj. Nesnažím si to připouštět,ale ….stejně v hloubi duše vím,že je to má vina. Má vina,za kterou teď nesu následky. Tohle trápení je šílené a já nevím,jak dlouho ještě budu schopen to vydržet. Možná bych měl jít za ním. Možná bych byl šťastnější.
Otrokáři odváděli své otroky zpět k práci. Anis sledoval, jak se za ním obrací s otázkou v očích, ale on jejich pohledy záměrně ignoroval. Čekal, dokud nebude jediný kromě žen, kdo se kolem stanu pohybuje. Když se tak konečně stalo, vydal se na obchůzku. Vyhýbal se pracovním skupinkám a ohlížel se za každým zvukem, který by mohl značit přítomnost mladého otroka. Zdálo se, že Bill se vypařil z povrchu zemského. Anis se pomalu začínal přiklánět k variantě, že jeho zmizení vyhlásí oficiálně, když k němu dolehly tiché vzlyky a popotahování. Vycházely z mezery mezi třemi pískovcovými bloky.
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní mál byl lásky čas." xD
Tak co.... kolik z vás už bylo políbeno pod rozkvetlým stromem?
Kolik z vás letos uschne stejně jako já?
Ne dělám si srandu. Chci vám všem zamilovaným twincestním dušičká a hlavně dvojčátkům popřát krásný první máj.
Zároveň sem ale přícházím i s novinkami. Na blog postupně budou přidávány dvě povídky od Lenny Wolf T.K. 75°C a Most Wanted. Obě naprosto úžasné povídky a jedny z mých oblíbených od této spisovatelky. Zároveň sem přibude další spisovatelský talent.
Snad autoreek přibude časem víc. Zrovna mám rozdělaných pár projektů, které rozhodně chystám zveřejnit tady i jinde. Máte se na co těšit.
Pár těch projektů je společných od autorek co už zde mají své dílo, nebo díla. Ale nechte se překvapit :)
S hlasitým žuchnutím jsem spadl z postele. Po čele mi zvolna stékaly kapičky ledového potu. Rozhodně nelze popřít, že se mi právě zdál ten nejdivnější sen ze všech. Pokud tedy nepočítám sny, ve kterých jsme se s Billem proplétali do středu labyrintu k Městu Goblinů... Vždycky jsem mu říkal, ať mi Labyrinth nepouští!
Od Adminky: Doporučuji si k téhle povídce pustit přiloženou písničku. T-KAY
Je to už dlouho od doby, cos mě tu nechal. Procházím se častokrát po našich společných místech. Zrovna jsem procházel kolem parku, kam jsme chodili skoro pravidelně a tak jsem zamířil na 'naší' lavičku. Seděl jsem tam s pohledem zabořeným do asfaltu a vzpomínal.
Flashback
Bylo nám patnáct a nám se plnil sen. Chtěli jsme mít vlastní kapelu a být slavní. To se všechno rozjíždělo. Už tenkrát jsem cítil, že tě neberu jako bráchu, ale v hloubi duše jsem si říkal, že to bude tím, že už začínám dospívat i sexuálně, a tys byl tak neskutečně podobnej holce. No prostě jsem na tebe koukal jako na svatý obrázek.
"Co koukáš?" usmál ses na mě.
"Prohlížím si tě. Chci si zapamatovat, jak teď vypadáš, abychom se tomu mohli v budoucnu popřípadě smát." odpověděl jsem ti s úsměvem.
"Myslíš, že se změním?" zeptal ses nedůvěřivě.
Už tenkrát jsem věděl, že ty svoje looky budeš střídat jako na běžícím páse.
"Určitě bráško!" řekl jsem a akorát jsme zašli do studia.