Bill:
Ač jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem se na učení soustředit. Po chvíli jsem popadl učebnici a bez klepání vtrhl do Tomova pokoje. Uvelebil jsem se na jeho posteli a otevřel učebnici na stránce, kde byl úkol.
"Máš už něco?" zeptal jsem se a ukázal na cvičení z matematiky. Matika mi nikdy nešla a obzvlášť pak ve chvíli, kdy jsem byl naprosto nesoustředěný.
Tom:
Myslel jsem, že vyletím z kůže, když mi Bill vletěl do pokoje. Zase mu to nešlo. Ale to poslední dobou bylo na jeho denním pořádku.
I já měl problémy, protože moje myšlenky se upínaly k Samovi, ale musel jsem zabrat. Už takhle jsem byl pěkně v háji.
"Ukaž," vzal jsem si od něj sešit a kouknul co má napsáno.
No nic samozřejmě.
"Brácha, nemůžeš se pořád spoléhat na to, že ti vždycky pomůžu," vzdychl jsem, ale posadil jsem se k němu a pomáhal mu.