RPG Love 3.

30. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  RPG Love


Bill:

Nespokojeně zabručím, když zaslechnu, jak máma svolává rodinu na večeři. Na netu vždycky utíká čas rychleji, obzvlášť pak s Waltem.

Samuel: Zlato? Budu muset jít *krade si poslední pusinku* Nevím, jestli se ještě dneska dostavím, školní povinnosti *mračí se*



Tom:

Ach jo.... zase je večer. Tady se mi líbí víc.

Walt: Pokus se. Já to taky zkusím. *líbne ho na nosánek*

Bill:

Zamračím se ještě víc.

Samuel: Narvali nám toho na zítřek fakt hodně *povzdechne* Ale můžu se pokusit. A zítra už je konečně pátek, víkend si užijeme *zamrká* Teď už ale vážně musím jít, měj se *zamává a s těžkým srdcem odchází*

Tom:

Má to podobně jako já. Učitelé blázněj s úkolama a my je prostě musíme udělat, protože o propadnutí nikdo nestojí.

Walt: Taky se musím učit. *vzdychne* Nebuď smutný, zase si spolu užijeme zábavu *pomalu odchází*

Bože proč tak strašně chci zůstat u kompu a na nějakou večeři se vykašlat. Pomalu se zvedám od počítače, když si všimnu, že Samuel je už offline. Sklopím pohled k zemi a odcházím z pokoje.

Bill:

Nesnáším to, skutečně to nesnáším. Pohledem probodnu svého bratra, který vyjde z pokoje ve stejnou chvíli co já.
"Ty tvoje vzdechy byly slyšet i přes tu 'hudbu'. Měl by ses naučit trochu se tišit," ušklíbl jsem se na něj škodolibě. Nemyslel jsem to špatně, byla to taková naše hra. Vždycky jsme se škádlili. Tak to je a vždycky bude. Mám ho rád, ale popichovat ho mě nikdy neomrzí.

Tom:

Protočím oči. Je nepoučitelnej, ale to naše popichování se mi líbí.
"Nezáviď!" dloubnu ho lehce do žeber.
Pak ale scházíme ze schodů a míříme do kuchyně.

Bill:

"Já že závidím? Miláčku, pokud sis toho ještě nevšiml, tak já jsem kluk úplně stejně jako ty. Bohužel nemám sklony k tomu uspokojovat se nad fotkama nahatejch prsatic, o kterejch můžu maximálně tak snít. Ostatně tobě taky nic jiného než snění nezbývá. Měl bys konečně pochopit, že jsou minimálně o čtyři úrovně výš než ty," zazubil jsem se na něj a uhnul před máminým pohledem, kterým mě zpražila. Nikdy se jí nelíbilo, když jsme si ze sebe utahovali. Přiznám se, že je mi to jedno. Sice před ní zrudnu, kdykoliv Tom pronese nějakou narážku týkající se mých vlastních občasných projevů, ale většinou si užívám, že ji to prudí daleko víc než Toma. Snad jenom doma si půjčuji alespoň pár vlastností, které jsem vštěpil Samuelovi...

Tom:

Jo bráško, kdybys věděl, že mě žádny nahotiny nezajímaj, protože si píšu se Samem.
"No co, kvalita je kvalita. Ale občas by ses měl taky krotit. Jsi pak slyšet na konec naší ulice."

Bill:

"Debile," zamručím a sednu si ke stolu, když mě máma očastuje dalším ze svých výrazů typu 'ty nevychovanče jeden'. Tom si sedne vedle mě a dál si mě nevšímá, dokud ho nohou nekopnu do holeně. Vykvíkne a vymrští se ze židle, což u mě vyvolá nekontrolovatelný výbuch smíchu.

Tom:

To dost bolelo. Já ho uškrtím.
"Proč mě jako kopeš?" vyjedu na něj a masíroval jsem si nakopnutou holeň. Ten blbeček se ještě tlemí. Bože já chci Sama!

Bill:

"Protože jsi na mě hnusnej," vypláznu na něj jazyk. Napadlo mě, co by asi Tom říkal, kdybych mu pověděl o Waltovi. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych se bratrovi svěřoval o něčem tak intimním, ale teď jsem se tomu neubránil. Možná proto, že jsem uvažoval, co by Walt udělal, kdyby viděl, jak si mě Tom dobírá. Je to vlastně celé naprosto zkreslené, protože Walt není Walt a já nejsem Samuel, ale i tak by mě to zajímalo. Až Walta jednou poznám osobně, seznámím je.

Tom:

"Jo a jak prosimtě?" protočím oči a zase se posadím na židli. Kolikrát mě napadlo jít za Billem, svěřit se, že nejsem takový machr, za kterýho mě maj všichni, že jsem nejspíš gay. Ale copak to jde? Jen by se mi vysmál. Až dovečeřím, tak zapadnu do pokoje a počkám si na Sama, teda pokud přijde.

Bill:

"Utahuješ si ze mě," pokrčím rameny. Tom akorát protočí oči a pustí se do večeře, kterou nám máma přinesla. Nemá ráda, když se pošťuchujeme u stolu, proto to oba respektujeme a radši jsme zticha.

Po večeři se to ale spustí nanovo, když vycházíme ke svým pokojům. Než otevřu dveře a zalezu dovnitř, neodpustím si ještě jednu poznámečku: "Nezapomeň být potichu, Tomi," ušklíbnu se na něj a dřív, než stihne něco říct, zalezu k sobě, kde okamžitě zapnu počítač. Vím, že jsem sám sobě sliboval, že se pustím do učení, ale to můžu ostatně i při chatování, ne?

Tom:

Tolik jsem měl chuť mu skočit do úsměvu. Bože jak mě on někdy vytáčí. Večeře ale proběhla jako obvykle v klidu. Rychle jsem zapadl do pokoje a rychle se usadil u kompu. Otevíral jsem už okýnko chatu a možná jsem i čekal, že Sam napíše první. Nikdy jsem naší konverzaci nezačínal. Ani nechápu proč.


Autor: Helie & T-KAY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 9. května 2012 v 20:53 | Reagovat

Teda, vy mě zabíjíte :D To jejich pošťuchování je roztomilý a možná se mi to líbí i víc, když se to odehrává v reálu, je to takový..noo..víc reálný :D (jo, to byla ale věta zase xD) ale vážně šikuly ;) Bomba, jdu na další díl :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama