"Merry" Christmas

24. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  ONE-SHOT
Autor: beepinka

Od Adminky: Takhle povídka je taková vánoční, ale krásná. Snad to nikomu vadit nebude :)

Berlín, 08:47

TOM
Tak a je to tady. Tak moc jsem se nemohl tohohle dne dočkat. Konečně nastal. Miluju tohle období, kdy je rodina pohromadě, dává si dárky, peče se cukroví, poslouchají se koledy, zdobí se stromeček....kdy prostě můžete jen tak sedět v pokoji u krbu, kochat se pohledem na plápolající oheň a vychutnávat si tu vánoční pohodu tak, jako to teď dělám já. Sedím u nás doma v obývacím pokoji před krbem a sleduji , jak si oheň pohrává s kusy dřeva. Ale já to mám obohacené ještě tím, že tu nesedím sám. Vedle mě sedí pro mě nejdůležitější osoba na celém světě.


"Bille?" Vyslovím jméno člověka, kterého tak moc miluji, který je mi vším. Podívám se na něj. Bill sebou lehce trhne, odvrátí pohled od tančících plamenů a upře na mě svá čokoládová kukadla. "Co?" "Taky se tolik nemůžeš dočkat dnešního večera?" zeptám se ho. Pořád na mě upírá svůj pohled. "Jo, dnešní večer bude dokonalej," odpoví mi a dál se na mě kouká. Pozoruji ho. Vypadá, jakoby o něčem přemýšlel. Chvíli je mezi námi ticho, které narušuje jenom plápolání ohně......... "Víš Tomi, já vim, že jsme si řekli, že si nic nebudeme dávat, ale co kdybychom udělali vyjímku. Aspoň tyhle Vánoce." Zamrká a kouká se na mě tak prosebnym pohledem, který umí vykouzlit jenom on. "Já nevím Bille," odpovím. Nechci, aby mi něco dával..aby mi něco kupoval nebo tak. Sice je to nespravedlivé, protože já pro něj dárek mám i když jsme si jasně řekli, že si nic dávat nebudeme, ale nemohl jsem si prostě pomoct, když jsem ve výloze jednoho zlatnictví viděl stříbrný prstýnek s kamínkem veprostřed, hned jsem si ho představil, jak zdobí Billovu ručku. Nešlo prostě odejít a nechat ho tam někomu jinému. Nemůžu se dočkat Billova úsměvu, až dárek ode mě rozbalí, protože pro ten úsměv bych vraždil. "Ty pro mě snad něco máš? Vždyť..", nestihnu doříct větu, protože mi do toho Bill okamžitě skočí. "No......jo, mám. Přemýšlel jsem o tom dlouho. Je to takový speciální dárek." Znovu nastane ticho. Dumám nad tím,co by to mohlo být. "Tomi?" prolomí to ticho Bill a přisune se ke mně po zemi bliž. O hodně blíž, že se dotýkáme stehny. Nahne se k mému uchu, až mi přeběhne mráz po zádech a zašeptá " Ten dárek jsem já. Dám ti sebe." …. a já z toho málem omdlím. "Počkej Bille jako..jako" Bill jenom přikývne. Můžu vidět, jak se celý červená. To jsem opravdu nečekal. Vůbec nevím, co mu na to mám odpovědět. Vim, že je Bill celkem nedotčený. Něco jsme spolu už měli, ale až takhle daleko jsme nikdy nezašli. Bill ještě nebyl připravený a teď mi tady říká, že už je a že by chtěl. Bože...mě se plní sen. Hlavou mi teď lítá jedna nemravná myšlenka za druhou. Musim na to přestat myslet nebo se neudržim. Otočim pohled na Billa. "To jako vážně? Myslíš to vážně Bille? Jsi si jistý? Opravdu chceš to..em." " Jo, moc si to přeju. Dneska v noci si mě budeš moct rozbalit Tomi," pošeptá mi znovu to, co mě opravdu nenechává chladným. Jenom hlasitě polknu. On mi opravdu chce dát sám sebe. Myslím, že teď nejsou potřeba slova na to, abych vyjádřil, jak moc jsem rád a jak moc si toho vážim. Opatrně se k Billovi nahnu a spojím naše rty do krásného procítěného polibku. Potom si ho ještě víc přitáhnu k sobě a obejmu. Objímáme se navzájem. "Miluji tě." Já tebe taky."

Tak nějak cítím, že tyhle Vánoce budou opravdu nezapomenutelné...

13:35

Po obědě si zalezu do svýho pokoje. Bill je ještě dole s mamkou a Gordonem. Lehnu si na postel a znovu se pokouším zpracovat to, co jsem se od Billa dozvěděl. On mi opravdu chce dnes v noci dát sám sebe. Dokonce se nám to i hodí, protože mamka s Gordonem jdou potom večer k naší babičce, aby nebyla na svátky sama. Možná tam i přespí, ale každopádně tady budeme s Billem nějakou dobu sami...úplně sami. Bože tolikrát se mi o tom zdálo, tolikrát jsem o tom snil a dneska se to stane skutečností. Bill opravdu chce, sám mi to nabídl. Z mého přemýšlení mě vytrhne zapípání mého mobilu. Kouknu se na display, píše mi Andy. No jo vlastně, já na to úplně zapomněl. Už mám půl hodinový zpoždění. Měl jsem k němu jít a strávit u něj odpoledne. Kéž bych nebyl takový sklerotik. Seběhnu dolů do kuchyně a vidim mamku a Billa jak poklízejí nádobí po obědě. "Prosim tě mami, psal mi Andy, jestli bych se u něj mohl teď stavit. Vrátim se do sedmi,jo?" "Dobře, ale opravdu do sedmi buď doma. Ať se stihneš připravit na večeři. Dneska budeme večeřet trochu dřív, protože my pak jdeme k tý babičce, tak abychom to všechno tak nějak v klidu stihli," řekne mi a věnuje mi úsměv. "Jo jasný,neboj," odpovím a ještě než opustim kuchyň se povídám na Billa. Na rtech mu pohrává záludný úsměv. Musim nad tim zakroutit hlavou. Na co asi myslí. Je mi to jasný. Rychle se zase vrátim do reality a s myšlenkou na Billův úsměv vyběhnu schody a skočim po mobilu,který se válí na mé posteli. Rychle Andymu odepíšu, že se už chystám, zaklapnu mobil a už letim ze svýho pokoje po schodech dolů do předsíně, kde visí na věšáku moje bunda. Oblíknu si jí. Ještě šálu, čepici, rukavice a můžu vyrazit. Všechno to na sebe naházim , vezmu klíče a už už chytám kliku od dveří a otevírám, když v tom mě v pohybu zarazí Bill, krerý dveře znovu zabouchne. Podívá se okolo,jestli nikdo v předsíni není a pak se ke mně přiblíží. "Už se nemůžu dočkat večera," pošeptá a políbí mě. Začnu hned spolupracovat. Jeho rty jsou moje droga. Po chvilce se od něj ale odtrhnu, protože mi dochází kyslík. "Těšim se," ,zamumlám a znovu ho políbím. "Já taky." Po chvíli se od sebe odtáhneme, protože oba zaznamenáme kroky směřující z kuchyně. Otevřu dveře a vyjdu ven před dům. Musim se usmívat. Jsem opravdu šťastný a dneska se mi ke všemu splní to, o čem jsem tak dlouho snil. Ještě se otočím na Billa,zamávám mu a s přetrvávajícím úsměvem na rtech odcházím...

18:06

BILL
Momentálně sedím v otevřeném okně ve svém pokoji. Je to úplně v přízemí domu. Vždycky se mi tady dobře přemýšlí. Už je dávno tma a já sleduju, jak se venku sněhové vločky třpytí ve svitu lamp a dopadají na zem a jak krásně září ulice celá vyzdobená vánočními světýlky. Je to nádherný pohled. Po chvíli se však moje myšlenky začnou ubírat jistým směrem. Tak moc se nemůžu dočkat. Tak dlouho jsme s Tomem čekali až to k tomu bude. Jsem mu vděčný, že počkal. Že na mě netlačil, i když jsem na něm mnohokrát viděl, že by chtěl zajít dál. Už zbývá jen pár hodin , než mamka s Gordonem půjdou navštívit babičku. Bože jsem tak nervozní. Snad nic nepokazím. Tom je v tomhle zkušenější než já. Před tím, než jsme si uvědomili, co k sobě cítíme, měl pár holek. On už to zažil, dokonce mi o tom i párkrát vyprávěl. Ale zažil to s holkou. Co když s klukem se mu to líbit nebude? Mám nervy na dranc. Moje to bude poprvé a pro něj to bude poprvé v tom smyslu, že to bude s klukem.... Pro oba to bude svým způsobem nové a určitě výjmečné. Zavřu oči a zasněně se usměju. Jsem opravdu šťastný.



"Áááááá!"...........

…........................................................

Aniž bych si toho všiml se v okně objeví něčí ruka. Uchopí mě za límec mikiny a v ten moment otevřu vyděšeně oči. Vykřiknu! Přede mnou stojí nějaký muž. Je celý zahalený, přes hlavu má kapucu a jeho obličej je zarostlý vousy. Celkově vypadá tak...zanedbaně a odpudivě. Pořád mě drží. Po chvíli se konečně trochu vzpamatuju. Pokusim se znovu zakřičet o pomoc,ale on mi přiloží druhou ruku na pusu. Z výkřiku o pomoc vyjde jenom pouhé zamumlání do té odporné ruky. Dívám se na něj vyděšenýma očima. "Pššššššt," přitiskne mi ruku na pusu ještě víc. Celý se třesu. Bože co ode mě chce???! On se pouze uchechtne a pohne rukou, kterou mi svírá mikinu dopředu tak, že mě stáhne dolů z okna. Okamžitě spadnu na břicho. Chci vstát ale nejde to, sedí na mě celou jeho vahou! Znovu mi přitiskne ruku na ústa. Za chvíli už mám kolem pusy obmotanou zřejmě jeho šálu. Zmítám se pod ním a vydávám tlumené výkřiky. Po chvíli se ze mě konečně zvedne. Stojí za mnou, cítím jeho blízkost. Otočim na něj hlavu. Čekám co přijde. Neskutečně se bojim. Prosim ať mi někdo pomůže. Přece musí jít někdo po ulici. No...nežijeme v centru...žijeme na okraji města, tak se není čemu divit, že tady není ani noha. Všichni jsou zalezlí doma v teple a užívaj si tu vánoční atmosféru. Z myšlenek na beznadějnou záchranu mě vytrhne dotek dvou silných paží na mých bocích. Ten chlap mě zvedne za země a hodí si mě na ramena. Pane bože POMOC!!! Rozejde se rychlím krokem od našeho domu někam pryč. Kam mě to nese???!! Mlátim ho do zad, do hlavy, škrábu...dělám všechno možný, abych se dostal z jeho sevření, ale ten hajzl mě drží sakra pevně! Po nějaké chvíli si v záchvatu paniky stihnu všimnout, že místo, kde se teď nacházíme je výrazně méně osvětlené. Nacházíme se v jakési uličce. Tady jsem ještě nikdy nebyl. No, ani se nedivim proč. Vypadá to tady tak strašidelně. Ucítím zesílení stisku jeho rukou a rázem tvrdě dopadnu na zem..jau moje hlava...ošklivě jsem se praštil. Celý tělo mě bolí. A ke všemu mi je šílená zima. Mám na sobě jenom kalhoty, přes triko mikinu a kolem krku šátek. Joooo kdybych věděl, že mě unese z mýho okna nějakej magor,tak se asi líp oblíknu. Obdivuju sám sebe, že i v takovýhle situaci mě napadne taková věc. Ihned se proberu, když se ke mně skloní. "Tak co chlapečku? Dneska je výjmečný den. Jak ho spolu oslavíme?" Zase se tak hnusně usměje a dlaní mi prohrábne vlasy a zmáčkne je u kořínků. JAU! Druhou rukou mi drží obě ruce na hrudi. Mám takový strach. Přes šálu zamumlám něco v tom slova smyslu,ať mě nechá. Přejede mi rukou po tváři. Ten dotek je tak nechutnej. Úplně se otřesu. Tomi ...Tomi Tomi..pomoz mi! Tak moc bych si přál být s ním. Aby mě držel v náručí. Najednou cítím jeho ruku na mém bříšku. Hodim sebou, ale on mě drží tak pevně! Odvrátim pohled. Ne, tohle se mi vůbec nelíbí. Můj pohled teď zaregistruje kontejner na suť postavený kousek od nás. Pěkně špinavý kontejner. Fuj. Čím dál tim víc pociťuju chlad. Taky aby ne. Ležim ve sněhu,komu by nebyla zima. Cítim, jak mi vyhrnuje mikinu zároveň s tričkem nahoru. Sehne se blíž k mému bříšku a jazykem obkrouží pupík a přesune se na hvězdičku.
"Pomozte mi někdo!!!" zakřičím, ale přes tu blbou šálu je to jenom divné a celkem tiché zamumlání. Najednou už necítím horký dech a jazyk na mém těle. Uleví se mi. Ale něco mi říká, že to zdaleka nekončí. Že mě jen tak nenechá jít si domů. Kéž bych se mýlil. Jeho ruce teď putují po mém krku. Dává mi tam mokré polibky. Je to tak hnusný! Nepřestávám se bránit, ale stejně se mi nedaří vykroutit z jeho sevření. Po chvíli toho nechá a do rukou chytne můj šátek. Sundá mi ho a nadzvedne moje ruce, které až do téhle doby držel. Sváže mi je ním. Znovu mě pohladí po tváři. "Myslim, že bych věděl, jak dnešní výjmečný den oslavit." Kouknu se mu do očí. Zatím co v mých je plno slz, v jeho je vidět....ooooo ne! Ne! Touha! To se mi snad zdá. Usadí se mi na klíně .Vrtím se pod ním co to jde, ale je mi to na nic. Tome, Tome pomoz mi, bože prosim pomoc! Pokouším se vysílat telepatické signály, i když mi je jasné, že ani tohle mě s největší pravděpodobností nezachrání. Jeho slizké ruce přejedou ještě jednou po mém odhaleném bříšku. Nekoukám se na to, nechci. Posouvají se níž a níž. Doslova vyjeknu a z očí se mi spustí další proudy slz, když mi jeho ruka zmáčkne rozkrok. Zmítám se pod ním, ale nemá to vůbec žádnou cenu. Rozepne mi knoflík a následně poklopec. Ne to ne! Jenom tohle ne! "Tak se na to podíváme, co říkáš?" Z očí mi tečou proudy slz. Tak moc se bojím. Tam se mě smí dotýkat jenom on. Jenom můj Tom, nikdo jiný! Hned se vrhne na stahování mých kalhot. Stáhne mi je ke kolenům a rukou přejede po mém rozkroku. Zděšeně vyjeknu. Oční stíny musím mít už totálně rozmazané. "Pššššt...Budeš hodná kurvička?" uchechtne se a znovu mi přejede dlaní přes rozkrok. Nemůžu se na to koukat, odvrátím pohled. Mám pocit, že tady snad umrznu, je mi neskutečná zima. Náhle jeho prsty ucítím na lemu boxerek. Neubráním se dalšímu vyjeknutí, když mi je surově stáhne až ke kolenům. Klepu se zimou a strachem. Nevím, co mi způsobuje husí kůži víc. Co se mnou chce dělat?!! Tak moc chci pryč. Tam se nesmí dotýkat. To může jenom Tom!!! Jakmile mi tahle myšlenka proletí hlavou, cítím jeho prsty, jak mi přejedou po celé mé délce. Je to tak odporný dotek. Uchopí můj penis do své ruky a pár krát zapohybuje. Pak se ke mně skloní. Cítim jeho dech u mého ucha. Zatřesu se. Znovu začne pohybovat rukou a funí mi při tom do ucha. Je to tak odporný. Neustále se kroutím v naději, že ho ze sebe setřesu. "Jsi tak sexy..mmmmmm," olízne mi ucho. "Hlavně takhle bezmocný." Najednou ze mě vstane a já se cítim konečně volnější. Né na dlouho. Chytne mě za límec mikiny a vytáhne mě ze země. Postavím se na nohy. On mě chytne za ruce a prudce se mnou praští o zeď domu. " Pomoc!!!!!! " Opírám se zády o zeď. Přistoupí ke mně ještě blíž a dotkne se mě na mém penisu. Kroutím se, ale jeho stisk je pevný. Pláču. Co chce dělat??!! Pak mě prudce otočí. Jednou dlaní mi tlačí na záda a tak mě drží u chladné zdi. Druhou dlaní sjede z mého boku na můj zadeček. Mám neskutečný strach a celý se klepu. Snažím se nemyslet na to nejhorší. Když však ucítím prs na mé dírce, vyjeknu. "Tome!" zakřičim přes šálu. Tak moc chci být s ním, v bezpečí. "Mmmmm jsi tak dokonalý,hezčí prdelku jsem ještě neviděl,"pronese tim úchylnym tonem. Hladí mojí dírku a já vřískám jak smyslů zbavený. Tohle ne! Jenom tohle ne! Prosim!! "Tak a teď hezky zakřič děvko,bude tě to totiž bolet," Ne,co chce dělat?! Nejednou ucítím tlak na mé dírce. Bože, to tak bolí. Prostupuje do mě prstem. Párkrát zapohybuje dovnitř a pak přídá druhý. Obličej mám zkřivený bolestí a ztékají mi po něm nové a nové slzy. Sem smí jenom Tom. "Tak jak se ti to líbí,hm? Neslyšim tě kričet!" Zatáhne mě za vlasy a zakloní mi hlavu dozadu. Drží mě tak a začne ve mně svými prsty pohybovat rychleji a tvrději. Pak je vyndá a nasliní. Poté je do mě znovu vrazí. Přidá další prst. "Uuumm!" Mám pocit, že to nevydržim. Tak moc to bolí. "Jen křič kurvičko," zasměje se. Stojim se zakloňenou hlavou do zadu a snášim tu bolest, kterou mi způsobuje. Nemá cenu se bránit, nepřemohl bych ho. Proti němu nemám šanci. Po nějaké době pohyb ustane. Vyndá ze mě prsty a prudce trhne rukou, kterou svírá mé vlasy. Stojí přede mnou a nechutně se usmívá. Mám šílený strach. Ať už to skončí...

18:40

SIMONE
Gordone, miláčku, zabalil jsi už ty dárky pro kluky? Tom za chvíli přijde, tak jenom, jestli je to už hotové," zeptám se ho. "Jo , všechno zabaleno a připraveno," přijde ke mně a obejme mě. "Tak to je dobře. No tak já půjdu prostřít stůl na večeři," řeknu a Gordon přikývne. "Tyhle Vánoce budou skvělé. Těšim se, až kluci ty dárky najdou pod stromečkem. Myslim, že hlavně ty lední brusle se jim budou líbit. Tak dlouho o nich básnily," zasměje se. "To určitě jo," usměju se a políbím ho. Pak jdu chystat večeři.

19:05

Po dvaceti pěti minutách už netrpělivě sedim u prostřeného stolu spolu s Gordonem a vyčkávám, kdy uslyšim klapnutí dvěří, které mi oznámí Tomův příchod. Ne, ten kluk nemůže nikdy přijít včas. Zakroutim nad tim hlavou. Dojdu aspoň pro Billa. "Jdu pro Billa,třeba mezi tim Tom dorazí," řeknu a vstanu ze židle. Mířím k Billově pokoji. Zastavím se před dveřma a zaklepu. Nic. Určitě má zase sluchátka v uších a neslyší. Úplně to vidim. Nad tou myšlenkou se usměju. Otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Porozhlédnu se po celém pokoji, ale Billa nikde nevidím. Není tu. Oklepu se. Má tu šílenou zimu. To musí to okno nechávat tak dlouho otevřené? Napadne mě se podívat ještě jinam. Že by byl v koupelně? Dojdu ke koupelně a zaklepu. Nic se neozývá a tak otevřu dveře do koupelny. "Bille?" Ani tady není. Podívám se do obývacího pokoje, jestli tajně nesedí pod stromečkem a neochmatává dárky, ale ani tam ho nenajdu. Nemám dobrý pocit. Začne mi prudce tlouct srdce. Kde je??!! Dojdu do kuchyně za Gordonem. "Neviděl jsi Billa?" "Ne. Není u sebe?" "Ne a prošla jsem celej dům a nemůžu ho prostě najít," pohodím rukama. Tohle se mi nelíbí. Gordon vstane, obejde mě a začne chodit po celym domě. Oba voláme jeho jméno. Znova jdu do Billova pokoje a napadne mě mu zavolat. Pokud někam šel, musel si vzít mobil. Vyndám mobil z kapsy a vytočím Billovo číslo. Mobil začne zvonit pár metrů ode mě na nočním stolku. Ale vždyť Bill si vždycky bere mobil s sebou! Tohle se mi nelíbí. Mám strach. V očích cítím slzy. Tohle není Bill aby odešel a ani neřekl, kam jde a ke všemu tady nechal mobil. Slzy mi stékají po tváři. Hovor típnu a znova prolítnu pokoj očima. Pohled mi padne na dokořán otevřené okno. Popojdu k němu blíž a vyhlídnu ven. Naskytne se mi pohled na nádherně zasněženou ulici. Kde je můj chlapeček? Shlédnu dolů. Něco mě zaujme. Je to rozhrabané místo ve sněhu. Ne! Tohle se mi vůbec nelíbí! Třeba to nic neznamená, ale co když jo?! Kde je?!! S pláčem se sesunu na podlahu. Za mnou uslyším Gordonův roztřesený hlas. "Prošel jsem dům asi padesátkrát ,ale nikde jsem ho nenašel. Sakra kde může bejt?" Přijde ke mně a položí mi ruce na ramena. Vytáhne mě za ně na nohy a stulí si mě k sobě. "Neplač drahoušku,to bude dobrý. Třeba šel ven a nic nám neřekl, což je špatný, ale určitě mu nic není." "Ne, volala jsem mu. Mobil má tady a...Bill si vždycky bere mobil, když někam jde," zavzlykám a přitulím se k němu víc. Jeho stisk zesílí. "Musí tu přece někde.." "Okno...To okno," vydám ze sebe.."Co když..?" mezi vzlyky nejsem schopná dokončit větu. Gordon to však pochopí. "Co budeme dělat?" zašeptám. "Zavoláme policii.".....


19:05
(mezitím)

BILL
Hnusně se na mě podívá a ušklíbne se. Za vlasy mě táhne ke kontejneru. Zakopávám o svoje vlastní kalhoty, které mám spolu s boxerkami spadlé až ke kotníkům. Vykřiknu, když mě otočí zády k sobě a tvrdě mě na něj hodí. "Au!" zakřičím. "Jenom křič kurvičko, já ti teď ukážu, co je to bolest. Mmmm už se na tu tvojí prdelku vážně těšim," řekne a chytne mě za nohy. Házim sebou na kontejneru a snažim se odplazit z jeho blízkosti, ale nijak se mi to nedaří, protože si mě vždycky přitáhne. "Drž sakra!" zařve a znova mě k sobě přitáhne. Jednou rukou mi drží nohy a druhou mi stahuje kalhoty rovnou s boxerkama. Já tady umrznu. Ten plech šíleně studí. Když mi spodní části mého oblečení sundá, chytne mě oběma rukama za nohy a stáhne mě dolů na zem. Zezadu se na mě natlačí a ohne mě přes kontejner. Cítím,jeho bouli v kalhotách. Začne se o mě otírat. Nemůžu nic dělat. Jsem svázaný,promrzlý a proti němu naprosto bezmocný. Roztáhne mi nohy od sebe. NE! Pomoc! Tohle ne. Já tohle nechci. Ještě nikdy jsem to nedělal. Tohle je věc, kterou smí udělat jen Tom. Nikdo jiný. Tohle je Tomův dárek k Vánocům. Jsem Toma, nikoho jinýho! Stáhnu nohy co nejvíc k sobě , abych se nějak uchránil. "Ts ts ts,zlobivá kurvička," zamrouská. Kolenem mi nohy od sebe zase roztáhne. Slyším rozepínání zipu a následné spadnutí kalhot na zem. "Och to je zima. Musíme se hezky zahřát." Přejede mi rukou po zadečku. Kroutím se, ale nemá to cenu. Znovu stáhnu nohy k sobě. To ho naštve a chytne mě za vlasy. Zvrátí mi hlavu dozadu. "Tak ty nechceš poslouchat? Hezky mi tady podržíš chlapečku!" řekne a hrubě mi odstrčí nohy od sebe. Přejede mi prstem po vstupu. Pustí mi vlasy a otočí si mojí tvář na něj. Je tak odporný. Druhou rukou si sjede do klína a začne s ní pohybovat. Chci odvrátit pohled. Je mi z toho zle. On však mojí tvář stiskne a natočí tak,abych se na to musel koukat. Ten stisk tak bolí. Začne u toho vydávat nechutné vzdechy."Oh..oh" Po nějaké chvíli mi tvář pustí a přistoupí blíž ke mně. Ještě víc se roztřesu. Drží mě natisknutého na kontejneru. Otře se penisem o mojí dírku...."Šťastné a veselé!" zachechtá se a já rázem ucítím bolest, která prostupuje celým mým tělem.

19:15

TOM
Sakriš mám čtvrthodinový zpoždění. Snad nebudou rodiče moc naštvaný. Mamka fakt chtěla, abych přišel do sedmi. To jsem zvoral. No ale musim říct, že jsem si to u Andyho opravdu užil. Hráli jsme hry na playstationu a prostě jsme pařili. Bylo to super. Ale..já byl myšlenkama stejně pořád u dnešního večera. Jak já se těšim až Bill rozbalí ten dárek, co pro něj mám. A co teprve, až zůstaneme doma sami a já si bude smět rozbalit Billa. Bože...Tohle budou dokonalé Vánoce.
Svoje myšlenky utnu, když se ocitnu před dveřmi do našeho domu. V kapse u kalhot nahmatám klíč a vrazím jej do zámku. Otočím jím a otevřu dveře. Jdu dovnitř. "Jsem doma," zakřičim v chodbě, ale nic se neozývá. To je divný, čekal bych,že se mamka přiřítí a seřve mě za to, kde jsem tak dlouho. "Jsem doma," zopakuju a rozejdu se chodbou do kuchyně. Když však vejdu do místnosti, zarazim se. "Mami????." vidim mamku, jak brečí a Gordon ji objímá. Vypadá velmi bledě . "Co se stalo?" pohledem je oba přelétnu. Ani jeden mi neodpoví. To mě znervozní. "Tak co se stalo?" Mamka ke mně vzhlédne. V jejích očích je vidět tolik bolesti a strach....................A mě to dojde.
"Kde...kde je B-Bill???"

19:15
(mezitím)

BILL
"Hmmm," zavrní, když do mě začne pronikat. Řvu, kroutim se, ale nic z toho nemá cenu. Tvrdě do mě přiráží a já doslova jezdím bříškem po kontejneru. Šíleně to bolí. Palčivá bolest prochází celým mým tělem. Oči se mi protáčejí nahoru, div že z nich není vidět jenom bělmo a né obvyklá barva čokolády. "Jo oh, tak se mi to líbí," zavzdychá. Je mi na zvracení. Už tak moc chci konec nebo aspoň abych to nevnímal. On dál přiráží jako smyslů zbavený. Je jak nějaký šukací stroj. Bože to je bolest. Oči mám opuchlé, líčení celé rozmazané. Slzy dál stékají v proudech po mé tváři. "Tak jak se ti to líbí ty kurvo? No? Ještě přitvrdíme, co říkáš?" "Uuumm," vydám ze sebe. To se nedá vydržet. Jednou rukou mi začne mačkat půlku. "Ummm...Tome!!!" zaječím. Z dálky sem doléhá zpívání vánočních koled..."We wish you a Merry Christmas," se nese vzduchem. Když o tom přemýšlím, za normálních okolností bych to poslouchal rád, ale teď mi to akorát dává za pravdu, že je všechno jinak, než by mělo být. Proč? Proč se tohle muselo stát zrovna mě?! Teď jsem měl být doma a večeřet, pak jsme si měli dávat dárky a pak......jsem mu chtěl dát jeho dárek. To on si mě měl rozbalit. Neměl jsem být odcizený a neměl ze mě být balící papír přímo serván. Proč?!! Tahle otázka mi pořád běhá v hlavě. Po nějaké době se jeho dech začne zkracovat. To je aspoň znamení, že by to mohlo konečně skončit. "Oh....Uh,uh" To sténání je tak nechutné. Je mi fakt na blití. Jsem na pokraji svých sil. Už se to nedá vydržet. Začnu upadat do vytoužených mdlob. Za pár minut ucítím, jak mi zadeček plní jeho sperma. Pak za mě vyjde a když už to vypadá, že upadnu do stavu nevědomosti, chytne mě za vlasy a shodí na zem ke kontejneru. "Sss." Tolik to bolí. Sehne se ke mně a za svázané ruce mě posadí. Strhne mi šálu a já zaječím, ale v tu ránu mi pusu ucpe jeho nechutnym penisem. "Tak a teď se do tebe hezky dostříkám." Tvrdě přiráží do mé pusy. Vzdychá. "Tak dělej! Kuř!" zakřičí a chytne mě za hlavu. Pohybuje mi s ní a přiráží mi do pusy. Dusim se. Po chvíli ode mě odstoupí a přimáčkne mi dlaň na ústa. "A dělej kurvičko, hezky všechno spolykat." Nechci to udělat, je mi zle. Budu zvracet. "Řekl jsem dělej!" Já to neudělám! On mi ale chytne nos tak, že nemůžu dýchat. Ruku má pořád na mé puse. Nakonec to musim spolknout, protože bych se jinak udusil. Snažím se vstát. Musim utéct! Ale nemám vůbec sílu. Celé tělo mě šíleně bolí. "No vidíš, tak se mi to líbí," usměje se , poplácá mě po tváři, zaváže mi znovu šálu kolem pusy a povalí mě zpátky do sněhu.

19:35

TOM
Tohle se nemělo stát. Kde jenom může být? Sedim v Billově pokoji na jeho posteli a pláču. "Bille.." zašeptám do ticha, které v místnosti panuje. Narušují ho jen moje vzlyky. "Lásko,kde jsi?" ptám se s nadějí, že mi dá někdo odpověď. Rodiče volali na policii. Vylíčili situaci a policie po něm již pátrá. Někdo od nich k nám má brzy přijít a probrat s námi ještě nějaké věci ohledně Billova zmizení. Snad ho najdou, snad mu nic není a je v pořádku. Je to moje vina. Neměl jsem chodit za Andym. Měl jsem být tady. Nic takového by se nestalo, kdybych tu byl. Ne nestalo,vím to! Jsem takový idiot! S hlasitými vzlyky si lehnu na Billovu postel a v rukou sevřu jeho polštář. Bille prosim, vrať se mi! Lásko, vrať se! Takhle jsem si letošní Vánoce nepředstavoval...



19:35
(mezitím)

BILL
Jsem tak....vysílený. Už...dost..už..nemůžu. Prosim, ať už mě nechá. Ležim ve sněhu téměř nahý. Je mi ukrutná zima, sníh šíleně studí a tělo mám celé rozbolavělé. V zadečku cítím jeho sperma, které mi vytéká na stehna. Vůbec bych se nedivil, kdybych i krvácel. Chytne mě za boky a surově mě otočí na záda. Je pořád nahý. Cítím se zneúctěný, pošpiněný. Zavřu oči, přetočím se na bok a snažím se nějak zakrýt. Po chvíli oči otevřu, když uslyšim zapínání zipu. "Taky je ti taková zima?" ušklíbne se. Vyděšeně na něj koukám. Sehne se ke mně a znovu mě prudce převalí na záda. Rázem v okolí a hlavně na penisu cítím strašný chlad. Kopnul na mě várku sněhu. Zavřu oči, tak moc to studí! Mám pocit,že umrznu. "No vidíš, jak jsme si to krásně oslavili.",zasměje se a skloní se ke mně,"ale všechno jednou končí," znovu ten úsměv. Koukám vyděšeně do jeho očí. Nevydržim to a rychle je zavřu. Najednou ucítím silný stisk okolo mého krku. Okamžitě otevřu oči. "TOME!" Začnu sýpat. On mě dusí! Proboha on mě dusí! "P-po..mo-c!" vydám ze sebe, ale přes tu šálu z toho vzejda zase jenom pouhé zamumlání. Kouknu se mu do očí. Pohrává v nich ten úšklebek, ta radost ubližovat. "Po...em..po.."

19:47

TOM
Hystericky se na Billově posteli rozbrečím. "Bille miluju tě,slyšíš??! Miluju tě! Kde jsi??!"...

19:47
(mezitím)

BILL
"We wish you a Merry Christmas," slyším ho zpívat. "Tom..To.." Oči se mi protáčí. Je mi jasné, že tohle je konec. Nemám sílu po tom všem, co mi udělal, se ubránit. Oči se zavírají a já vyslovuju poslední slova určená jen jemu.... "To..m....To...Milu...miluj-u..t-tě.."
…..................................................................................

druhý den ráno 07:13

TOM
Leknutím sebou trhnu a probudím se. Samým vyčerpáním jsem usnul na Billově posteli. V rukou stále svírám jeho polštář. Přejedu po něm dlaní a zvednu si ho k obličeji. Přivoním k jeho vůni. Je stejná jako Bill. Jak já ji miluji. Jak miluji jeho. Do očí se mi zase derou slzy. Z přemýšlení mě vytrhne neznámý ženský hlas. Možná tu jsou ti od policie, třeba už něco zjistili! Rychle vstanu z postele. Položim polštářek na Billovu postel. Ještě jednou ho pohladim, otevřu dveře a přímo se rozběhnu do kuchyně, odkud vycházejí hlasy. Po chvíli se ale zastavim, protože uslyšim něco, co mě zarazí. "Paní a pane Trümperovi. Je mi to velmi líto, ale je mou povinností vám oznámit,že dnes v hodinách ranních jsme nalezli tělo přibližně sedmnáctiletého chlapce. Doba smrti se odhaduje na včerejší večer přibližně okolo osmé, deváté hodiny. Neměl u sebe doklady, které by prokázaly jeho totožnost a proto bychom potřebovali, aby jste se dostavili kvůli identifikaci." V tu chvíli se mi všechno zhroutí. S pláčem vtrhnu do místnosti. "B-Bill je.....mrtvý?"

další den ráno 6:30

Po identifikaci se potvrdilo, že jde skutečně o tělo mého bratra. Vše mi s ním odešlo. Nic mi zde nezůstalo. Celý svět se mi zhroutil. Prý byl zavražděn a předtím...znásilněn. Jeho vraha ještě nenašli. Do očí se mi nahrnou další slzy, když si představím, jak musel šíleně trpět a já mu nemohl pomoct. Proč zrovna on?! Sedím teď na jeho posteli a moje slzy smáčí jím provoněný polštář. V dlani svírám stříbrný prstýnek a ptám se sám sebe..."Jak budu žít dál?"...

6:30
(mezitím)

Televize-zprávy
"Předevčírem večer utekl z Berlínské psychiatrické léčebny třiapadesátiletý muž. V léčebně byl kvůli silným násilnickým sklonům. Jeho útěk si hned vyžádal oběť. Sedmnáctiletý chlapec byl v den jeho útěku znásilněn a brutálně zavražděn. Rodina chlapce se k případu nevyjádřila. Doktoři a policisté varují, že muž je velmi nebezpečný a radí nezdržovat se velmi dlouho v ulicích.
Zde je fotka muže. Pokud ho někdo poznáte, nesnažte se ho zadržet, ale kontaktuje policii na číslo 158."

"Přejeme vám všem příjemné prožití vánočních svátků."

Autor: beepinka
betaread: T-KAY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šarn Šarn | Web | 15. října 2012 v 21:22 | Reagovat

Tak mě to teda vadí!!! A dost!!!
Čekala sem uplně krásnou,romantickou happy povídku a ty Billa necháš umřít!!!
Normálně mi ukápla slzička!
Což je dobře, ale stejně...
Napsaný to bylo pěkně! ^^
Jen tam nemuselo být to "mezitím"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama