Darované srdce 3.

29. dubna 2012 v 15:00 | T-KAY |  Darované srdce


Další den ráno vstal Bill svěží a připraven do nové školy. Oblékl se a naličil. Ano nalíčil. Líbilo se mu to, a navíc už se líčil dlouho. Kvůli tomu ho spolužáci kolikrát ponižovali, ale vždycky se ho Andreas zastal. Teď na to bude sám. Byl trochu nesvůj, ale nedával to najevo. Upravený šel dolů na snídani, kde už byli zbylí členové rodiny.



"Dobré ráno," usmál se na všechny.
"Dobré," odpověděli mu všichni.
"Tak jak se cítíš? Poprvé sám, bez ochránce Andyho, do školy," zeptal se ho jeho otec Gordon.
"No... je to divný, že už nepůjdu s Andym. Ale jinak se těším," odpověděl Bill s úsměvem.


Pomalu se všichni nasnídali a rodiče se tak rozloučili s oběma syny. Andreas jel na kolej, aby mohl nastoupit na univerzitu a Bill zamířil na střední. Zbýval mu jeden rok a ten byl rozhodlý udělat. I když bez Andrease. Jednou to totiž muselo přijít a ten den nastal.

**

Tom otráveně vstal hned při prvním zazvonění budíku. Oblékl se, v koupelně provedl ranní hygienu a sešel do kuchyně. Tam na něj na lednici čekal vzakz od jeho matky. Musela naléhavě do práce a snídani mu nechala v ledničce. Jen si povzdychl a vytáhl z lednice talíř s obloženými chleby. Posadil se ke stolu a v klidu svou snídani snědl. Pak už se šel ale připravit do školy, aby nepřišel pozdě.


Když dorazil do školy, do zvonění zbývalo několik málo minut. Na chodbě u třídy se srazil s černovlasou osobou. Stroze se omluvil, ani nezvedl oči z podlahy a vešel do třídy, kde na něj čekali jeho přátelé Gustav s Gerogem.
"Hoj Tome!" vítali ho.
"Nazdar kluci," usmál se na ně.
Vždycky mu ti dva dokázali zvednout náladu.
"Hej slyšel jsem, že přijde někdo novej. Myslíš, že to bude nějaká roštěnka?" zeptal se Toma Georg.
"No mohla by to bejt nějaká holka," přikývl Tom, ale to už zazvonilo a všichni se usadili.


Hned na to vešla do třídy učitelka a za ní nějaké černovlasé nesměle vypadající stvoření. Nejdřív si Tom myslel, že Bill je dívka. Měl totiž jemné až dívčí rysy.
"Dříve než se pustíme do výkladu nové látky musím ještě vyřídit jednu drobnost. A to je představení nového žáka. Třído, tohle je váš nový spolužák Bill Trümper. Bille, běž si sednout vedle Toma a vy ostatní otevřete učebnice, pustíme se do nové látky," řekla učitelka.


Tom nemohl uvěřit svým uším. To černovlasé stvoření není děvče ale chlapec. Docela nejistě se Bill blížil k Tomově lavici. Tom se snažil o neutrální výraz, ale musel si Billa pořád prohlížet. Byl až nepřirozeně krásný.


Bill se zatím nejistě posadil na volnou židli vedle Toma a ten dal učebnici doprostřed lavice, aby do ní viděli oba. Jelikož Bill dnes nastoupil, ještě neměl všechny učebnice. Vděčně se na Toma usmál a vytáhl si blok na poznámky.

**

Škola se pomalu chýlila ke svému konci a Tom si s Billem začal postupně rozumnět. Vyprávěli si spoustu historek a dost se i nasmáli. Tom také Billovi představil Gustava s Georgem a vše vlastně probíhalo nadmíru dobře.


Když se ozvalo poslední zvonění, vstali a s batohy na zádech vyšli všichni před školu. Tom neopomněl vytáhnout krabičku a vzít si svou klasickou poškoláckou cigaretu. Teď už mohl. Vyučování skončilo, takže na něj učitelky nemohly.


"Ty kouříš?" divil se Bill.
"Jasně, už nějakou dobu," přikývl Tom a potáhl si.
"Ničíš si zdraví," konstatoval Bill a jen nad Tomovým zlozvykem kroutil hlavou.
"Mluvíš, jako někdo, koho jsem znával," koukl na něj Tom zvláštním pohledem.
"Možná to tak bude," řekl Bill a chystal se k odchodu.
"Počkej, doprovodím tě," houkl na něj Tom.
"Vždyť ani nevíš, kde bydlím," řekl překvapeně Bill.
"Tak mi to ukážeš. Jsi tu prý nový, tak by ses mohl i ztratit," usmál se lišácky Tom.
"Víš, že máš pravdu?" přitakal Bill.
Tom se jen usmál, dokouřil svou cigaretu a vyrazili společně k Billovu novému domovu. Když se blížili k Billovu domovu, Tom se zarazil.


"Co?" divil se Bill.
"Nic... jen bydlím támhle naproti," ukázal Tom na protější dům.
"Vážně? To je náhoda," řekl stejně překvapeně Bill.
Vůbec by si nepomyslel, že by bydleli naproti sobě. Dost to oba překvapilo. Zatímco oba byli vyjukaní a těkali pohledy z obou domů na sebe a zase zpět, tak si nevšimli, že s Billova domova vyšla osoba.


"Billí..." zavolal na svého bratra Andreas.
"Andy! Co ty tady? Já myslel, že jsi na koleji," usmál se Bill na staršího bratra.
"Měl jsem, ale jelikož bydlíme blízko, tak můžu zůstat doma," Andreas při mluvení přišel až k oběma chlapcům.
"To je super. Aspoň tu nebudu sám. I když... Andy, tohle je můj spolužák a jak jsem zjistil i soused Tom Kaulitz. Tome, tohle je můj starší bratr Andy. Tedy Andreas," představil je Bill a mezitím se s Andreasem objal.
"Ahoj Andreasi, Tom," podal Tom ruku Andreasovi, který jí s radostí přijal.
"Říkej mi Andy. Nemám rád, když mi někdo říká Andreas. Je to tak formální," řekl Andreas a potřásli si rukou.
"Taky radši používám zkrácené jméno," usmál se Tom.


Byl rád, že je oba poznal. Byli už od pohledu milí kluci.
I když ne od pohledu, oni byli milí. Vždycky, ale nesměl někdo ublížit jednomu z nich. To pak neznali soupeře.

**

Bill se s Tomem rozloučil a společně s Andreasem zašel do domu.
"Tak jak bylo ve škole?" zeptal se Andreas brášky.
"No super. Dokonce mi Tom představil svoje přátele. Dost jsem se zasmál, protože se mi přiznali, že si mě spletli s holkou," zasmál se Bill.
"No to dělá ten tvůj obličej. Vypadáš fakt víc jak holka," přikývl se smíchem Andreas.
"Andy!!! Nikdy jsem nemyslel, že mi tohle řekneš zrovna Ty," řekl Bill uraženě a hodil po Andreasovi polštář.


Ten si to však nenechal líbit a hodil polštář nazpět. Samozřejmě se z toho vyklubala polštářová bitva. Kluci se smáli na celé kolo a nevnímali nic a nikoho krom sebe samotných. Jejich zábavu, ale přerušilo klepání na dveře.


"Kdo to může být?" zeptal se Bill, ale odpovědi se nedočkal.
Andreas byl stejně překvapený jako jeho bratr. Bill ale vstal a šel se podívat, kdo jim to ruší zábavu. Když otevřel, stál tam Tom s nějakou ženou. Vypadala spíš jako jeho matka.
"Dobrý den," pozdravil Bill.
"Ahoj, máš doma někoho?" usmála se na něj ta žena.
Kouknul na Toma, který vypadal nervozně.
"Jistě, rodiče i bratra," přikývl Bill.
"Přišli jsme vás přivítat. Jako nové sousedy," řekla Nadyne a vřele se na Billa usmála.
"Oh... jistě. Pojďte dál. Já dojdu pro rodiče," přikývl chápavě Bill a jakmile vešli, zavřel dveře a šel pro rodiče na zahradu.


Jeho rodiče byli překvapení takovým jednáním, ale s úsměvem vešli do obývacího pokoje. Bill se pomalu loudal za nimi. Na chvilku se pak objevil na chvilku mezi dveřmi do obýváku, kde chvíli pozorval Toma. Ten, když ucítil Billův pohled na své osobě, se otočil a usmál se na něj. Bill mu úsměv oplatil a oběšel směrem ke svému pokoji, kde se zavřel a vrhnul se dnešní látku, kterou si poctivě zapisoval.

**

"Proč jsi tu zavřený?" ozval se ode dveří Tomův hlas.
"Sakra," řekl Bill překvapeně a chytil se za srdce.
Vůbec nezaregistroval Tomovu přítomnost, dokud nepromluvil.
"Copak? Lekl ses mě?" usmál se Tom.
"A jak," přikývl a uklidňoval 'svoje' splašené srdce.
"To jsem nechtěl. Proč jsi tu tak sám?" řekl Tom a zavřel dveře pokoje.
"Učím se," řekl Bill a ukázal na zápisky.
"Učíš? Proč? Ve škole to vypadalo, že se učit nemusíš," posadil se na Billovu postel Tom.
"Vypadat mohlo, ale tohle je poslední rok a končí maturitou a já maturu potřebuju, takže i kdybych si pamatoval všechno na světě, tak se učit budu. Víš, říká se 'opakování, matka moudrosti'," vysvětlil Bill.
"Ty jsi střelenej. Ale tak správně," usmál se Tom.


Absolutně neměl představu, jak se má k Billovi chovat o samotě. Ve škole to přece jen bylo něco jiného, ale teď tu byli sami.


Autor: T-KAY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama