Duben 2012

RPG Love 3.

30. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  RPG Love


Bill:

Nespokojeně zabručím, když zaslechnu, jak máma svolává rodinu na večeři. Na netu vždycky utíká čas rychleji, obzvlášť pak s Waltem.

Samuel: Zlato? Budu muset jít *krade si poslední pusinku* Nevím, jestli se ještě dneska dostavím, školní povinnosti *mračí se*



Nikam! Dokud.....?!

30. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  Twincest manip
By Diana


Pouliční štěně I. 4.

30. dubna 2012 v 16:00 | T-KAY |  Pouliční štěně

Až teprve teď jsi o sobě začal pochybovat. Co když je to všechno pravda…?

"Tak jsi to tu uží, Tome a na večeři buď doma, prosím," rozloučila se se mnou Linda a její auto se rozjelo zpátky po příjezdové cestě pryč z pozemků domova. Otočil jsem se na podpatku, došel až k domovním dveřím a tiše zaklepal. O chvíli později se ve dveřích objevil věčně usměvavý obličej Matky.
"Co pro vás mohu…" nedořekla, jen na mě zaraženě zírala.
"Můžu dál?" usmál jsem se na ni vřele a měl co dělat, abych ji neobjal. Nějak jsme si neuvědomoval, jak mi všechno týkající se domova chybí. Ale to všechno patřilo k mému starému já, které jsem se rozhodl zlikvidovat. Teď jsou to jen příjemné vzpomínky, ale nejsou životně důležité. Matka mě pustila dovnitř.
"Tome… co tu děláš? Skoro jsem tě nepoznala!" vyhrkla, když zavřela dveře, v očích směsku emocí a slz. Pevně si přitiskla moji hlavu na hrudník přesně tak, jak to dělají babičky, které mají možnost vídat svá vnoučata pouze na Vánoce. Viděl jsem to v televizi…
"Chtěl jsem vás přijet navštívit," zalhal jsem a jedinou útěchou pro mé svědomí bylo, že je to v podstatě částečně pravda. Nikdo nemusí vědět, že jsem tu vlastně kvůli Billovi.
"Jak dlouho tu s námi budeš?"
"Nerad bych otravoval… Doma mám být na večeři."

Send me an Angel 4

30. dubna 2012 v 15:00 | T-KAY |  Send me an Angel


"Tak se nestyď!" řekl nejvyšší.
Ani já neznal odpověď. Raději jsem mlčel.
"Dostaneš ještě jednu šanci. Pokud se do svého svěřence opravdu zamiluješ nebo mu jednou ulevíš od bolesti, stihne tě trest. Pamatuj!" křikl nejvyšší a já se tak mohl vrátit dolů.
Jakou jsem udělal ale blbost, když jem se vrátil do stejné místnosti. Vůbec jsem si neuvědomoval, že by se Bill probral.
"C-co jsi zač?"zeptal se vyděšeně Bill.
Sakra!!! Prudce jsem se na něj otočil.

Bill

Ani nevím, kde jsem se to probral. Jediné, co mi bylo divné, bylo to, že mě už tělo tolik nebolelo. Trochu mi to nehrálo. Pamatoval jsem si, že mě Tom někam nesl. Takže tohle byl asi jeho byt. Chtěl jsem vstát, když v tom se před gaučem objevilo jasné světlo a zničeho nic se tam objevil Tom. Vyděšeně jsem na něj koukal.
"C-co jsi zač?" vykoktal jsem ze sebe.
Prudce se otočil a překvapeně se mi koukal do očí. Já se naopak snažil splynout s gaučem.
"Bille, neboj se mě. Nic ti neudělám ani nechci." řekl mi a přišel ke mně blíž.
"Co jsi zač?" zeptal jsem se znovu.
"A budeš mi věřit?" zeptal se mě naopak on.
"No potom, co jsem teď viděl, nevím co si mám myslet." odpověděl jsem a ucukl před jeho rukama.
Co když je to jen přelud, nebo halucinace.
"Víš jak jsi byl na té party u Michaela?" zeptal se mě.
Jen jsem přikývl.
"No tak jsi vyprávěl něco o strážných andělech. Jenže já si tak neříkám. Vlastně nikdo z nás. Říkame si světlonoši." vysvěloval.
Jak ví o tý party. To věděl jen Andy. Takže pokud to ví, tak musí bejt něco víc než jen obyčejnej člověk.
"Hojíš lidi?" zeptal jsem se ho po chvíli.
"Ano... ale ti nahoře mi zakázali, abych hojil tebe. Nechápu je, ale i tak jsem ti trochu ulevil od bolesti. Ty modřiny, co máš na břiše byly větší. Ale jakmile jsem ti trochu ulevil od bolesti, zavolali si mě nahoru a já mám podmínku, abych mohl zůstat tvým ochráncem. Pokud to poruším, tak mě stihne nějaký trest. Nevím jaký, ale je mi to fuk. Ty jsi přednější. Neskončíš jako já." odpověděl Tom a schoval tvář do dlaní.
"Jak jako ty?" divil jsem se.
"Víš... aby někdo mohl být světlonošem, tak musí umřít. A musí umřít sám. Nechci abys tak skončil." řekl mi.
"Ty jsi mrtvý?" vyjekl jsem.
"Ano i ne. Jako Tom Trümper jsem už dávno mrtvý. Ale jako světlonoš žiju pořád. Ale je to osamnělý život, který má každý ze světlonošů. Nesmíme se zamilovat a ani lpět na svěřenci. Já to ale nedokážu. Asi už nechci být světlonoš. Moje srdce chce být zase srdce smrtelníka." odpověděl a koukal se mi do očí.
"Jak dlouho? Myslím to, že jsi mrtvý." vypadlo ze mě.
Jen se lehce usmál.
"Zemřel jsem v roce 1902, zrovna jsem oslavoval svoje narozeniny. Když jsem se vracel z oslavy domů, vyskočil z křoví nějakej člověk a pobodal mě. Nikdo okolí nebyl a já tam umřel. Od tý doby jsem světlonošem." řekl mi.
"Páni... to je ti..." zapřemýšlel jsem.
"Přes sto let." řekl mi.
"Ty bláho. Tome, nebudeš mít problémy z toho, že mi to říkáš?" zeptal jsem se rychle.
"Nevím, asi ano, ale už je mi všechno jedno. Chci být v tvý blízkosti. Nedopustím, aby se ti něco stalo. Už ne." pohladil mě po tváři.
Jeho dotek mi byl příjemný. Tak moc jsem v tuhle chvíli chtěl ochutnat jeho rty. Naklonil jsem se k němu, ale nešel jsem moc rychle. Bál jsem se že zmizí. Pak už jsem se přiblížil o trochu víc a lehce se dotkl jeho rtů. On mu polibek oplatil a prohloubil. Bylo to úžasné. Najednou se ale stalo něco, co ani jeden z nás nečekal.
Tom jako by dostal křeč a pak mi zmizel před očima. Ne. Nesmím ho ztratit. Já se.... do něj zamiloval.
"Vraťte mi ho!!!" křičel jsem do stropu.
Nikdo se neozýval. Sesunul jsem se na kolena a plakal. Bylo to strašné. Zjistil jsem, že jsem se zamiloval a oni mi ho vezmou. Musej mi ho vrátit.
"Slyšíte?! Vraťte mi ho, hned!" zakřičel jsem znovu.
Najednou se přede mnou objevil pramen světla. Ale neobjevil se tu Tom, ale někdo jiný.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se rychle.
"Jsem tvůj nový ochránce."odpověděl postarší muž.
"To je mi jedno, já chci zpět Toma." vyjel jsem na něj.
"To není možné. Věděl, že ho stihne trest. Musí za svou hloupost zaplatit." odpověděl ten chlap.
"Jen za to, že se zamiloval?" divil jsem se.
"To je u světlonošů nepřípustné." odpověděl mi.
"Ty vaše pravidla jsou na hlavu. Vraťte mi ho!" řekl jsem rozhodně.
"To není možné. Pokud si sám k tobě najde cestu, tak se nad ním nejstarší slituje. Ale nevím, jak by se to mohlo stát, když mu vzali paměť. Ani neví kým je. Musíš věřit, pokud je tvoje srdce čisté." řekl mi a usmál se.
"Vzali paměť? Proč?" vyjekl jsem.
"Je to trest i zkouška. Pokud tě jeho srdce miluje, pak si vzpomene a najde si k tobě cestu. Pokud je to ale opak, tak skončí ve věčném zatracení." řekl a posadil se vedle mě.
"Ty mě necháš umřít a ponížit, jak to bylo Tomovi přikázáno?" zeptal jsem se.
"Víš, Tom byl můj přítel. Byl jsem jediný, komu se svěřoval. A on nechtěl, aby ses stal světlonošem. Mě už nemohou potrestat. Pomohu ti a budu nad tebou mít ochranou ruku, dokud se Tom nevrátí." objal mě kolem ramen.
Nevím proč, ale věřil jsem mu.

TOM

Probral jsem se uprostřed nějaké silnice. Kdo jsem? Kde to jsem? Sakra, to je blbej vtip. Jak jsem se sem dostal? Co to se mnou je? Jak se vůbec jmenuju? To všechno se mi honilo hlavou, když jsem šel po té silnici. Byla to nepříjemná cesta a nikde poblíž nebyl ani motorest. Zmocňoval se mě hlad a žízeň. Snad na něco brzo narazím. Najednou jsem uslyšel zatroubení náklaďáku. Lekl jsem se. Náklaďák zastavul těsně u mě.
"Nechcete někam hodit?" zeptal se mě s úsměvem řidič.
"Nebude vám to vadit?" zeptal jsem se ho naopak já.
"Nastupuj, mladej." usmál se a tak jsem nastoupil.
"Kam to bude?" zeptal se mě řidič.
Chvíli jsem přemýšlel. Sakra, odkud jsem. Ten člověk mluvil asi německy, alá já mu rozumněl.
"Kamkoliv." hlesl jsem a snažil se vzpomenout aspoň na svoje jméno.
"Takže ti nebude vadit, když se zastavíme kousek od Magdebudgu? Je to malá vesnička a já tam mám rodinu." usmál se na mě.
"V pohodě. Stejně jsem v situaci, která mi nedovoluje si vybírat." hlesl jsem.
"Jak se vůbec jmenuješ mladej?" zeptal se znovu řidič.
"No...já.... nějak nevím." podíval jsem se na něj.
"Copak? Nějakej úraz? Ztratil jsi asi paměť." byl dost zvědvej. Kdybych tak mohl odpovědět.
"To je to co právě nevím." odpověděla jsem a řidič se dál nevyptával.
Jeli jsme hodně dlouho. Na chvílku jsme si zdřímnul, takže mi cesta uběhla rychleji. Když jsem se probral všechno připadalo známé.
"Tak vystupovat." řekl řidič po nějaké době, kdy jsem zastavili ve vesničce s názvel Loitsche.
"Díky moc." usmál jsem se na něj.
"To nic. Ber to tak, že se na tebe usmál anděl strážný." usmál se řidič.
"Světlonoš!" vyhrkl jsem najednou, a netušil jsem jak to vím.
"Co prosím?" divil se.
"No neříká se anděl strážný, ale světlonoš!" vysvětlil jsem.
"To je fuk. Tak hodně štěstí." řekl a odešel.
Zase jsem osamněl.

Autor: T-KAY

Znamení

30. dubna 2012 v 14:00 | T-KAY |  ONE-SHOT
Autor: beepinka




Sedím tady...na samém okraji útesu,který se hrdě tyčí nad rozbouřenou hladinou moře. On se nebojí,že by ho vlny zničily,že by přišel o svoji majestátnost...ne. On má sílu na to se jim postavit,bojovat s nimi. Vlny prudce narážejí a šplouchají vysoko k oblakům. Fouká až štiplavě studený vítr,který se mi zařezává do pokožky,jak ostrá břitva nože. Kapky deště dopadají,kam se jim zachce. Na zemi vytvářejí velké louže a potůčky,které stékají do oceánu a mísí se tak se slanou vodou moře. Pozvednu hlavu k nebi. Hned mi jich plno dopadne na tvář. Zase cítím mokro na své tváři,ale v tento moment to není způsobeno ničím jiným,než těmito studenými kapkami bolesti. Někde tam..nahoře..andělé pláčou. Pláčou a trpí. Jinak si to vysvětlit nedokážu a ani nechci. Možná pláče i ten jeden,který byl mě vždy nejdražší. Kterého mi nikdo už nikdy nenahradí. On byl výjímečný. Byl mojí součástí.Mé druhé já. A teď? Jsem tu sám.

Cejchovní znamení 2.

29. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  Cejchovní znamení


Útěk

Míle daleko, v zemi, jenž nese název Igdar, tam, kde slunce neúprosně paří a barví písek doběla. Tam, kde panují přísná pravidla a nikdo si nedovoluje narušovat jejich rovnováhu. Tam, mezi dunami písku plahočí se cházka té nejnižší třídy, otroci samotného faraóna. V místě jejich práce mísí se krev s pískem, jak otrokáři nemilosrdně lynčují lidské bytosti. Provaz z pletené kůže šlehl vzduchem a zakousl se do zad jednomu z otroků, kteří ve skupině táhli blok pískovce na stavbu faraónovy hrobky. Faraón Amendetom vládl sotva několik měsíců, ale stavba jeho hrobky už započala. Otroci si mezi sebou často špitali o vysněných vlastnostech svého faraóna, ale otrokáři jejich skupiny rozháněli zpět k práci. Stejně jim to však stále vrtalo hlavou. Amendetom byl první faraón v historii, kterého stavba jeho hrobky absolutně nezajímala... A to, podle řečí otrokářů, nebyla jeho jediná zvláštnost.

Come to me, Tomi

29. dubna 2012 v 17:00 | T-KAY |  Twincest manip
by: aNiizz


Phantom of the Opera 3.

29. dubna 2012 v 16:00 | T-KAY |  Phantom of the Opera


Bill:


"Kde... kde jsi to sebral?" zeptal jsem se zaraženě. Nechápal jsem to, tohle byl můj "podpis". Nechával jsem tyhle růže v Opeře, když jsem nechtěl, aby mě někdo viděl.
"Našel jsem ji v Opeře. Krásná, viď? Ležela na křesílku v jedné lóži," zamumlal Tom a přičichl ke kvítku s černou páskou. Vrátil se pohledem ke skleničce a napustil do ní vodu. Pak se ještě zarazil, když si všiml střepů. "Sakra," zanadával a opět skleničku i s růží položil na linku. Někam odběhl, zatím co já pohledem hypnotizoval růži.

Darované srdce 3.

29. dubna 2012 v 15:00 | T-KAY |  Darované srdce


Další den ráno vstal Bill svěží a připraven do nové školy. Oblékl se a naličil. Ano nalíčil. Líbilo se mu to, a navíc už se líčil dlouho. Kvůli tomu ho spolužáci kolikrát ponižovali, ale vždycky se ho Andreas zastal. Teď na to bude sám. Byl trochu nesvůj, ale nedával to najevo. Upravený šel dolů na snídani, kde už byli zbylí členové rodiny.

Ztráta paměti

29. dubna 2012 v 14:00 | T-KAY |  ONE-SHOT
V nepříliš vzdáleném Německu žili dva chlapci. Dokonce dvojčata, která si byla v mnoha věcech podobná. Spojovalo je nejen bratrské pouto, ale i pouto jiné lásky. Lásky, která byla zakázaná, nepřístupná a kdyby se o té lásce někdo dozvěděl, okamžitě by je společnost zavrhla. Proto museli svou lásku tajit.Ona dvojčata se jmenovala Bill a Tom Kaulitzovi. No taky je o ně větší zájem než o obyčejné smrtelníky. Oba byli ve známé hudební skupině. Proto taky musela být jejich láska tajena.

RPG Love 2.

27. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  RPG Love
Autor: Helie & T-KAY


Tom:

To mě rozesmálo.

Walt: *směje se jak blázen* Vím, jak to myslíš. Taky nesnáším školu. Ale šílenost mě napadla. Jen nevím, jestli bych to přežil, takže radši od toho upouštím. *přemejšlí nad další šíleností* Co takhle vymyslet text k písničce o nás? *žárovka nad hlavou* :D

Dreaming you

27. dubna 2012 v 17:00 | T-KAY |  Twincest manip
By: Aliss-R-Aleman


Pouliční štěně I. 3.

27. dubna 2012 v 16:00 | T-KAY |  Pouliční štěně
Autor: Helie


Život je velké jeviště, kde každý musí hrát… A i když ti srdce krvácí, musíš se umět smát…

Vzbudil jsem se, na čele usazené slané kapičky potu, pomalu stékající přes tváře až ke rtům. Rychle jsem pár největších setřel roztřepaným hřbetem ruky a tiše vydechl do temné noci. Všechny obrazy se sna se mi stále ještě honily před očima.

Send me an Angel 3.

27. dubna 2012 v 15:00 | T-KAY |  Send me an Angel
Autor: T-KAY


Škola ubíhala opravdu pomalu ale posledního zvonění jsem se dočkal. Měl jsem možnost poznat trochu víc Toma. Je to fakt milej kluk. Jedině co mě udivovalo bylo to, že se bavil se mnou i když se o něj snažil Michael. Myslím tak, že ho chtěl do svý party. Ale Tom na něj kašlal. Asi jsem mu přišel zajímavější. Stejně jsem to nechápal.
"Kde bydlíš?" zeptal se mě před školou Tom.
"No... je to odsud dost daleko. Proč?" řekl jsem.
"Mohl bych tě doprovodit?" zeptal se znovu.

Jeden bez druhého

27. dubna 2012 v 14:00 | T-KAY |  ONE-SHOT
Od autorky: Tahle povídka v původním plánu měla být psaná ke 12. dubnu, ale vzhledem k tomu, že v té době jsem měla starostí nad hlavu, není divu, že mi to těžce vypadlo :D K 12. 4. měla být napsaná, protože to je moje první twincestní výročí :D Tehdy jsem napsala svoji první jednodílku se stejným názvem, jako nese tahle. Tehdy jsem to dělala jen proto, že mě k tomu vyhecovala kámoška, které jsem se neopatrně svěřila, že mám už nějakou dobu chuť napsat něco 'zakázaného'. Neměla jsem v té době žádné zkušenosti a nikdy předtím jsem ani twc nečetla, takže to byla skutečně premiéra, a když jsem tu povídku nedávno vyhrabala v archivu na blogu, musela jsem se za ni pomalu stydět :D Proto jsem se rozhodla, že výročí oslavím jejím přepisem, abych stud mohla odložit stranou. Ani teď není moc dlouhá, protože těch původních 10 řádků nebo kolik se moc velkým rozsahem nahradit nedá, ale tak alespoň něco :D Tak doufám, že se bude alespoň trochu líbit =))
Helie =)


***

Už několik nocí za sebou nemohl pořádně usnout. V myšlenkách vídával tvář osoby, již by tam čekal ze všech nejméně. Jeho modlou posledních dní se stával vlastní bratr, kvůli jehož tváři nemohl zamhouřit oči, protože věděl, že by ji znovu spatřil za zavřenými víčky. Bylo lehčí nespat, než spát, ale ráno se probudit s pocitem naprosté bezcílnosti svého bytí. Navíc každé ráno ho mučilo stejně jako zbytek dne.
Už několik zdlouhavých minut seděl na parapetu okna a zíral ven, kde pobíhal jeho bratr a skotačil s jeho černobílým čtyřnohým přítelem. Sledoval klacík svištící větrem a psa, který za ním vystartoval v tomtéž okamžiku, kdy mu páníček pustil obojek. Bill by se na jejich hrátky dokázal dívat dlouhé hodiny a nikdy by ho ten pohled neomrzel. Až do okna v podkroví viděl úsměv zářící na Tomově tváři, když rukama pleskal kolem psa, jak se snažil znovu ho chytit.
Bill se spánkem opřel o chladivé sklo. Zničehonic Tom zvedl hlavu a usmál se. Sice se víceméně usmíval celou dobu, ale z tohohle úsměvu se Billovi rozklepaly nohy. Věděl totiž, že ten úsměv patří jen a pouze jemu, že jemu byl poslán, věnován. Rozechvěle úsměv opětoval a zvedl ruku ve váhavém pozdravu, který mu Tom s daleko větší razancí opětoval.

Cejchovní znamení 1.

26. dubna 2012 v 18:00 | T-KAY |  Cejchovní znamení

Prolog - Temná strana lva

Slunce vcházelo do kraje, jeho paprsky se odrážely ve zlatých stěnách Slunečního paláce v Igdar. Sluhové běhali po celém sídle a roztahovali těžké závěsy přes okna. Jen do pokoje vládce si nikdo netroufl. Závěsy jeho oken byly už dávno roztažené. Roztáhl je sám faraón. Na parapetu ležela velká černá lvice a hleděla na probouzející se dění na nádvoří Slunečního paláce. Nic neuniklo bystrému pohledu ledově modrých očí. Za sebou zaslechla zvuk. Otočila hlavu, aby viděla, jak její pán a zachránce vstává. Její pobyt zde zatím netrval příliš dlouho a vděčila za něj jedině blonďatému faraónovi, který se právě vrátil z říše snů.


Jsem jen tvůj...

26. dubna 2012 v 17:00 | T-KAY |  Twincest manip
by: Anežka

warning: nudity
click "celý článek"

Phantom of the Opera 2.

26. dubna 2012 v 16:00 | T-KAY |  Phantom of the Opera
Autor: Helie

Bill:


Dnes je můj den. Nejdůležitější den mého života. Ten, pro který jsem zavrhl rodinu a opustil Toma. Den, pro který jsem se zrodil. Poprvé uslyším tóny své opery z úst vytrénovaných profíků, poprvé zjistím, jaké to je, být slavým.
Už dávno se budovou národní opery rozneslo poslední zvonění, zatím co se můj tichý stín plížil po spoře osvětlené chodbě k loži číslo pět. Pomalu jsem si začínal uvědomovat určité spojení mezi sebou a karnevalovou maskou. Doplňovala mě, jako nikdy nic a nikdo. Možná až na Toma...

Darované srdce 2.

26. dubna 2012 v 15:00 | T-KAY |  Darované srdce


O 13 let později:

V ztemělém pokoji ležel na posteli chlapec a v ruce držel fotku malé holčičky. Nikdy totiž na tu holčičku nezapomněl. Ani nechtěl. Jeho nenávist sice byla menší, ale stále nezapomněl slova otce jeho zemřelé kamarádky.
Tom vyrostl v muže. Měl tolik děvčat, že si mohl vybírat, ale on nechtěl. Maximálně tak úlety na jednu noc, ale vztah nevyhledával. Aspoň prozatím.

Beznaděj

26. dubna 2012 v 14:00 | T-KAY |  ONE-SHOT
Autor: beepinka



Slunce svítilo vysoko na obloze. Usmívalo se a snažilo se ostatním zpříjemnit den. Vypadá to,že jen u mě se mu to nepovedlo. Stojím tady,ve svém bytě,u okna a vzhlížím nahoru k němu. To to již vzdalo a začalo se schovávat za hustou řadu mraků. Mraků, které teď delší dobu vidím všude. Jen temnota, prázdno.. samota. Nic víc, nic míň. Jak dlouho ještě? Ptám se sám sebe, ale ještě jsem nedostal žádnou odpověď.